EpShark

Je možné vidět, že západní země se ubírají špatným směrem. Směrem k totalitě. Bohužel tahle novodobá totalita je v mnohém nebezpečnější než ta stará, ve které jsme žili před rokem 1989. Na venek se jako totalita totiž vůbec netváří. Formálně jsou totiž západní země demokratické. Fungují tady pravidelné demokratické volby, formálně nezávislé soudy, formálně tady je svoboda projevu.

Tato novodobá totalitní demokracie – demokratura si vynucuje poslušnost poddaných velice elegantně a samotní vrcholní představitelé režimu si u toho vůbec nemusí ušpinit ruce. Základním rysem demokratury je korporativizmus jako ekonomický model a outsorcování represe na jiné subjekty – korporace, neziskovky a přeregulovaný sytém.

Korporativismus

V demorkatuře sice oficiálně vládne kapitalismus a volný trh, ale stát pomocí množství regulací, daní, dotací, zákazů, příkazů, stimulů a směrnic do značné míry kontroluje ekonomiku. V přeregulovaném prostředí logicky dominují velké firmy, které se s regulacemi dokážou vypořádat nebo se dokonce díky lobbistům na vytváření regulací podílejí. Malé firmy a živnostníci hrají druhou ligu a je pro ně velice obtížné v přeregulovaném prostředí fungovat. Vzniká tady symbióza mezi státem a korporacemi. Korporace potřebují stát, aby je chránil před konkurencí a udržoval jejich privilegované postavení na trhu a na oplátku korporace pro stát vykonávají špinavou práci. Nadále tady existují neziskovky, které silně dotuje stát a podobně jako korporace ty pro něj taky odvádějí špinavou práci.

Outsorcování represe

V tradičním totalitním režimu, je to stát, který vykonává represi vůči neposlušným obyvatelům. V demokratuře to místo něj dělají korporace a neziskovky. Korporace mažou nepřátelům státu profily na sociálních sítích a také je vyhazují  z práce. Neziskovky nepřítele státu všelijak šikanují a podávají na něj žaloby. A organizace jako je Antifa používají proti problematickým osobám fyzického násilí. Pokud se teda v demokratuře z vás stane pro režim nepohodlný člověk, máte dost velký problém, přitom stát proti vám ani nezasáhl. Korporace a neziskovky to udělají za něj.

Přeregulovanost

Všechno výše uvedené by ale samo ještě nestačilo k nastolení totalitního systému. Konec konců člověk se nemusí živit jenom tím, že pracuje v korporaci nebo pro stát. Může sám podnikat, nebo pracovat pro malou firmu. Taky kromě velkých sociálních sítí existují i ty malé, kde může být člověk aktivní. Od toho jsou tady regulace, které stíží nebo skoro znemožní pro někoho začít s podnikáním. Také se budou v demokratuře zavádět regulace, které znemožní malým internetovým platformám, které chtějí konkurovat korporacím jako Google a Facebook existovat.  A proto v přeregulováném systému bude vyhazov z korporace a nemožnost najít si zaměstnání v korporaci představovat existenční problém.  Tímto se demokratura podobá kafkovské utopii. Různých regulací a direktiv je takové množství, že prakticky není v silách jednotlivce (ani menšího podnikatele) je zvládnout bez chyby. Státní moc, pokud jen trochu chce, je schopna na každého „něco“ najít. V prostředí, kdy každý je potenciálním viníkem, vzniká atmosféra konformity, v níž je hlavní snahou ovládaných mít v pořádku papíry a hlavně na sebe zbytečně neupozorňovat.

Představte si teda, že se v demokratuře stanete pro režim nepohodlným člověkem. Vyhodí vás ze zaměstnání, vymažou vás ze všech sociálních sítí, zruší vám přístup k různým bankovním službám jako paypal a mastercard, bojůvky typu antifa Vás budou fyzicky napadat, neziskovky na vás začnou podávat žaloby za porušení nějaké bizarní regulace. Prakticky vás tak úplně zničí a přitom stát si při této akci nijak neušpiní ruce. Velice elegantní řešení.

Korporativismus, outsorcování represe a přeregulovanost tak vytvářejí dokonalý totalitní systém přitom se všemi  formálními znaky parlamentní a svobodné demokracie.

Mike