EpShark

Krize EU je průvodním jevem nastolování totalitního politického režimu neomarxisty. Proto je důležité vědět, kdo jsou neomarxisté? Neomarxisté jsou všichni, kteří se hlásí k ideám kulturního marxismu Frankfurtské školy a antibělošské rasistickéideologie multikulturalismu. Kulturní marxisté transformovali učení Marxe do tzv. kritické teorie, kterou sami nazvali nedogmatický neortodoxní neomarxismus, proto jim označení neomarxisté právem náleží. Mezi marxismem a neomarxismem je tento principiální rozdíl: Tam, kde Marx označoval za utiskovatelskou kapitalistickou třídu, neomarxisté naopak označují za utiskovatelskou bílou rasu a celou evropskou civilizaci, včetně „dělnické třídy“. Utlačovanou třídou je „nový proletariát“ — nestandardní menšiny, které tvoří imigranti z neevropských zemí, příslušníci LGBTI atd.

Kde se vzal neomarxismus?

Neomarxismus byl reakcí některých marxistů na jejich zklamání z toho, že světová revoluce se ve smyslu učení Marxe navzdory revoluční situaci za 1. světové války nekonala, protože klasický marxistický proletariát na Západě revoluci údajně zradil. Neomarxisté chtěli původně nastolit beztřídní společnost stejně jako komunisté, nikoliv však násilnou revolucí (převratem), ale kulturní revolucí, osvobozením se od autentických hodnot evropské kultury a civilizace.

Nositelem těchto hodnot již byla nejen buržoazie, ale všichni „Běloši-Evropané“, tedy i evropský dělnický proletariát, což byl podle neomarxistů důvod jeho zrady, proto ho nahradili novou radikální revoluční třídou — novým proletariátem, s pomocí kterého chtěli uskutečnit svou kulturní revoluci. Jejím cílem bylo zničit autentické evropské hodnoty a rozdrtit všechny zdroje soudržnosti v západní společnosti: náboženství, rodinu, národ, rasu a kulturu a tím uskutečnit revoluční proměnu světa. Namísto třídní rovnosti neomarxisté hlásají rovnost všech kultur, jejich hodnot a příslušníků, proto se nazývají i kulturní komunisté.

Neomarxisté až do roku 1989 kolaborovali se SSSR, byli jeho Trojským koněm při rozvracení západní společnosti s cílem zvítězit v kulturní revoluci a následně se připojit k táboru míru a socialismu. Do roku 1989 se Marx v souvislosti s učením neomarxistů tak trochu otáčel v hrobě, a od bodu zlomu — krachu Východního bloku a rozpadu SSSR v něm musel začít doslova rotovat. Neomarxisté sice pokračovali v kulturní revoluci a nadále úspěšně ničí evropskou kulturu a civilizaci, vzdali se však cíle vybudovat beztřídní marxistickou komunistickou společnost.

Naopak, mocensky se spolčili s finanční oligarchií, globalisty a „dlouhým pochodem institucemi“ ovládli politický mainstream EU, liberální levicí počínaje a tzv. konzervativní pravicí konče. Proto se to bývalými komunisty a spolupracovníky KGB v orgánech EU doslova hemží. Neomarxisté se sice transformovali na nekomunisty odmítající klasické učení Marxe a klasické komunisty, ale kulturními marxisty a kulturními komunisty zůstali! Ponechali si ve své ideologii marxistický koncept útlaku ve vztahu k neevropským imigrantům a menšinám — Novému proletariátu, proto jim označení neomarxisté právem náleží terminologicky i významově, ačkoli jim z učení Marxe nic jiného nezbylo. Neomarxismus má tak jako bůh Janus dvě tváře: jedna tvář je extrémně levicová — socialistická, druhá tvář je extrémně pravicová — neoliberální.

Levicový extremismus neomarxismu

…se projevuje prosazováním rovnosti v agendě lidských práv na privilegia, speciální zacházení a ochranu menšin — Nového proletariátu, jejímž cílem je dosáhnout stejné sociálně-kulturní stratifikace, jako má většina. Nástrojem k dosažení tohoto cíle je pozitivní diskriminace menšin a jejich kvóty prakticky na cokoliv. Jinak řečeno, dokud menšiny nedosáhnou stejnou sociálně-kulturní stratifikaci jako většinová společnost, do té doby jsou jí utlačované. Z tohoto důvodu majoritní evropská společnost nemá agendu lidských práv a podle antibělošské rasistické ideologie multikulturalismu musí podřizovat sociálně-kulturním požadavkům menšin.

Pravicový extremismus neomarxismu

…se projevuje tak, že neomarxisté dostali většinu — nástupce a dědice evropského marxistického proletariátu do pozice násilníka a vykořisťovatele menšin — Nového neomarxistického proletariátu. Proto neoliberální agendě, bezuzdnému vykořisťování a útlaku bývalého marxistického proletariátu finanční oligarchií — globalisty — prakticky nic nebrání: konkurence SSSR zkrachovala.

