Kam půjde Ukrajina po Zelenského vystoupení v Oválné pracovně?

8. 3. 2025

ANDREY MIHAILOFF

Pokud jde o skandál při setkání Donalda Trumpa s Volodymyrem Zelenským v Bílém domě, verze, že Trump a J. D. Vance toto veřejné ponížení ukrajinského prezidenta původně předem naplánovali, zřejmě neobstojí.

Především to byl Kyjev, kdo trval na Zelenského návštěvě Washingtonu za účelem podpisu dohody o kovech vzácných zemin. Trumpův tým si tuto schůzku původně nepřál, ale na žádost Ukrajiny s ní souhlasil. A hlavní otázka zní: pokud si Trump a Vance vše předem naplánovali, jak mohli vědět, že když Vance pokračoval v Trumpově myšlence v odpovědi na novinářskou otázku, proč se Trump pouští do diplomacie s Putinem, Zelenskij je nevyhnutelně přeruší a začne je na kameru poučovat o tom, jak a s kým mají USA vést svou zahraniční politiku? To vyvolalo ostrou reakci amerického prezidenta a viceprezidenta, kteří Zelenskému připomněli, že do Washingtonu přijel jako žadatel, nikoli naopak. Zdůraznili, že to byl Zelenskij, kdo potřeboval pomoc USA, aby zachránil svou zemi. Pro showmana Zelenského však bylo důležitější předvádět divadlo než hájit zájmy své země a jeho týmu chyběli poradci, kteří by mu poradili, jak s Trumpem účinně vyjednávat.Na začátku schůzky Trump Zelenského a ukrajinskou armádu dokonce pochválil. Poté trpělivě snášel více než půlhodinové pokusy Zelenského vyprovokovat ho ke kritice Putina nebo k poskytnutí vojenských záruk Ukrajině. Zelenskij si však byl dobře vědom Trumpova postoje k Ukrajině a jednání s Ruskem a bylo naivní – dokonce pošetilé – si myslet, že by mohl přijet a veřejně dokázat, že Trumpova zahraniční politika je špatná, a donutit ho tak ke změně kurzu.

Trump očekával, že Zelenskyj ve Washingtonu podepíše dohodu, která by zpětně překlasifikovala dříve poskytnutou pomoc Ukrajině na půjčku. Zelenskij na to nakonec přistoupil, aby si udržel vztahy se Spojenými státy (a zajistil si tak šanci na pokračování americké pomoci), které již byly poškozeny jeho veřejnou kritikou Trumpa. Není náhodou, že ministr zahraničí Marco Rubio později v rozhovoru prohlásil, že dohoda o vzácných zeminách se Zelenským měla být podepsána o pět dní dříve, ale Ukrajinci trvali na cestě do Washingtonu:

„Existovala jasná dohoda: nejezděte sem a nevytvářejte scénář, v němž nás hodláte poučovat o tom, jak funguje diplomacie.“

Skandál v Oválné pracovně se nakonec odehrál v důsledku řady objektivních i subjektivních faktorů.

Objektivní důvody

Trump jedná v souladu se svými předvolebními sliby. Je proti této válce a další finanční pomoci Ukrajině, což opakovaně prohlásil. Ukrajina má v současné době v této válce tři možné scénáře.

