EpShark

Tajemný vzkaz z minulosti

16. 12. 2017



Andrej Babiš ještě není premiérem ani čtyřiadvacet hodin, a už si o sobě může přečíst leccos nepěkného. Třeba „pohádku“. Anebo také citát rozhovoru s pohlavárem komunistické StB Alojzem Lorencem.

Týká se Andreje Babiše, roku 89 a toho, co tu bylo po „Sametu“

Člen Zelených Daniel Pitek shrnul životní příběh českého premiéra Andreje Babiše (ANO) v textu, který připomíná pohádku.

Daniel Pitek doslova napsal:

Česká pohádka současnosti

Bylo, nebylo, dávno tomu již. Byl, žil mladý, slovenský chlapec. Jeho rodiče byli dobře situovaní komunisté. Soudružka maminka se zabývala Marxem a Leninem a soudruh tatínek zastupoval socialistické Československo u zlých kapitalistů v západní Evropě. Mladý chlapec žil se soudruhy rodiči nějakou dobu mezi zlými kapitalisty a viděl, že lidé se tam mají mnohem lépe než lidé v ráji socialistickém. I jednoho dne se zeptal maminky, co má dělat aby se měl taky tak dobře. A maminka mu dala radu:“ Musíš se chlapečku stát také komunistou a pilně budovat kariéru a to bez skrupulí a všemi prostředky. Protože víš, na západě se mají dobře skoro všichni a u nás jen dobře postavení komunisté.“

A tak chlapeček, když trochu povyrostl, vstoupil do KSČ a začal pracovat v elitním socialistickém podniku zahraničního obchodu a protože v tomto podniku mohli pracovat jen hodně prověření a kovaní soudruzi, tak s bratrem začali spolupracovat s takovými nenápadnými soudruhy, kteří byli z úplně hodně tajné organizace, co si říkala StB. A protože to bylo tajné, tak si také povídali jen tajně. Ale v žádné pohádce není nic jen tak, Růženka se třeba píchne do prstu a usne, v jiné musí princ přemoci draka než dostane princeznu, Popelka si musí obout střevíček a náš soudruh chlapec musel v jednom okamžiku rychle zamaskovat své soudružství, obléci značkový oblek s kravatou a začít se tvářit jako ti zlí kapitalisté.

Objevili se totiž podivní lidé, co říkali, že jsou demokraté a chtějí svobodu a vedl je nějaký Havel — dramatik, spisovatel nebo něco takového. A do toho ještě ty studenti. Prostě hrůza. Chlapec, teď už ne soudruh se, ale zorientoval velice rychle a začal pracovat na tom, aby se měl dobře jiným způsobem. Začal zabírat firmy a budovat svoje impérium. A šlo mu to moc dobře, ale potřeboval k tomu kamarády mezi těmi divnými lidmi, mezi těmi demokraty. A protože ne všichni ti demokraté byli demokraty nezištnými, tak se velice rychle s některými skamarádil a práce jim šla od ruky. Ale postupem času zjistil, že ti někteří demokraté jsou hodně hamižní, tak se rozhodl, že je vymění. Sehnal si partu všehoschopných raráškům, které naučil panáčkovat. A s nimi předstoupil před nespokojený lid v podhradí a řekl: „Čau lidi, bude líp.“

A lid, nebo jeho část nostalgicky vzpomínající na soudruhy, protože už zapomněli na prázdné regály, podpultové zboží, na Tuzexy a na to, jak daleko bylo do západní Evropy, mu začali naslouchat a dali mu velkou důvěru. Ale ta důvěra nebyla tak moc veliká, aby mu stačili jen jeho cvičení rarášci. Proto se musel skamarádit s mocným čarodějem z tajemného hradu, který za pomoci svých kašpárků zaklel Peroutku do láhve vodky. A začal si také povídat s bubáky, jak rudými, tak hnědými. Svým raráškům nařídil, aby je usazovali do různých, kouzelných a moc příjemných křesel a tím si z nich vytvořil taky takové cvičené rarášky. Lid v podhradí se rozdělil, někteří byli oslněni kouzly našeho chlapce a ti ostatní neměli moc času, protože při práci museli být neustále online.

Jediné, co mu narušovalo jeho kouzla, byli někteří ti divní lidé, co si stále říkali demokraté a dovolili si vykřikovat do veřejnosti své výhrady i přes to, že chlapec si koupil velkou část trubačů, kterým se začalo říkat média. A také ho nenechávalo na pokoji pár odbojných zbrojnošů, co se jim začalo říkat policie, kteří se ho neustále ptali na nějaké čápy. Přes to všechno se chlapec stal velice bohatým, vlivným a nakonec jej mocný čaroděj z hradu jmenoval premiérem. Pohádka by mohla být ještě dlouhá, ale nadějí nás lůzy je, že brzy zazvoní zvonec a pohádky bude konec.

Mluvčí strany Patrioti Daniel Rovný na to šel zpříma. Bez psaní pohádek rovnou a bez obalu pogratuloval komunistické státní bezpečnosti, že 28 let po sametové revoluci může slavit, neboť se její slovenský agent stal českým předsedou vlády.

Daniel Rovný doslova napsal:

Dnešní významný den musím pogratulovat generalmajorovi Alojzi Lorencovi, poslednímu šéfovi Státní bezpečnosti. Gratuluji ke zvolení pana Andreje Babiše premiérem České republiky. Dodnes si pamatuji, pane (soudruhu) generálmajore, jak se Vás Václav Bartuška na jaře 1990 ptal, cituji „tím chcete naznačit, že následujících 20 let budete mít v každé vládě tři ministry“. Tehdy jste, pane (soudruhu) generálmajore, odpověděl, cituji „To mňa veľmi podceňujete, pán Bartuška“. Myslel jsem, že se vytahujete a přeháníte, ani ve snu mne nenapadlo, že za třicet let budete mít i premiéra. Pane (soudruhu) generálmajore, měl jste před 27 lety pravdu. Václav Bartuška, já i většina tohoto národa Vás i vaše příslušníky, agenty či operativce krutě podcenila.

Přisadil si ještě bývalý člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání Petr Štěpánek. Tvrdě zaútočil na prezidenta Miloše Zemana. Vyhlásil bojkot prezidenta. Ať už udělal v minulosti cokoli dobrého, podle Štěpánka to teď Zeman vyhodil do povětří tím, že jmenoval premiérem Andreje Babiše — komunistického agenta.

Petr Štěpánek doslova napsal:

BOJKOT ZEMANA!!!

Dneškem končím s Milošem Zemanem. Jmenování trestně stíhaného spolupracovníka StB Andreje Babiše předsedou vlády je něco tak strašně přes čáru čehokoli akceptovatelného, že tím Zeman definitivně ničí vše dobré, co snad v minulosti vykonal. Na tom, že je mezi voliči 18 procent pitomců, kteří neváhají republiku vydat bezskrupulóznímu komunistickému oligarchovi s estébáckou skvrnou v životopise, nic nezměníme. Jenže prezident republiky tu má být od toho, aby podobné úlety eliminoval. Jistě, ANO volby vyhrálo, ale to neznamená, že tak problematická osoba, jako je Babiš, má být předsedou vlády. Zeman namísto toho s Babišem uzavřel mocenský pakt, který je oba má vynést do nejvyšších ústavních funkcí.

Je načase říct hodně nahlas: DOST!!!

Uvádí ParlamentníListy.cz

Článek vyšel na svobodny-svet.cz




Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Vložit komentář: