EpShark

napsal Judith Bergman
11. prosince 2017

Překlad původního textu: Hijab Barbie: Useful Idiots of Cultural Jihad
Překlad: Helena Kolínská, Libor Popovský

Výrobce hraček Mattel uvedl na trh novou panenku Barbie jako součást své řady " Sheroes " ("Hrdinky"). Nová panenka je oblečená v kompletním hidžábu a je modelovaná podle Ibtihaj Muhammad, první americké sportovkyně, která soutěžila na olympijských hrách v šermu s hidžábem na hlavě. Zdá se, že společnost Mattel je toho názoru, že Ibtihaj Muhammad by mohla inspirovat k následování dívky a holčičky po celém světě. Je zde samozřejmě i možnost, že výrobce prodá milióny svých panenek na rozvíjejícím se muslimském trhu.

V prohlášení společnosti Mattel se praví :

Víceprezident globálního marketingu pro Barbie Sejal Shah Miller řekl: "Panenka Barbie oslavuje Ibtihaj nejen za její sportovní výsledky jako olympioničku, ale i za to, že je hrdá na svou odlišnost. Ibtihaj je inspirací pro nesčetné dívky, které nikdy nebyly reprezentovány, a doufáme, že tím, že oslavujeme její životní příběh, tak jim tato panenka bude připomínat, že mohou být čímkoliv a dělat cokoliv."

Pokus popsat tuto novou Barbie v hidžábu jako symbol posílení postavení dívek je však docela znepokojující. Představa dívek, které "jsou kýmkoliv, chtějí být a dělají všechno, co chtějí", je značně vzdálená tomu, co tato panenka oblečená v hidžábu představuje. Barbie v hidžábu představuje naopak často násilný útisk, který muslimské dívky a ženy zažívají po celém muslimském světě. Představuje také závaznou pohlavní segregaci nařízenou v Koránu, který svobodu muslimských dívek a žen extrémně omezuje.

Hidžáb nepřipomíná dívkám svět báječných příležitostí, namísto toho jim připomíná všechny věci, které nemohou v mnoha muslimských zemích dělat. Patří mezi ně rozhodnutí o svém vlastním životě a těle, jako například to, že jejich pohlavní orgány nebudou zmrzačeny; že ve velmi mladém věku nebudou provdány za staré muže; nebo to, že nesmí opustit dům bez povolení muže nebo jeho doprovodu; nebo že nesmí nosit oblečení, které by se jim líbilo, a že všeobecně nevedou tak svobodný život, jaký ženy na Západě - včetně těch, které pracují v Mattelu - pravděpodobně považují za samozřejmost.

Nová Barbie v hidžábu byla představena veřejnosti při příležitosti udílení cen "Žena roku" módního časopisu Glamour. Jeví se to bohužel jako velice vhodné vzhledem k tomu, že tuto cenu obdržela spolu s dalšími organizátorkami ženské demonstrace konané v lednu 2017 také Linda Sarsour, sympatizantka s teroristy a aktivistka bojující za právo šaría. Linda Sarsour vyhrožovala džihádem americkému prezidentovi Donaldovi Trumpovi a vyjádřila se , že by si přála, aby mohla zbavit vaginy významnou spisovatelku Ayaan Hirsi Ali, která sama prodělala zmrzačení pohlavních orgánů (FGM).

Ibtihaj Muhammad při příležitosti představení nové panenky Barbie řekla : "Doufám, že po celé zemi budou malé barevné dívky inspirovány, aby byly pyšné na to, co je dělá jedinečnými." Muslimky však nejsou "barevné dívky". Islám je náboženství a ideologie, nikoliv etnikum.

Nová Barbie v hidžábu je daleka tomu, aby byla symbolem posílení postavení žen a dívek. Namísto toho je příkladem kulturního a civilizačního džihádu - a příkladem podvolení se západního výrobce hraček – společnosti Mattel - tomuto džihádu.

