EpShark

Prezident Obama se velice snaží zvětšit americký sociální systém za každou cenu, a samozřejmě žádná debata není kompletní bez příkladu Švédska, jako perfektní ukázka jak silný stát přináší prosperitu. Tohle vypadá jako reálný hlavolam, i pro rakušany a ostatnílibertariány. Vzhledem k tomu, že sám jsem obyvatel Švédska, často jsem dotazován na vysvětlení proč tyhle ekonomiky, které by teoreticky neměli prosperovat prosperují.

Je dobré se vždy podívat na historii krajiny, pokud se snažíme vysvětlit její ekonomickou výkonnost. Stefan Karlsson tak udělal v roce 2006 v excelentním článku o ekonomické historii Švédska. Tu tady pouze stručně shrnu, než se začnu soustředit na hlavní myšlenku tohoto článku.

Karlsson napsal:

Jako výsledek svých volnotržních politik, pilnosti svých lidí a úspěšnému vyhýbaní se válkám mělo Švédsko nejvyšší růst HDP na hlavu v letech 1870 až 1950. V tomto období se Švédsko stalo jednou z nejbohatších krajin světa.

Vskutku, díky své neutralitě během druhé světové války, nebylo Švédsko nikdy napadeno. Tohle ponechalo Švédský průmysl nepoškozen, co vedle pro-tržně orientovaných politik umožnilo krajině významně benefitovat z poválečné rekonstrukce Evropy. Švédsko exportovalo značné množství zboží a komodit do zbytku Evropy, co podporovalo ekonomický boom krajiny, který trval víc než dvě dekády. Jak Karlsson poukázal v tomhle čase, bylo Švédsko stále jednou z nejsvobodnějších ekonomik na světě a vládní výdaje byli dokonce nižší než v USA.

V čase toho boomu začala Švédská vláda budovat masivní sociální stát v 50., 60. a 70. letech, co způsobilo, že veřejné výdaje raketově vystoupali až nad 50% HDP. V jednom čase uprostřed 70. let byla marginální daň z příjmu dokonce 102 procent.

Jedním z lidí, kteří byli postihnuti touhle daní byla Astrid Lindgrenová, slavná autorka dětských knih, nejvíc známa pro své knižní série Pippi dlouhá punčocha. V roce 1976 napsala krátkou satirickou povídku, která byla publikována jedněch z největších švédskýchnovin. Tady napsala příběh utrápené spisovatelky dětských knih Pomperiposse, která žila ve smyšleném království Monismania. Popři ostatních věcech se Pomperimossa stěžovala, že čím víc vydělá, tím míň peněz si může ponechat a proč lidé jako ona byli ekonomicky potrestaní za to, že pouze píšou knihy pro děti. Příběh taky zmiňoval, že v Monismanii je možné uniknout některým daním zakoupením nemovitosti, co přesně Švédský ministr financíGunnar Strang toho času dělal.

Lindgrenové příběh nastartoval divokou debatu o daních ve Švédsku. Poprvé po 44 letech sociálně demokratická strana prohrála volby.

Švédská ekonomika byla ve velkých problémech v 70. letech, hlavně proto, že stále více socialistické politiky způsobili stagnaci ekonomiky a zaostávání za zbytkem světa. Hodně dalších evropských zemí doběhlo Švédsko s jeho monstrózním sociálním státem a svým výkonem ho začaly ekonomicky překonávat.

Ve snaze zachránit ekonomiku, začala vláda s extenzivními reformami a liberalizací ekonomiky v 80. a 90. letech. Došlo ke snižování daní a sociálních výdajů, zrušení vládních monopolů, zredukování regulace, zavedení plovoucího směnného kurzu a zároveň byl povolen vstup soukromých firem do veřejného sektoru.

