EpShark

V sobotním Guardianu napsal filantropický miliardář George Soros, že kapitalismus specifickým způsobem ohrožuje otevřenou společnost. Ian Traynor se ho zeptal, proč ho za to, že věnoval středo- a východoevropským zemím spoustu peněz, tamější vlády nenávidějí.

Když se stanete východoevropským Jánošíkem, vyždímáte peníze z bohatých lidí na Západě a dáte je chudým na Východě, dalo by se očekávat, že vás tam budou oslavovat jako hrdinu.

Avšak pro vládce postkomunistických zemí velké části střední a východní Evropy není George Soros nejslavnějším světovým dobrodincem, ale veřejným nepřítelem číslo jedna.

Je Soros záhadný megalomaniak, který využívá svého bohatství, aby rozšířil svou moc a svůj vliv po celém těžce se vzpamatovávajícím postkomunistickém světě? Nebo je naopak dobrým králem Midasem, proměňujícím všechno ve zlato, který blahovolně pomáhá těm místním lidem, kteří si to zaslouží?

Miliardářský americký finančník maďarského původu, který vydává z amerických občanů nejvíc peněz na dobročinné účely, a jehož Quantum Fund má hodnotu více než 6 miliard dolarů, právě přijel z lyžařské výpravy a projel rodnou Budapeští a zasněženou Prahou.

Staral se, kam se ztratil jeho elegantní kašmírový kabát („takových kabátů moc v Praze není“) kritizoval západní naftařské společnosti, že udržují u moci barmskou juntu a chtěl co nejrychleji vyřešit určité potíže své charitativní organizace v Chorvatsku.

Sorosovi je 65 let a vydělává milióny hazardní hrou na západních burzách. Velkou část těchto výdělků pak investuje prostřednictvím 22 národních nadací do mozkových trustů v zemích bývalého východního bloku. Střední Evropě věnoval více než 1 miliardu dolarů, tedy přibližně tutéž částku, o níž připravil britskou vládu v září 1992, kdy vsadil na to, že vypadne libra z Evropského směnného mechanismu. Zásluhou Sorosovou přispělo mnoho západních vlád na rekonstrukci postkomunistické Evropy proti své vůli. A nyní ho tam vítají se strachem, nenávistí a nevděčností.

Vezměte si například srbského prorežimního komentátora, který přirovnal Sorose k Pablo Escobarovi, kolumbijskému narkotikovému králi, který rozdal něco ze svého bohatství místním chudým. „Za filantropickými dary tohoto bohatce školám, nemocnicím a jeslím se musí něco skrývat.“

V Albánii mělo v létě 1996 z protestu šestnáct místních novin jednu stránku prázdnou. Protestovaly proti tomu, že Soros poskytl peníze na záchranu jediných albánských opozičních novin. „Bylo by lépe, kdyby si Soros ty noviny sám koupil, a pak bychom si mohli v pohodlí číst o tom, jakou politiku má Soros pro Albánii,“ napsaly jedny tamější protestující noviny.

Chorvatský prezident Franjo Tudjman zase nazval Sorose v nedávném projevu svorníkem celosvětového spiknutí. Uvedl: „Nemáme peníze, ale ti, kdo se proti nám spikli, mají peněz dostatek. Závěry jsou jasné. Chtějí ovládnout všechno. Tato skupina systematicky rozšiřuje svou činnost. Se svou zkušeností 2000 let si Vatikán rychle uvědomil, o co vlastně jde, a odmítl se podílet na takovéto protichorvatské činnnosti.“

Soros unaveně krčí rameny nad nekonečnými teoriemi o jeho spiknutích a nad komickými snahami místních režimů ovládnout jeho nezávislou dobročinnou činnost. Stále mluví — po půlstoletí, co uprchl před nacistickým holocaustem z Budapešti — se silným středoevropským přízvukem. Má naprostou sebedůvěru člověka, který ví, že má peníze, a proto může do určité míry přetvářet svět. Jeho tón je tichý, sebeironický, ale jeho rozhodnutí je ocelové.

