EpShark

Tento týden jsem se v několika novinách dočetl, že téměř 53 procent Slováků chce volit za prezidenta někoho, koho před měsícem obvykle neznali. Někoho, kdo nemá žádné zkušenosti s velkou politikou. Asi se nehodím pro dnešní dobu, ale já jsem si vždy myslel, že k tomu, aby se člověk stal prezidentem v přímé volbě, je nezbytné, aby ho voliči dlouhodobě znali.

Zdá se však, že svět tak hluboce pohrdá politikou, že prezidentem se může stát jen ten, koho naopak neznáme, takže jen tak si můžeme myslet, že to je slušný člověk. Vlastně to automaticky vychází z předpokladu, že v politice slušní lidé nejsou, a proto do ní musí přijít někdo zvenčí. Dost mi to připomíná situaci, kdy je lidem kladena otázka, která národnost jim vadí. Velmi často odpovídají, že jsou to některé národnosti blízké, se kterými mají zkušenost. Málokterý Čech třeba řekne, že mu vadí Fin nebo Portugalec, protože obvykle žádného Fina nebo Portugalce nezná. Podobné to je s prezidentským kandidátem, o kterém nic nevíte. Nemůžete mu vyčítat minulost. A měsíc před volbami říkat věci tak, abyste nikoho nenaštvali, není zase tak těžké, jako kdybyste to měli dělat celý život.

Zásadní rozdíly ve výsledcích výzkumů

Jsou lidé, kteří tvrdí, že není nutné, aby byl kandidát dlouhodobě známý, a jako příklad uvádějí Kisku, který podle nich jako slovenský prezident obstál na jedničku. Já si ale nemyslím, že Kiska byl neznámý a nepopsaný list. Naopak myslím, že ho hodně lidí znalo kvůli tomu, jakým způsobem zbohatl.

Slovensko je ale nyní ve zvláštní situaci. Až do Prahy je cítit, jak jsou Slováci zklamaní z politiky propojené s byznysem, korupcí a mafií. U nás si hodně stěžujeme na oligarchy v politice, ale naštěstí u nás se ještě nepohodlní novináři nestřílejí jako na Slovensku. Vražda Jána Kuciaka volá po prudké změně politiky. Situace je kritická.

To se projevuje v politické kampani. Poslední předvolební průzkumy jsou neuvěřitelné. Jasně vede místopředsedkyně neparlamentní strany Progresivní Slovensko Zuzana Čaputová. To není nic, co by mne zaujalo. Zaujalo mne ovšem to, že v různých průzkumech různých společností se její preference naprosto dramaticky liší. Průzkum společnosti Median zveřejněný veřejnoprávním Rozhlasem a televizí Slovenska tvrdí, že má podporu 23,5 procent respondentů. V průzkumu Focusu získala 26,3 procenta. A podle šetření agentury AKO má 52,9 procenta rozhodnutých voličů. To jsou tak odlišné výsledky v podobné době, až je to do očí bijící.

Dokonalý produkt marketingové agentury

Někteří lidé tvrdí, že to je prudkým nárůstem popularity v posledních dnech. Takže dokonalý produkt marketingové agentury? Tak dobrý produkt, že přebije i všechny „nevýhody“. Tak třeba z marketingového pohledu profese právničky není pro kandidátku na prezidenta optimální — lidé nemají v průměru příliš rádi právníky. Kdybych chtěl jako agentura vygenerovat prezidenta, nejvíc by se hodilo, aby kandidát byl lékař — těch si lidé váží. Možná ještě o trochu lepší je, když kandidát je vědec — vědcům lidé rádi zobou z ruky. Nejlépe třeba takový fyzik nebo chemik. Fyzika byla pro hodně lidí nejsložitějším předmětem ve škole, a než by se snažili takovému vědci porozumět, raději mu jednoduše uvěří (protože myslet bolí). Marketingovou chybou by taky asi bylo, kdyby agentura sáhla po ekonomovi, protože pro většinu lidí je ekonomie asi taková věda jako muzikologie, což je dáno tím, že ani o jedné z těchto věd nevědí nic detailního. (O fyzice vědí alespoň to, že by ji nepochopili, i kdyby chtěli.)

Pro PR agenturu je určitě příjemné, když na prezidenta nekandiduje muž, ale žena. Ženy jí fandí, protože je žena. Muži jí fandí, protože je pohledná. Čímž si ovšem liberální voliči střelili vlastňáka a nejspíš jim to ještě ani nedošlo: Copak v „liberální demokracii“, jak se v poslední době s oblibou říká, záleží na tom, jakého je kdo pohlaví, sexuální orientace, rasy či náboženství? Tak proč někdo fandí ženě za to, že je žena, když je to prý vlastně jedno?

Bude dalším krokem promenáda v plavkách?

Jsou dokonce lidé, kteří tvrdí, že prezident by měl prvořadě svou zemi reprezentovat, proto musí vypadat nějak, a to nikoli jako ovar. Popravdě — nemyslím. Prezident volený přímou volbou má z jednotlivců nejsilnější politický mandát v zemi a rozhodně to není jen figurka na přehlídkové molo. Volba prezidenta není volbou královny krásy. To bychom se pak ještě taky mohli dočkat promenády v plavkách.

Jsou lidé, kteří když slyší mé názory, hned vybuchnou s tím, že prý to je jen obhajoba Miloše Zemana — jelikož ten byl známý, byl politikem a vidíme, kam to dotáhl. Fakt, jo? Není to dost na hlavu postavená argumentace? Ano, Zeman byl známý. Byl politikem. Splňuje technicky vzato tyhle dvě podmínky. Ale zrovna tak je splňují i mnozí jiní. Dá se to i obrátit. Pokud politik, kterého všichni znali, mnohé neuspokojil, jaká je pravděpodobnost, že je uspokojí nepolitik, kterého zná málokdo? Statisticky vzato: Je ještě mnohem menší.

Racionalita a rozum na ústupu

Zdá se, že nenávist vůči prezidentu Zemanovi je v médiích a zhruba polovině společnosti téměř nekonečná. A přesto z únorového šetření CVVM vyplývá, že prezident má u nás stále největší podporu ze všech politiků. Důvěřuje mu 48 procent lidí. Zároveň je ale pravdou, že skoro stejných 46 procent mu nedůvěřuje. Prostě má téměř stejné množství příznivců jako odpůrců. Nikoho nenechává v klidu. Může někomu přinést očekávané osoba, u které téměř nikdo neví, co čekat?

Co z toho plyne? Příklad Slovenska ukazuje, že většina lidí si nemyslí, že prezidentem by měla být dlouhodobě známá osobnost se zkušeností z politiky. Sečteno a podtrženo, příští prezidentské volby budou neuvěřitelná show marketingových agentur, ale mizerná show racionality a rozumu. Už nyní se hledá zatím neznámý produkt, který bude možno pro jeho neznámost dobře prodat.

Píše pan Vladimír Pikora pro Reflex.cz

Článek vyšel na svobodny-svet.cz