EpShark

Britská společnost YouGov provedla výzkum v jedenácti zemích EU. Jejich občané považují za zdaleka nejdůležitější problém dnešní Evropy imigraci.

Velké mezinárodní průzkumy veřejného mínění jsou poměrně drahou záležitostí a provádí je jen několik málo firem (např. Pew International). Jednou z takových firem je YouGov, britský internetový obr.

Než se pustíme do tématu, je férové upozornit, že YouGov měl v minulosti určité problémy s přesností svých výsledků. Při hlasování o Brexitu předpověděla firma výsledek právě naopak, tj. 52/48 pro setrvání. Americké prezidentské volby měla podle YouGovu zase vyhrát Hillary Clinton. ( Kritika firmy .) Je tedy dobré brát jejich výsledky s určitou rezervou.

(Zajímavost: zakladatel YouGov se jmenuje Shakespeare, ale nejde o potomka slavného dramatika – své jméno vyženil. Narodil se jako Němec s pramálo germánským příjmením Kukowski.)

Pro svůj velký průzkum si YouGov vybral šest největších zemí EU (Velká Británie, Francie, Německo, Itálie, Španělsko a Polsko) a doplnil tento výběr pěti menšími zeměmi (Dánsko, Švédsko, Litva, Finsko a Řecko), aby získal trochu rozmanitější obrázek.

Respondenti byli dotazováni na to, jak vnímají závažnost jednotlivých témat, která musí EU v současné době řešit. Dostali na výběr následující možnosti, z nichž mohli vybrat jednu či dvě.

• Nezaměstnanost.
• Ekonomická situace obecně.
• Růst cen, inflace.
• Kriminalita.
• Zdravotní péče a sociální systém.
• Imigrace.
• Terorismus.
• Důchody.
• Vzdělávací systém.
• Daně.
• Bydlení.
• Ochrana životního prostředí.
• Energetická politika.
• Obrana a vojenské záležitosti.
• Zadlužení států.
• Ani jedno / nevím.

Výběr byl tedy značně široký. „Vítěze“ nám představí následující animace.

Jak vidíme, starostem veřejnosti v Evropě suverénně dominuje téma imigrace, které se umístilo na prvním místě všude kromě Španělska a Polska. „Tranzitní“ země, což je Řecko a Itálie, vykazují prakticky stejné hodnoty jako „cílové“ státy typu Švédska a Dánska. V Řecku a v Itálii dokonce imigrace působí výrazně větší neklid než nezaměstnanost, která je přitom v obou státech velmi vysoká. Jedině ve Španělsku, které nebylo vystaveno až tak masivním migračním vlnám, je tomu naopak.

Stříbrnou si odnáší terorismus, který v Polsku dokonce vyhrál. Poláci zatím nezažili náboženský teror na vlastní kůži, ale v banálním hornoslezském městě Rybnik (nedaleko Ostravy) zatkli marockého teroristu , který údajně sloužil jako vyzvědač vrahům z Bataclanu a teď stojí před soudem v Katowicích. Byla to připomínka toho, že ve schengenském prostoru se může pohybovat kdekdo a ani zdánlivě bezpečné Polsko nemá výjimku z okolní reality.

Ekonomické otázky obsazují až nižší příčky. Pohledem do kompletních výsledků průzkumu shledáváme některé zajímavosti, z nichž asi největší je ta, že ve Švédsku stojí na třetím místě kriminalita, která v žádném dalším státě medailové příčky neobsadila.

Dovoluji si z toho opatrně usoudit, že pověst Švédska jako bezpečné země už úplně neodpovídá realitě. Terorismus či imigrace jsou globální záležitosti, ale míru zločinnosti lidé obvykle posuzují podle lokálních poměrů a svých zkušeností, ukradeným bicyklem počínaje a válkou gangů konče.

Pár komentářů k věci.

