EpShark

PETR MILER

Mercedes tvrdě poznává cenu fiaska sázky hned na dva problematické koně. Po nedávném ohlášení propadu prodejů jsme nečekali mnoho, finanční výsledky jsou ale jedním slovem tragické. Zejména dvoutřetinový pokles ziskové marže je velmi varovný.

Jen dvě, možná tři další automobilové firmy byly v prosazování těchto plánů tak agresivní, nepřátelské a nevraživě reagující na jakoukoli kritickou zmínku o nich. Nemáme nic proti tomu, když má na stejnou věc někdo jiný názor, dá se o tom debatovat, snažit se vzájemně obohatit, upravovat si pohledy na dílčí aspekty a počkat si, kam se věci vyvinou. Však jsou to jen názory, kvalifikované odhady, očekávání – paten na rozum a zaručenou pravdu nemá nikdy nikdo. Takhle to ale dnes v automobilovém průmyslu nefunguje.

Většinu debat zastiňuje ideologické a dogmatické smýšlení typu „když nejdeš s námi, tak jdeš proti nám”. Pořád ale existují moudřejší lidé chápající, že sázka na jednu kartu skutečně nemusí vyjít a může přijít moment, kdy se vám „přátelé z druhé strany barikády” budou hodit. Proto našlapují s rozvahou. U Mercedes se ale nikdo takový nenašel už dávno – jelo se jedním směrem a mosty před těmi, kteří s třícípou hvězdou za pomyslné Lethé nechtěli, se pálily.

Ačkoli už loni touto dobou bylo jasné, že agresivní strategie Mercedesu nabírá vážné trhliny, automobilka dál jednala s klapkami na očích. Až začátkem letošního roku prudce otočila a skutečně směšně absurdní plán přejít do roku 2030 jen na elektrický pohon najednou zrušila. Od té doby jsme byli svědky mnoha dalších vyjádření v tomto duchu, automobilka začala znovu sypat peníze do spalovacích motorů, neboť poznala – a jaké je to překvapení -, že zejména její klienti o elektrické alternativy nestojí. A je místo výroby nesmyslů připravena kupovat i automobilovou obdobu emisních povolenek. Někteří to možná dnes považují za vyřešený problém, jenže věc má víc rovin.

Jednak automobilka není raft, nemáchnete párkrát pádlem a nejedete jinam, změnit směřování a vůbec uvažování (někteří lidé z nižších pozic ve firmě dodnes jednají tak, jako by únorový obrat ani nenastal, byl to nějaký dočasný omyl, krátkodobé vykolejení apod.) společnosti je úkolem na roky. Navíc firma jistě nepřesedne z koně A na koně B, maximálně tak opráší staré sedlo. A pak je tu další problém – Mercedes a další měli sen o tom, že vědomou (podle vedení jistě dočasnou) devastaci byznysu zejména v Evropě „zatáhnou” zisky z Číny. Ale jak jsme probírali nedávno, ani tohle (zde připusťme částečně dílem okolností, které výrobci nemohli zcela ovlivnit, maximálně do nějaké míry anticipovat) nevyšlo.

Jak moc špatná situace je, odhalilo včerejší zveřejnění finančních výsledků právě Mercedesu za třetí letošní kvartál. Po zmíněném jsme nečekali zázraky, ale ruku na srdce – nebylo to pohledem prodejů zase takové drama. Automobilka sice děsivě narazila s prodejem elektrických modelů (pouze 42 544 vozů za čtvrtletí, což je pokles o 31 procent, letos 135 908 aut, pokles o 22,1 % – prodeje se tedy propadají, aniž by vystoupaly na jakkoli významnou úroveň), téměř to ale vykompenzovala prodeji jiných vozů, takže celkový odbyt osobních aut společnosti klesl za kvartál jen o 1,3 %. Skoro se ale musí dodat: Jenže za jakou cenu?

Udržovat v nabídce absurdně široké portfolio nechtěných elektrických modelů (EQA, EQB, donedávna EQC, EQE, EQE SUV, EQS, EQS SUV, EQT a EQV – to by se člověku zatočila hlava) musí být drahé, prodat jich aspoň zmíněný počet ještě dražší a dohnat ztráty prodejem jiných modelů jakbysmet. Čistě divizi osobních aut tak klesl obrat o 5,6 %, zisk před zdaněním o 64 % (!) a zisková marže o 7,7 procentního bodu, tedy na pouhých 4,7 % místo loňských 12,3 %. Automobilka tak zaznamenává výsledky jako uprostřed covidových restrikcí, to je až neuvěřitelná mizérie.

Ani výsledky celé skupiny, které zahrnují i data týkající se úspěšnějších divizí, jako je ta finanční, pak nejsou oslnivé. Čistý zisk celé společnosti klesl o 53,8 % a výsledky jen připomínají, jak moc drahá je v tomto odvětví jakákoli chyba. A tu kterou udělal Mercedes, byla potenciálně fatální – firma se tvářila, jako že nabídne cokoli a má vyřízeno, naprosto přestala vnímat zákazníka a jeho potřeby. A to vždy bolí, zvlášť v tomto kapitálově extrémně náročném a nízkomaržovém byznysu. Něco takového se vám současně postará nejen o mizerné obraty, ale i o vysoké náklady. Následky vidíte sami výše.

Samozřejmě, pro Mercedes není nic ztraceno – míří rozumnějším směrem a pořád se bavíme o tom, o kolik mu klesly zisky, ne jaké sčítá ztráty. S tím se dá žít, pokud ale reálně nepřijde k rozumu, nebude znovu uspokojovat skutečné, nikoli domnělé potřeby zákazníků a alespoň nestabilizuje situaci v Číně, červená čísla mohou přijít jako nic. A přitom stačilo přemýšlet, aby se to nemuselo a ani nemohlo stát. Jak dlouho jsme Mercedes před takovými následky a celkovou nesmyslností sázky na elektrický pohon varovali? Pět, možná šest let? A za celou dobu se nestalo nic, co by problémy s nimi spojené skutečné vyřešilo, maximálně je některé kroky na čas zametly pod koberec.

Petr Miler

Článek vyšel na svobodny-svet.cz