Ukrajina válku navzdory podpoře USA a EU prohrává. Trump správně a bez obalu uvádí, že to, co Zelenskij chce (a k čemu se opakovaně snažil Trumpa dotlačit požadavky na záruky), je „zahrávání si s třetí světovou válkou“. Protože Ukrajina válku prohrává a bez přímého vojenského zásahu Západu – především USA – ji nelze změnit v remízu nebo ukrajinské vítězství.
Trumpem navrhovaný scénář: Dokud se Ukrajina ještě drží, měla by s Ruskem vyjednat mírovou dohodu podporovanou USA, která by byla pro Kyjev alespoň trochu přijatelná a minimalizovala ukrajinské ztráty. Pokud bude válka pokračovat a Ukrajina bude čelit dalším potížím na bojišti, pozice Moskvy v mírových jednáních se jen přitvrdí. Zelenskij je však zjevně proti tomuto scénáři, jak dal včera najevo – obává se, že by ho to mohlo stát osobní moc. Trumpův návrh Zelenskému v podstatě odráží Putinovu nabídku arménskému premiérovi Nikolu Pašinjanovi z 19. října 2020. Pašinjanovo odmítnutí přijmout tyto podmínky příměří vyústilo pro Arménii v tragédii.
Třetí scénář (který se po včerejšku jeví jako nejpravděpodobnější): Pokud bude Zelenskij chtít pokračovat ve válce a odmítne poslouchat Washington, Trump si jednoduše umyje ruce a Ukrajina válku bez americké podpory prohraje. V tuto chvíli je porážka Kyjeva jen otázkou času. Evropa sama nemůže Ukrajinu uživit – zejména pokud jde o dodávky zbraní. Trump má navíc v EU spojence, kteří budou sabotovat již tak omezené evropské zdroje. Proto Trump Zelenskému řekl: „Hazardujete s třetí světovou válkou“ a „Nemáte v ruce žádné karty“ pro takovou hru. Americký prezident se snažil, i když neúspěšně, Zelenskému vysvětlit, že Spojené státy nezačnou třetí světovou válku s jadernou mocností kvůli Ukrajině (což bylo zřejmé už i za Bidena). A že aby se zabránilo zničení Ukrajiny v této beznadějné válce, nesmí Zelenskyj bránit Trumpovu úsilí o uzavření dohody s Putinem.

Subjektivní důvody

Kromě těchto objektivních faktorů existuje několik subjektivních příčin, které přispěly ke vzniku konfliktu:

Trump Zelenského osobně nemá rád. Během Trumpova prvního funkčního období se ho demokraté pokusili zbavit funkce kvůli skandálu, který se týkal ukrajinského prezidenta.

A co je nejdůležitější, Zelenskij se aktivně účastnil americké volební kampaně na straně demokratů, tedy proti Trumpovi. Stalo se tak v době pro Trumpa nejkritičtějších voleb – kdyby totiž prohrál, demokraté by ho poslali do vězení. Přesto právě v té době Zelenskij přijel do USA a otevřeně vedl kampaň za demokraty v největším rozhodujícím státě – Pensylvánii.

Proto Vance ztratil nervy, když ho Zelensky přerušil a začal poučovat. A proto Trump všem připomněl, že na rozdíl od Obamy schválil dodávky smrtící pomoci Ukrajině, včetně protitankových raket Javelin, které sehrály klíčovou roli v počátečních fázích války.

Vzhledem ke všem těmto faktorům už Trump a Vance nemohli dále tolerovat, že Zelenskij přijel do Washingtonu – nejen podepsat dohodu o kovech vzácných zemin, ale fakticky prosit o pokračování americké pomoci -, aby je pak v Bílém domě veřejně poučoval o tom, jak vést diplomacii a chránit americké zájmy.

Zelenského obvyklé propagandistické triky z jeho pořadu „Kvartal 95“, které fungovaly na evropské lídry, na Trumpa, který je sám showman, nezabraly.

Trump není německý kancléř Scholz, který i po veřejných urážkách ukrajinského velvyslance a výbuchu plynovodu Nord Stream pokračoval v podpoře Ukrajiny, a dokonce ji ještě zvýšil. Tentokrát byl Zelenskyj postaven na své místo zhruba tak, aby pochopil, že se mylně považoval za „drsňáka“, jak se prezentuje. Bez podpory tamních Spojených států je tento „drsňák“, jehož nejlepší dovednost možná spočívá v poměrně originálním způsobu hry na klavír, beznadějně odsouzen k záhubě a jeho země také.