EpShark

V posledních letech, velká část monetární debaty byla pouhou válkou slov, kde je značná část konfliktu zaměřena na definici slova “Inflace.” Zatímco ekonomové do 60. a 70. let definovali inflaci jako expanzi peněžní zásoby, většina dnes definuje inflaci jako růst cen. Od té doby šli “experti” ještě dál a vymysleli variace na slovo inflace (například deflace, dezinflace a stagflace). A zatímco v minulosti se centrální banky zaměřovali na “boj proti inflaci”, teď se bankéři baví o “inflačních stropech” a “inflačních cílech”. Poslední díl v téhle kampani přišel tenhle týden, když Bloomberg News odhalil zcela nové slovo: ”lowflace”, které je definováno, jako situace kdy ceny rostou, ale ne dostatečně aby přinesli ekonomické benefity, které údajně poskytuje vyšší inflace. Ačkoli tenhle článek vyšel prvního dubna, bohužel nebyl zamýšlen jako vtip.

Až doteď se obhájci inflace zaměřovali na argumenty, které poukazovali na zjevné nebezpečí “deflace”, kterou definovali jako klesající ceny. Navzdory množství důkazů, které poukazují na to, že ekonomika může vzkvétat, když ceny padají, je tady téměř univerzální víra, že deflace je ekonomický jed, který odrazuje spotřebitele od nákupů. Například v případě 1% deflace, spotřebitel co si chce koupit ledničku za $1000 oddálí svůj nákup, pokud očekává, že ta bude stát pouze $990 příští rok. Asi se smíří se svou starou ledničkou, nebo přestane kupovat potraviny, co se můžou zkazit, aby ušetřil 10 dolarů. Pokud očekává, že cena ledničky klesne o další 1% příští rok, nákup bude opět odložen. Pokud bude deflace trvat věčně, bude možná stále žít na sušeném jídle a čekat až cena ledničky klesne na nulu.

Ekonomové z toho vyvodí, že deflace zničí agregátní poptávku a pošle ekonomiku do recese. Navzdory absurditě tohoto tvrzení (lidé většinou kupují více, pokud ceny klesnou), aspoň tady je falešný obětní beránek, na kterého se hází všechna vina. Nízkou inflaci (pod 2%) je ještě těžší démonizovat. Pouze málo lidí tvrdí, že má stejně škodlivý efekt jako deflace, ale hodně lidí říká, že bychom se jí měli vyvarovat, protože je příliš blízko deflace. Vzhledem k pocitu, že jenom propadnutí se do velice slabé deflace může vést ke katastrofické spirále, tvrdí, že inflace by měla být minimálně 2%, nebo výš. Autor komentářů pro Bloomberg, v Londýně pracující Simon Kennedy, cituje lidi, co pracují na vysokých místech ve finančních institucích, kteří nabízejí nové argumenty proč je ”lowflace”(nízká inflace) hrozbou sama o sobě. A navzdory tomu, že se článek zaobíral hlavně Evropou, můžeme si být jisti, že stejné argumenty budou velice brzy aplikovány i na situaci v Spojených státech.

Článek správně poznamenal, že ti co zápasí s vysokým dluhem, vítají vysokou inflaci. Matematika je jednoduchá. Tím že klesá cena peněz, inflace pomáhá dlužníkům na úkor spořitelů. Tím že splácejí dluh penězi nižší hodnoty, dlužníci tím částečně bankrotují, i když zaplatí nakonec celou dlužnou částku. Největší dlužníci v Evropě (a Spojených státech), jsou vysoce zadlužené vlády a finanční sektor. Mělo by nás tedy překvapovat, že to jsou zároveň největší advokáti inflace? Autor článku připouští, že vyšší inflace pomůže těmhle skupinám zvládnout své dluhy a v případě finančního sektoru i zisk z vyššího půjčování, které nízké úrokové sazby a kvantitativní uvolňování povzbudí.

