EpShark

Albert Einstein jednou nazval složený úrok nejsilnější silou ve vesmíru. I když tahle poznámka byla pravděpodobně míněna jako žert, poukazuje na často přehlížený jev, že malé změny mohou časem vést k obrovským výsledkům. Přes dlouhé věky malé prameny mohly vyrýt velký kaňon přes tvrdý kámen. Stejný fenomén může pracovat i u naší ekonomiky. Malé ale trvalé změny v metodice měření inflace, které se používají při měření hrubého domácího produktu můžou vytvořit postupem času výrazně zkreslený obraz o našem ekonomickém zdraví.

Bylo by nemožné měřit výkon ekonomiky bez započítání inflace. To je důvod proč jsou ekonomové velice opatrní a dělí údaje o HDP do dvou kategorií: nominální (bez očistění o inflaci) a reálný (s očistěním o inflaci). Pouze na reálném HDP záleží. Velkou otázkou potom zůstává jakým způsobem měříme inflaci. Ukazuje se, že ďábel je v detailech.

Existuje víc vládních měření inflace, které soupeří o dominanci. Většina lidí následuje takzvaný Consumer Price Index (CPI), která shromažduje úřad statistik práce a oddělení ministerstva práce. CPI se považuje za nejširší systém měření (nejvíc položek). Jeho metodika byla mnohokrát změněna. Asi k nejznámější změně došlo v roce 1999 jako výsledek tzv. Boskinovy komise, která tvrdila, že CPI přeceňuje inflaci tím, že nebere v úvahu změny ve spotřebitelském chování. Podle mě tyhle změny výrazně podkopali spolehlivost indexu. Ale samotný CPI musí soupeřit o správnost se svým zmenšeným rivalem tzv. Core CPI, do kterého se nezapočítávají ceny jídla a energií, které mnozí považují za příliš volatilní na to aby se přesně měřili. Core CPI je téměř vždy nižší než klasický CPI.

Další statistikou je tzv. HDP deflátor (který shromažduje úřad ekonomické analýzy) a používá se při měření HDP. Deflátor se liší od CPI, tím že je mnohem flexibilnější ve vážení a zaměňování jednotlivých položek, které jsou v koši produktů a služeb co se používají na měření inflace. Zatímco CPI na sebe váže největší mediální a politickou pozornost, jeho deflátor je relevantní když se díváme na ekonomický růst.

Co se týče čtvrtletního měření HDP, tyhle čísla jsou si obyčejně velice podobná a uniknou dalšímu zkoumání. Pokud se ale podíváme na širší časový horizont, zjistíme velký rozdíl mezi dvěma čísly.

Dostupná ekonomická data pro CPI a HDP deflátor máme od roku 1947. Tohle 66ti leté období by se dalo rozdělit do dvou částí. Od roku 1947 do roku 1977 byla obě čísla téměř stejná, obě stoupli o 173%. Ale v posledních 36 letech CPI vzrostl téměř třikrát (292%), deflátor vzrostl jenom dvakrát (209%). CPI rostoucí téměř o 40% víc než deflátor je extrémně důležitý faktor. Jak se to mohlo stát? Ukázalo se ,že měsíční měření ekonomiky byly v průměru o 0,17% nižší pro deflátor než pro CPI od roku 1977. To je nízké číslo. Ale jak je to se složením úrokem, malá čísla dělají velký rozdíl v delším období.

Čtvrtletní 0,17% rozdíl dělá dodatečných 0,68% ročního ekonomického růstu. To je čtvrtina průměrného ročního růstu 2,85%, kterým rostla americká ekonomika od roku 1977 při použití deflátoru. Během posledních 35 let to udělalo veliký rozdíl mezi tím jak ekonomiku cítíme a jak žijeme a HDP čísli, které se publikují. I kdybychom tenhle rozdíl vydělili dvěma, stále dostaneme ekonomku, která je podstatně menší než oficiální čísla ukazují.

Otázkou teda je, co se stalo v roce 1977, že se CPI a deflátor začali odlišovat? Bohužel detaily nejsou veřejně známy. Víme, že úřad ekonomické analýzy převzal úlohu měření deflátoru v roce 1972, ale k odlišnostem začalo docházet několik let později, když se začala inflace vymykat kontrole. Taky víme, že deflátor je flexibilnější, než CPI a zájme vlády je také reportovat nižší inflaci a vyšší růst. Jinými slovy deflátor je pravděpodobně nižší z prostých důvodů: protože to tak vláda chce.

Pokud by jsme rostli tak rychle jak oficiální HDP ukazuje, proč počet zaměstnaných stále klesá? Proč se nahrazují dobře placená pracovní místa pro střední třídu špatně placenými? Proč používáme o 3% méně energie než před 10 lety navzdory 8,8% růstu populace? Proč Američané utrácejí větší procento svých příjmů na zäkladní výdaje než před 10 lety? Tyhle trendy nepotvrzují zdravý ekonomický růst. Možná růst je pouhá iluze.

Taky musíme zváži pravděpodobnost jestli CPI taky drasticky nepodceňuje inflaci, potom získme mnohem jasnější obraz skutečného stavu americké ekonomiky. Pokud jste stále přemýšleli proč jsme se stali největším svétovým dlužníkem z největšího světového véřitele, teď to víte. Růst byl pouhá statistická iluze, a američné si byli nuceni půjčovat peníze aby si udrželi svůj životní standart, který ekonomika už nemohla nadále podporovat.

Příště až uvidíte nový report HDP, mějte na paměti, že deflátor by se měl spíše jmenovat odvračeč pozornosti. Je tady aby vás odvrátil od skutečné pravdy.

Peter Schiff

Z anglického originálu přeložil Mike. Text vyšel na webu http://www.europac.net /