Za prvé , průzkum naznačuje, že myšlenka „zavřeli jsme balkánskou stezku a lidi na rok 2015 za chvíli zapomenou“ byla scestná. Rok 2015 sice pryč je, ale ti běženci, kteří dorazili, zůstávají vesměs na místě; a jelikož různé další cestičky do Evropy rozhodně hermeticky uzavřené nejsou (právě dnes našli dvanáct běženců v dopravním kontejneru v přístavním městě Lübeck), dochází naopak spíše k další agregaci a zhoršování všech s tím spojených problémů, než k nějaké úlevě.

K tomu přistupuje očividná neschopnost úřadů odsouvat odmítnuté žadatele o azyl. Podle údajů spolkového úřadu BAMF se z Německa podařilo různými způsoby (včetně dobrovolného návratu) dostat jen 4 % odmítnutých Afričanů, což působí jako kapitulace právního státu.

Za druhé , některé politické změny posledních let těmto náladám dobře odpovídají: ústavní většina pro Viktora Orbána v Maďarsku, dominance polských konzervativců, pravicová vláda ÖVP a FPÖ v Rakousku, nové poměry v italském parlamentu. Hlavní výjimkou v tomto trendu je trvající vláda Angely Merkel v Německu.

(Co se Itálie týče: Hnutí pěti hvězd a Lega se pustily do seriozního uzavírání koalice. Poprvé bude možná mít některá ze zakládajících zemí EU vládu, která nebude Bruselu zrovna přátelsky nakloněná. Zatím však zbývá jedna velká překážka, a tou je neshoda v otázce, kdo by měl být premiérem. Pokud se ji nepodaří překonat, budou předčasné volby.)

Update 13. 5. 2018 ve 22.15: obě strany se prý už dohodly na osobě premiéra. Jméno, dosud nezveřejněné, mají sdělit italskému prezidentovi zítra.

Za třetí, nepotvrzuje se teorie některých chytrých hlav, že obava z imigrace je projevem xenofobie, tj. strachu z neznámého, a že bližším kontaktem obavy lidí pominou. Nezdá se, že by Švédům, jejichž země už prochází procesem multikulturalizace po nějakých čtyřicet let, současná situace připadala méně vážná než Litevcům či Polákům, kteří zatím problémy s masovou imigrací nemají.

Domnívám se, že i v české politice bude imigrační téma hrát časem vedoucí roli ve volbách. (Už teď je dost důležité.) Nejsme izolováni od zbytku EU, případy podobné tomu polskému se mohou stát i u nás, a příliv zpráv o různých závažných činech ze zahraničí také nejspíš nikdo nezablokuje. (Prostudujte si např. debatu pod článkem o Čečenci útočícím nožem v Paříži .)

Bohužel to zatím stále spousta lidí nahoře nechápe. Tak se může stát, že současný premiér v demisi Andrej Babiš pošle našeho ministra vnitra Metnara podepsat sice nezávaznou, ale přeci jen dost zvláštní marrákešskou deklaraci. Její originál si můžete přečíst zde , přímo na stránkách Evropské komise. Upozorňuji, že kromě rozumnějších bodů (boj proti převaděčským mafiím) obsahuje tento text i úžasný „cíl číslo 3“, který si dovolím ocitovat v původním znění.

Objective 3: Promote regular migration and mobility, especially of young people and women, between Europe and North, West and Central Africa, and within these regions.

Rozumíte tomu? Já ne. Tedy tomu anglickému textu ano, ale nerozumím tomu, proč jakýkoliv politik nezeleného typu něco takového, byť třeba nezávazně, podepíše. O odstavec výše se sice jako příklad uvádějí obchodníci a odborníci, ale ve vytučněném textu tato kvalifikace odpadá a mluví se jen o „mladých“ bez dalšího rozlišení.

Jestli po něčem v evropské populaci opravdu už není poptávka, tak po mobilitě dalších mladých mužů ze severu a západu Afriky. I ta dosavadní se dá moderní řečí Internetu popsat jako epický fail.

Marián Kechlibar

Převzato z webu www.kechlibar.net