EpShark

LIBOR ČÍHAL

Exprezident Václav Klaus, který zahájil v Kongresovém paláci první konferenci A-WEF, dobře popsal propady v polickém systému, které Evropu dovedly do dnešní mizérie, své reflexe však korunoval poněkud rozporným způsobem. Připomněl, že byl vždycky za ekonomiku bez přívlastku, v minulosti to znamenalo sociální hospodářství a na tomto stanovisku lpí dál, a je též proti demokracii bez přívlastku. Klaus je velmi impozantní postavou a nikdo si neodvážil s ním polemizovat, možná tomu přítomní přikládali nějaký platonický význam. Přítomní politici byli vesměs z německy mluvících zemí a demokracii bez přívlastku tam zažívají na vlastní kůži, jejich typ demokracie tamější demokrati bez přívlastku nazývají fašistická.

Ani z panelu ekonomů nedýchala ekonomika bez přívlastku, ale evidentně měla jednu barvu: národní a především funkční. Je možné, že funkční ekonomika plyne z národní ekonomiky, to už by odborně posoudil nejlépe sám exprezident. V ekonomických programech velké většiny alternativních hnutí je nějakým způsobem zakódován návrat k národní ekonomice při zachování všech tradičních nástrojů jejího ovlivňování. Přívlastek sociální není nutný protože plyne z funkční ekonomiky orientované na národní potřeby. Ekonomiky bez přívlastku se automaticky zmocní predátoři typu bank, v českém případě je to o to tragičtější, že už přesně ani nevíme komu v zahraničí patří, stejně tak jako pražské paláce, jejichž přízemí se proměnila v ekonomice bez přívlastku v plážové kiosky, které musí dobře sypat. Ekonomika bez přívlastku je ekonomikou finančních bublin a investičních nesmyslů, které se korigují podle potřeb loutkovodičů v mocenských centrech. Řecká ekonomika úžasně šlape, masíruje před volbami místní populaci mainstream, protože zámořská finanční centra snížila Mitsotakisovi úrokovou míru o dvě desetiny procenta. Francouzští Les Patriotes, Eric Zemmour, RN Marine Le Penová, AfD, Salvini atd. nejsou pro ekonomiku bez přívlastku, ale pro národně orientovanou ekonomiku v celém spektru tradičních ochranných opatření, podle potřeby nastavovaný mix colbertismu a volného trhu. Je možné, že ekonomika bez přívlastku nemá kapacitu dlouhodobě potencovat lidi k inovativní aktivitě, v tradičním inovativním inkubátoru Evropě se po letech ekonomiky bez přívlastku urgentně inovativní invence nedostávají, zatímco v Číně je elegantně organizuje komunistická strana. Ta se spletla s ekonomikou bez přívlastku v sektoru nemovitostí a bude muset urychleně najít velmi talentované colbertisty, aby to řešili. Česká ekonomika bez přívlastku a navíc s demokracií bez přívlastku přetvoří Prahu v skloněno-betonovou džungli, kde si velká většina obyvatel nikdy na byt nenašetří. V národně orientované ekonomice by nikdy nedošlo k tomu, že po třiceti letech pseudodemokracie a ekonomiky bez přívlastku se nám kamsi odpařily nejkvalitnější průmyslové sektory a zredukovalo zemědělství. Ekonomické úspěchy Bismarckova Německa, asijských tygrů a dnešní Číny se neděly podle návodů ekonomiky bez přívlastku, ale podle Listova receptu.

Stejně protismyslná je demokracie bez přívlastku, říká se, že demokracie je nejoptimálnějším způsobem řízení společnosti, paradoxně v demokratické systému si lid může zvolit i nedemokratický systém, nejspíš z toho důvodu, že se domnívá, že v daný moment je funkčnější. Stejně jako na ekonomiku i na demokracii musíme klást požadavek národně orientované funkčnosti. Aglosaský demokratický univerzalismus je podvod. I na nejideálnější demokratický typ se obvykle nasazuje přívlastek: aténská. Spojení demokracie a nového liberalismu se neosvědčilo, ovšem už dávno v minulém století Walter Lippmann a liberální elity tvrdili, že lid nemá dostatečnou soudnost, aby se mu mohla povolit demokratická volba. Když už na celé čáře selhala liberální zastupitelská demokracie, zdálo by se logické, že se dá šance formám přímé demokracie, kde by se lid vkomponoval do politického rozhodování a snížila se role politických stran, které demokracii zdeformovaly. Proti tomu stojí Klaus ve stejné frontě s mainstreamovými deformátory.

Není moc evidentní ani Klausovo tvrzení o tom, že Česko si uchovalo víc demokracie než v západní Evropě, nedá se to např. vůbec tvrdit o Francii, kde existuje široká síť kritických médií a intelektuálů a existuje celoplošný debatní prostor. V Česku existuje pouze prostor pro malou hrstku velkých společenských kritiků jako je on sám. Kupodivu i v Německu existuje politická debata nesrovnatelně na vyšší úrovni, pod demokratickým tlakem zablokoval kancléř Scholz útoky německých zbraní na ruská území, v Česku názor velké většiny populace na sankce a dodávky zbraní Ukrajině nemá šanci, aby byl aspoň minimálně zohledněn. Demokracie bez přívlastku je ideologickým pojmem, jak dnes už vidíme oprávněně to tvrdili kdysi i komunisté. Christopher Lasch velmi adekvátně napsal, místo ideologických bojů o podobu demokracie je smysluplnější a nadějnější v době vysokých technologií hledat cesty, které otevřou možnosti pro účinné vkomponování občana do rozhodovacího procesu, nejen ovšem jednou za čtyři roky a v jiné podobě než debaty na sociálních sítích, s nimiž vládnoucí kasta jen zdánlivě bojuje, ve skutečnosti jsou v jejím zájmu. Dnešní technologie po tisíciletích dávají možnost se aspoň částečně přiblížit aténskému typu demokracie, ovšem to ani minimálně není zájmem vládnoucí kasty.

Článek vyšel na svobodny-svet.cz