Na druhé straně barikády máme spotřebitele, spořitele a důchodce. Tyhle skupiny chtějí nižší ceny a vyšší úroky na svůj akumulovaný kapitál. Tahle kombinace bude vést k vyšší životní úrovni, pro ty, co tvrdě pracovali a spořili peníze, aby si mohli pak užívat plody své práce. Ale tihle lidé prostě nejsou na seznamu našich nejlepších a nejchytřejších žurnalistů. Jako výsledek, dostaneme pouze jednu stranu příběhu.

Článek taky poukazuje, že vyšší inflace dává podnikatelům větší flexibilitu na to, aby si udrželi zaměstnance v časech slabého růstu. Argument, je, že pokud zisky z prodejů klesnou, firmy nebudou schopné snížit mzdy a místo toho začnou propouštět, aby si udrželi svou ziskovost. Ale tohle je pravda pouze v případech zaměstnání pod odborářskými smlouvami nebo za minimální mzdu. V ostatních případech podniky můžou zredukovat mzdy místo propouštění. Plus pokud ceny spotřebitelského zboží klesají, reálné mzdy ve výsledku ani nemusejí poklesnout.

Pokud mzdy nemůžou být legálně zredukovány, jako v případě odborových pracovníků, nebo pracovníků za minimální mzdy, propouštění je často zaměstnavatelova jediná možnost jak udržet výdaje na rozumné úrovni oproti příjmům. Avšak inflace umožnuje zaměstnavatelům obcházet tyto překážky. V inflačním prostředí, vyšší ceny kompenzují klesající prodeje. Zvýšený příjem umožňuje zaměstnavatelům držet nominální mzdy stabilní, dokonce, i pokud hrubé množství tovaru a služeb, co prodávají, poklesne. Když inflace stoupne, vysoce kvalifikovaní pracovníci často budou požadovat a i dostanou vyšší příjem. Ale nízko kvalifikovaní pracovníci, co nemají takovou vyjednávací sílu, na to doplatí.

Jinými slovy, politici uzákoní vysoké minimální mzdy, aby vyhověli voličům, ale potom spoléhají na inflaci, aby snížila reálné ceny práce a tím zamezila nezaměstnanosti, která by jinak vznikla. Takže vláda otevřeně rozdává jednou rukou a tajně bere druhou rukou. Pracovníci volí politiky, co slibují vyšší mzdy, ale stejní politici taktéž vytvářejí inflaci, která neguje reální hodnotu zvýšené mzdy. Ale zatímco si vláda přisvojuje zásluhy za to první, nikdy nepřizná zodpovědnost za to druhé. Stejná analýza platí pro odbory. Na základě politické protekce, garantované spřátelenými politiky, odbory dokážou zabezpečit nerealistické zvyšování mezd pro své členy. Ale stejní politici potom pracují na tom, jak zredukovat tyto reálné mzdy aby zachránili jejich zaměstnavatele před krachem.

Samozřejmě, co tenhle komentátor Bloombergu reálně tvrdí, je, že vlády potřebují inflaci, aby zachránili sebe samé od chybných politik, které udělali, aby si zabezpečili hlasy. Ale dvě chyby nikdy nenapraví škodu. Správnou politikou by bylo mít vyrovnané rozpočty a nevytvářet dluhy, které mohou být splacené pouze za pomoci inflace. Co se týče pracovního práva, lepší politikou by bylo zrušit minimální mzdu a speciální privilegia garantované odborům, spíše než vytvářet inflaci aby zabránila škodám způsobeným těmito politikami.

Dávejme si pozor před jednostrannými varováními před nebezpečím lowflace. Jedná se o snahu vás přesvědčit, že co je špatné pro vás, je vlastně dobré. A ačkoli je troufalé tuhle propagandu jenom zkoušet, nedostatek kritického myšlení v médiích jí dává slušnou šanci na úspěch.

Peter Schiff

Z anglického originálu přeložil Mike

Text vyšel na webu europac.net