„Víte, já jsem zažil pozoruhodné setkání s Tudjmanem,“ konstatuje. „No, pro mě to bylo pozoruhodné. Na rozloučenou mně obvinil, že podporuju zrádce Chorvatska. Řekl mi, že otevřené společnosti jsou nebezpečné. Že je to nebezpečná a cizí ideologie.

Tudjman je přesvědčen, že stát a společnost jsou jedno a totéž a že prezident a stát jsou jedno a totéž a že by měly být sdělovací prostředky pod kontrolou státu.“

V Bělehradě uzavřel srbský režim loni Sorosovu Open Society Foundation, Nadaci pro otevřenou společnost, a teprve silný tlak americké vlády ho donutil ji znovu otevřít. V Záhřebu právě chorvatský režim zatkl dva Sorosovy zaměstnance, ukradl jim 65 000 dolarů a obvinil je, že se chtějí vyhýbat daním.

V rodném Sorosově Maďarsku vydal první postkomunistický premiér Jozsef Antall na smrtelné posteli poslední vůli, v níž před Sorosem varuje. V Rumunsku a na Slovensku je Soros terčem rasistických útoků. V Bělorusku dělá prý Soros všechno špatně. V Praze česká vláda jeho programem pohrdá, protože je přesvědčena, že Češi už jsou na Západě a žádnou dobročinnou pomoc nepotřebují.

„Na Slovensku mě obviňují, že jsem Maďar,“ povzdechl si Soros. „V Maďarsku mě obviňují, že jsem žid, v Rumunsku, že jsem Maďar.“ Mohl by ještě dodat, že v Rusku a v Bělorusku je považován za agenta CIA, a v Srbsku a v Chorvatsku je prohlašován za válečného štváče, který se zasazoval o to, aby západní bombardování zachránilo Bosnu.

V jeduplné jámě středoevropských etnických antipatií může využívat každý vedoucí představitel historie a bigotnosti k pošpiňování Sorosova jména. Když už je nic nenapadá, hovoří o newyorské megalomanii a o moci západního kapitálu.

Ovládání sdělovacích prostředků je životně důležité pro přežití režimů v Srbsku, v Chorvatsku a na Slovensku, takže Sorosovo financování nezávislých novin, rozhlasu a televize přivádí tamější vládce k zuřivosti. Když Soros konstatoval, že se obává sílících fašistických tendencí na Slovensku, vláda Vladimíra Mečiara z toho div nedostala infarkt. Začaly se ozývat hlasy, aby byl Soros ze země vyhoštěn a aby byla jeho nadace uzavřena. Ivan Hudec, slovenský ministr kultury, který provádí čistky mezi baletní, divadelní, hudební a literární elitou v Bratislavě, obvinil Sorose, že chce Slovensko vymazat z mapy Evropy. Proč? Přirozeně, protože je to Maďar.

„Zdá se, že šílená, šovinistická, imperiální myšlenka takzvaného Velkého Maďarska dále žije v podvědomí,“ zuřil Hudec. Soros se prý snaží Slovensko ovládnout hospodářsky a vykořisťovat jeho levné pracovní síly.

George Soros uzavřel se střední Evropou podivnou výměnu. Dal jí zdarma miliardu dolarů a dostává za to pohrdání a nadávky.

„Jistě, dostáváme se do konfliktních situací. Nevyhledáváme to. Snažíme se jim vyhýbat,“ povzdechl si. Naše nadace jsou zjevně hrozbou, protože vedoucí představitelé těchto zemí se snaží vybudovat různé druhy diktatur a nechtějí tolerovat otevřené společnosti.“

Guardian 20. 1. 1997 (via Britské listy 1997):

Připomíná po letech Helena Wau · FCB

Článek vyšel na svobodny-svet.cz