EpShark

ŠTĚPÁN CHÁB

Útržky nad svátkem vzniku samostatného Československa.

Před 101 rokem teprve pětileté, čerstvě narozené Československo založilo své vlastní aerolinie. Páté nejstarší aerolinie na světě. S krásnou volací zkratkou OK. K 26. říjnu 2024 padly za oběť naší doby. Přistálo poslední naše letadlo. Skončila stoletá historie. Dva dny před oslavou vzniku samostatného Československa. Jak mám tu naši krásnou zemi rád, tak nenávidím, skutečně nenávidím nynější dobu. Tu, která zničila jakékoliv sny o tom, že by naše země mohla být sebevědomým partnerem a společníkem pro ostatní země, ke kterému se musí chovat s úctou a respektem, na jehož postoji záleží. Ne aby byla takovou skládkou permanentního zklamání. Dnes vlastně není co slavit. Jen si připomínat, že naši předci uměli vést zemi temnými dobami s až obdivuhodnou dovedností. A ukazovat, že my jsme po nich takovou schopnost nezdědili.

Destrukce ČSA, a jinak to nazvat skutečně nejde, započatá v roce 2006 ještě za vlády Jiřího Paroubka, prohlubovaná až k současnému vedení Strakovky, vtělené do Petra Fialy. Rukou společnou, rukou nerozdílnou. Pracovali na tom celých těch osmnáct let. Dosazovali tam bílé koně, kteří pro ČSA připravovali nevýhodné prodeje, rozprodeje, snižovali hodnotu společnosti, kdy z několika desítek letadel zbyla dvě, pouhá dvě letadla. Zničit, ponížit, rozebrat, rozkrást, nevážit si ničeho. Volací zkratka OK zmizela v propadlišti dějin.

To je krásný symbol pro naši oslavu vzniku samostatného Československa. Zpřelámaná křídla. Do budoucnosti už jen pěšky a bez jakýchkoliv vizí, snů a nadějí. Jen cesta do šedi.

Ale ne, jdeme se podívat jinam.

Dočetl jsem se, že rozvědčík na Hradě chce vyznamenat Karla Kryla. Snad to byla jen hloupá fáma, snad není ten náš rozvědčík až taková emočně vyprahlá loutka, že by si něco takového vůbec dovolil. Z jeho konfidentských a vždy prorežimních rukou že by měl být oceněn ten oběma zažitými režimy nejopovrhovanější a nejztýranější člověk? Co člověk, Člověk, do kelu. Až se mi při té představě zvedl žaludek. Stejně jako Kryl nenáviděl bolševický režim, neměl jediného kladného slova pro ten náš do ponížení vedoucí zlodějský režim po revoluci. Kryl by historií rozvědčíka opovrhoval. Stejně jako jím samotným. Srdce by mu hrůzou z naší reality pukalo obden.

Udělením ocenění pro Karla Kryla z rukou Petra Pavla by bylo završené ponížení naší země. Hlouběji už klesnout nemůžeme. Nejde to. Jako kdyby smrtka s cynismem sobě vlastním sahala po nevinnosti novorozeněte. Hradní rozvědčík ztělesňuje přesně ten archetyp člověka, kterým Kryl pohrdal. Rozvědčík skládal své stosedmičkové ódy na okupaci roku 1968, Kryl kvůli okupaci musel utéct za hranice. Rozvědčík se v rozvědce cvičil na to, aby v zahraničí mohl být nasazen i na takové, jako byl Kryl. Kryl svou hudbou i svými pořady ve Svobodné Evropě rozkládal nesvobodný režim. Režim, po jehož „hodnotách“ šplhal kariérní rozvědčík pod ideologickým dohledem „jeho přátel ze Sovětského svazu“.

Kryl po revoluci volal na lidi – neztraťte v tom kapitálistickém marasmu duši národa. Pěstujte si ji, nenechte ji zhynout na úbytě. Rozvědčík jen přehodil kabátek a začal sloužit pánům z druhé strany. Poslušný, plnící rozkazy, nevyjevující osobnost jinak, než jak se od něj čeká. Chodící vojensko-politický marketingový produkt doby a jakéhokoliv režimu. Dokonalé vyjádření šedého průměru. Krylovi puklo z vývoje kapitálistické České republiky srdce, rozvědčík se stal součástí takového vývoje (a zvolením na Hrad i jistým vyvrcholením takového vývoje).

Teď duše národa dostane ránu z milosti. Z rukou překabátěného bolševického noka má dostat in memoriam ocenění Karel Kryl. Až je mi z toho zle.

Doposud jsem rozvědčíka na Hradě považoval jen za drobnou vadu na kráse. Další symbol malosti a úpadku, který se dostal na vrchol české politiky a státnosti prostřednictvím médii vyhysterčeného národa. Nešť, přetrpět, radši si nevšímat. Ale v okamžiku, kdy symbol režimní poslušnosti a malosti má ocenit z pozice prezidenta symbol lidské nezdolnosti a lpění na osobní svobodě i hodnotě národa, to už nejde považovat za nic jiného, než za dokonalý příklad úpadku České republiky i českého národa jako takového.

Prosím, až Petr Pavel bude na Hradě vyhlašovat ocenění pro Karla Kryla, mohl by někdo z přítomných začít na protest pískat? Případně házet shnilými rajčaty? Nemohlo by obecenstvo na prezidenta v tu chvíli začít bučet? On na to nemá z morálního hlediska právo. On byl a je veličenstvo kat.

Není čas trhnout volantem dějin? Vždyť to, v čem teď žijeme, to už je doslova ponižující.

Milá republiko, všechno nejlepší a ať tě ty smrtelné křeče moc nebolí.

Článek vyšel na svobodny-svet.cz