Kulturní džihád je pokusem o změnu a rozvrácení západní kultury zevnitř, nebo řečeno jednodušeji: pokusem o její islamizaci. Strategie Muslimského bratrstva pro Spojené státy, která je vysvětlena v zakládajícím dokumentu z roku 1991, otevřeně říká:

"Proces osídlení je "civilizačně-džihádistický proces" v plném významu těchto slov. Ikhwan [Muslimské bratrstvo] musí pochopit, že jejich práce v Americe je formou velkého džihádu při odstraňování a ničení západní civilizace zevnitř a 'sabotování' jejího mizerného zázemí jejich rukama a rukama věřících..."

Dokument dále uvádí seznam organizací Muslimského bratrstva a spřátelených organizací: jsou to mimo jiné organizace jako CAIR, ISNA, ICNA a další.

Dalším příkladem nedávného kulturního džihádu jsou pokusy v souvislosti s teroristickým útokem v centru Manhattanu 31. října, vysvětlit válečný pokřik " Alláhu Akbar " jako něco nevinného a neškodného. Přitom válečný pokřik"Alláhu Akbar" je termín vyjadřující nadřazenost - "Alláh je větší" - což znamená větší než všechna ostatní božstva. Mluvčí Rady pro americko-islámské vztahy (CAIR) v New York Daily News napsal :

"Příště, až uslyšíte "Alláhu Akbar", ať už... v letadle nebo v nákupním centru - pamatujte si, že to je fráze, kterou denně používají milióny muslimů a křesťanů, aby chválili Boha. Nikdo nemůže ospravedlnit použití této fráze, když škodí Jeho stvoření."

Skutečným cílem je spíše snaha o to, aby lidé uvěřili lži, že "Alláhu Akbar" je nevinná fráze - takže příště, až ji lidé uslyší, tak nebudou pochybovat o jejím významu, nebudou bojovat nebo utíkat z místa teroristického útoku buď z nevědomosti, nebo ze strachu, že budou označeni jako "islamofobové".

Dalším příkladem kulturního džihádu je snaha vylíčit "džihád" jako něco jiného než čím ve skutečnosti je - válkou ve jménu islámu proti všem nemuslimům. Místo toho je zobrazován jako "vnitřní boj", který má vést k "lepšímu já". Všechno toto má za cíl přimět lidi na Západě, aby věřili, že islamistické záměry se západní společností jsou neškodné a odvrátit pozornost od skutečnosti, že islám je ideologií nadvlády, která si přeje na Západě prosadit své právo šaría, a to pokojnými nebo pokud nebude zbytí, tak násilnými prostředky [Sayyid Qutub: Sociální spravedlnost v islámu].

Nejúspěšnějším ze všech pokusů o kulturní džihád je tvrzení, že islám je "náboženství míru". V islámu tato fráze znamená, že mír bude vládnout po celém světě poté, co budou všichni obráceni na islám. Nicméně mnozí v západních politických, kulturních a mediálních institucích přijali tuto nepřesnou interpretaci za svou do takové míry, že ani léta důkazů o opaku a tisíce mrtvých a zraněných v důsledku islámských teroristických útoků na této jejich přetvářce nic nezměnily. Neustálé opakování tohoto klamu, jak to chytře naplánovalo Muslimské bratrstvo, navíc vytvořilo hlubokou propast mezi elitami Západu a jeho občany.

Západní civilizace se skutečně "sama ničí zevnitř", mimo jiné také tím, že se vzdává a podvoluje islámu.

Nová Barbie v hidžábu od společnosti Mattel je příkladem západní regrese - vývoje, který by se ženy, zvláště ty, které se definují jako feministky, měly stydět propagovat, a už vůbec ne jej oslavovat. Pokud se jej navzdory všemu rozhodnou oslavovat, měly by si být alespoň vědomy toho, že se prostě staly užitečnými idioty kulturního džihádu a že s vytvářením větší rovnosti pro ženy nemá tohle nic společného.

Judith Bergman je spisovatelka, novinářka, právnička a politická analytička.

https://popovsky.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=638183

Pro další podobné články navštivte českou verzi Gatestone institutu