Graf ukazuje vývoj ekonomické svobody ve Švédsku, horizontální čára ukazuje světový průměr

Tohle zvyšování ekonomické svobody je ilustrováno na výše uvedeném grafu, kterýznázorňuje ekonomickou svobodu. Ta se počítá z různých veličin, včetně daní inflace, vládních výdajů, regulace pracovního trhu, míry protekcionizmu atd. Karlsson kritizoval metodologii indexu v roce 2005, ale od té doby byl index výrazně vylepšen, jak Karlssonpoznamenal v roce 2007. I když index stále není perfektní, dělá dobrou práci v ukazování ekonomické svobody jednotlivých krajin relativně k těm ostatním.

Index taky ukazuje jednu zásadní věc: je tady běžné nedorozumění, že skandinávské krajiny sousedí s Kubou, co se týče ekonomické svobody, zatímco zbytek rozvinutého světa (hlavně USA), je mnohem více pro-tržně orientovaný. Ve skutečnosti patří Skandinávské krajiny mezi 20 nejvíce svobodných ekonomik ve světě, navzdory masivnímu sociálnímu státu.

Jak index ukazuje, Švédsko, Dánsko a Finsko mají vyšší ekonomickou svobodu než většina Evropských protějšků, včetně Německa, Rakouska, Francie, Belgie, Španělska, Portugalska a Řecka. I když Skandinávské státy mají většinou vyšší daně a vládní výdaje než většina ostatních evropských zemí, další země mají většinou více regulací a méně efektivní a transparentní právní a soudní systémy, co neguje pozitivní vplyv nižších daní.

Pokud někdo porovná nejsvobodnější západní zemi, co je Austrálie, s nejméně svobodnou skandinávskou zemí, co je Norsko, rozdíl je 13,2 bodu, nebo 16 procent. Pokud porovnáme Austrálii s nejsvobodnější skandinávskou zemí, co je Dánsko tak nám to dává rozdíl 4,7 bodu, nebo 5,7 procenta.

Další měřítko, které ukazuje podobný obraz je index Ease of Doing Business od Světové banky, které měří množství byrokracie a regulací, pokud chce někdo začít s podnikáním v dané krajině. Tady taky Skandinávské státy patří mezi nejlepších 20, kde největším problémem jsou jejich nepružné zákoníky práce.

Dánsko boduje v obou indexech lépe než jeho severští sousedé, hlavně díky flexibilnějšímu pracovnímu právu. Ve skutečnosti, i když to zní překvapivě, je Dánsko už velice blízko Spojených států v řebříčku. Dánsko a USA jsou na 9 a 8 místě. V lednu Dánsko taky snížilo maximální daň z příjmu z ohromujících 60 procent na nižších 50 procent. To se projeví další rok v indexu, kde si Dánsko pravděpodobně vymění místo s USA (v roce 2014 je Dánsko na 10. místě, USA na 12. místě pozn. redakce).

Samozřejmě, v žádném případě netvrdím, že sou Skandinávské státy svobodné proto, že se nacházejí relativně vysoko v tomhle indexu, ale jsou určitě svobodnější než většina ostatních krajin a také proto mají vyšší životní úroveň. Je jednoduchý důvod, proč severské krajiny se svými státy blahobytu vypadají, že “fungují dobře”: protože většina alternativ je ještě horších a v zemi slepých i jednooký je králem.

Závěr

Viděli jsme, že i když mají Skandinávské země extrémně vysokou míru toho, co Rothbardnazval tzv. bínární intervencí – tj. daně, zachraňuje je jejich relativně nízká míra triangularníintervence tj. míry regulace. To umísťuje Skandinávské krajiny na rovnocennou úroveň s ostatními rozvinutými státy a vysvětluje, proč mají severské státy stejnou, nebo ještě vyšší životní úroveň. Špatná představa, že jiné západní krajiny jsou mnohem více pro-tržně orientované, než Skandinávie je velice nešťastná. Krmí totiž mýtus, že více státních zásahů přinese štěstí a prosperitu všem, i když reálně věci jenom zhorší.

Markus-B

Z anglického originálu přeložil Mike

Text vyšel na webu mises.org