EpShark

Donald Trump bude už brzy řešit složité problémy mezinárodní politiky a nemám pochyby o tom, že tak bude činit svým obvyklým, i když pro zbytek světa naprosto nepochopitelným způsobem. Ne na každou situaci se však hodí trumpovské trolení a někdy je třeba zaujmout pevné stanovisko a neústupně na něm setrvat.

Rád bych připomenul jeden zpola zapomenutý i když naprosto zásadní moment který nalezl prezidenta Reagana v nelehké situaci, a ve kterém se musel spolehnout na svůj politický instinkt. Reagan tehdy zaujal nečekanou a nepopulární pozici, na které neústupně setrval a ve které použil téměř trumpovského detailu. Tento příběh by se mohl jmenovat Jak Ronald Reagan vyhrál studenou válku v Reykjavíku 1986.

Gorbačov věděl, že to hlavní jej teprve čeká. Ronald Reagan byl znám jako neústupný konzervativní politik, který se nedá obměkčit malými ústupky. Gorbačov potřeboval snížit vojenské výdaje, protože jeho země byla na pokraji bankrotu a navíc čelil nespokojenosti u vlastní populace. Vydal se na Západ, aby svým šarmem okouzlil a přesvědčil své protivníky k tomu, aby udělali to co on a to všechno v zájmu mírového života všude na zemi. Gorbačov se poprvé setkal s Reaganem v Ženevě roku 1985 a pak se začalo jednat o budoucnosti jaderného válčení. „Gorbyho“ popularita v západní Evropě rychle zastínila Reaganovu osobnost. Americký prezident byl mnohými viděn jako válečný fanatik, který chce všude rozmisťovat rakety s jadernými hlavicemi. Mládež demonstrovala v ulicích německých a italských měst. Největším prodejním hitem byly gumové masky s Reaganovým obličejem.

Ronald Reagan potřeboval něco, čím by přehodil výhybku, dostal diskuzi na jinou platformu a získal politicky navrch. Pomohl mu téměř „trumpovský“ nápad, jak toho dosáhnout. Jeho Strategic Defence Initiative, neboli SDI byl v praxi nevyzkoušený a vlastně teprve teoretický program, který by vytvořil obranný deštník nad USA pomocí balistických střel umístěných na oběžné dráze což by vynulovalo jadernou sílu protivníka. Gorbačov nevěděl přesně, jedná-li se o bluff a jak daleko jsou Spojené státy s vývojem takové obrany. Proto musel přijít s výrazným odzbrojovacím návrhem. Tak výrazným, aby soupeři vyrazil taktovku z ruky.

V říjnu 1986 se oba lídři setkali na summitu v islandském Reykjavíku. Gorbačov tam odkryl své karty a předložil návrh, který se, podle všech světových medií, „nedá a nesmí odmítnout“. Gorbačov navrhl že omezí jaderný arzenál o 50 procent, bude souhlasit s americkou iniciativou double-zero a nebude požadovat na Británii a Francii, aby snižovaly svoje jaderné síly. Oplátkou žádal jedinou věc. Aby Spojené státy zmrazily vývoj SDI na deset let. Oslabit sám sebe o 50 procent za příslib, že USA se na deset let vzdá něčeho, co nefunguje a vlastně ani neexistuje? Může si někdo přát víc? Reagan však intuitivně věděl, jak podlomit protivníka v kolenou. Přes apelace svého kabinetu a všech svých poradců, přes přání svých spojenců a světových medii, Reagan sklapl desky a návrh nepřijal.

Žalmy světových medií nebraly konce. „Historická šance promarněna!“, „Byli jsme tak blízko!“ psaly noviny na celém světě. Nicméně Gorbačův vítězný pochod byl zastaven a dále se hrálo podle amerických not. O rok později Reagan pozval Gorbačova do Washingtonu k podepsání smlouvy INF o eliminaci velkého počtu jaderných zbraní. O pár let později už stál před berlínskou zdí a pronášel památnou výzvu svému sovětskému protějšku ohledně existence oné bariéry. Zanedlouho nato Berlínská zeď padla a Sovětský svaz se rozpadl pod svojí vlastní vahou.

Donald Trump to nebude mít lehké. Svět je někde úplně jinde a hrozby mají odlišnou tvář, ale podobně jako v letech osmdesátých, Amerika je teď na dobré cestě postavit se po létech defétismu a pomýlených priorit opět do čela demokratického světa a to v pozici síly a sebedůvěry.