Každého, kdo se odváží tomuto podvodnému systému dvou tváří vzepřít, hájí zájmy Evropanů a jejich většin, bojuje proti imigraci a islamizaci EU, tím riskuje obvinění z rasismu, xenofobie, islamofobie … a paradoxně pravicového extremismu a populismu, čímž je společensky a politicky diskvalifikován. Takto se projevuje neomarxistický mainstreamový levicově-pravicový extremismus v praxi, skutečná příčina toho, že se nůžky mezi bohatými a chudými stále rychleji otevírají navzdory vznešeným ideálům hlásaným neomarxisty.

Socialismus pro bohaté

Jak funguje tento unikátní systém socialismu, popisuji v knize: Soumrak evropské civilizace — Barbaři se zmocňují Evropy. V západních „multikulturních“ zemích EU patří k extrémní „socialistické neoliberální levici-pravici“ prakticky všechny mainstreamové politické strany, z nich zejména socialisté, zelení a křesťanští demokraté. Tyto strany začaly hájit výhradně zájmy nestandardních a uměle vytvořených menšin jako LGBTI, podporovat neevropské, zejména muslimskou imigraci a islamizaci EU, což je v souladu s výsostnými zájmy finanční oligarchie — globalistů. Neomarxistou je proto každý, kdo se jakýmkoli způsobem hlásí k ideám kulturního marxismu a multikulturalismu. Může jím být Rockefeller, Rotschild, Georg Soros, Angela Merkel, Francois Holland, papež, Schultz, Juncker a plejáda jejich užitečných idiotů. Podobnost s přívrženci nacistické ideologie vůbec není náhodná. Integrální součástí neomarxismu je

multikulturalismus.

Této ideologii, která ovládla v EU celý politický mainstream je nejbližší ideologie nacistická. Objektem rasově-kulturní nenávisti ideologie národního socialismu byli Židé a ostatní tzv. méněcenné národy. Objektem rasově-kulturní nenávisti ideologie multikulturalismu jsou Evropané a jejich méněcenná bílá rasa a kultura. Neomarxisté rozvinuli Marxův třídní boj na rasově-kulturní a sociálně kulturní úroveň. Budování multikulturní společnosti proto směřuje k takové dezintegraci a chaosu, že nastolení diktatury a totalitního politického režimu je prakticky jediná možnost jeho zvládnutí. Tím se naplňují ideologické, ekonomické, politické a mocenské ambice neomarxistických elit a finanční oligarchie — globalistů. Multikulturalismus potom definujeme takto:

Multikulturalismus je společensko-ekonomický systém, (multi)kulturní socialismus založený a budovaný na principech neomarxistické ideologie kulturního komunismu, která vychází z teorie o rovnosti všech kultur, jejich hodnot a příslušníků. Cílem této ideologie je nastolit diktaturu první podtřídy Nového proletariátu, kterou tvoří radikální revoluční nestandardní menšiny neevropského imigrantského původu, rasově-kulturně utlačované a vykořisťované nástupci Starého evropského dělnického proletariátu, standardní evropskou většinou bílé rasy. Avantgarda těchto menšin jsou kulturní marxisté — neomarxistické elity propojené s nadnárodní korporativní finanční oligarchií, které zároveň nastolují totalitní politický režim. Revoluční nástroj prosazování jejich moci a tyranie je politická korektnost, sofistikovaná to verze cenzury, kulturní teror a lidská práva.

Nástup nové totality?

Pro každý totalitní politický režim je typické, že kritiky a odpůrce své ideologie perzekvuje v míře jejich nebezpečnosti pro režim. Svoboda slova je pro totalitní režimy existenciální hrozbou, neboť jejich pád začíná obyčejnou kritikou, kterou umožňuje svoboda slova. EU a její západní členské země ovládli neomarxisté s jejich antibělošskou rasistickou totalitní ideologií multikulturalismu. Je pak logické, že každého, kdo kritizuje EU, její migrační politiku, vzdoruje islamizaci Evropy a odmítá lidská práva na privilegia pro nesčetné menšiny je označován jako rasista, xenofob, islamofob, homofob, nacista, fašista, populista či pravicový extremista. Není to žádná novinka, podobné praktiky měl i komunistický režim a nacisté. Západní „vyspělé multikulturní demokracie“ jsou ve skutečnosti polomuslimské neomarxistické totalitní diktatury a s nimi i celá EU, která nám tento systém vnucuje. Nač jsme se pak zbavili totality z Východu, když ji nahrazuje totalita ze Západu?

Slovenští poslanci totiž drtivou většinou odhlasovali jednu závažnou věc — tzv. zákon o extremismu předložený ministryní spravedlnosti Žitňanskou, na jehož základě by měly slovenské úřady účinněji bojovat s extremismem a rasismem. Objektivně je třeba konstatovat, že tyto změny zavádějí několik prvků totality . Viz také zde . Připomeňme, že po novém bude lidi označené za extremisty soudit specializovaný soud, obžalobu bude podávat speciální prokuratura a při určování toho, co je extremismus bude soudcům nápomocná nová skupina „znalců“ na extremismus. Dále se u trestného činu přechovávání extremistického materiálu prakticky ruší presumpce neviny, která by měla být garantována Ústavou.

Zajímavé je také, že Evropský parlament odhlasoval zřízení mechanismu, který má dohlížet na hodnoty Evropské unie, konkrétně jsou to principy právního státu, demokracie a základních lidských práv. Znamená to, že pokud nějaký výbor odborníků bude mít dojem, že některá z členských zemí porušila principy právního státu, demokracie nebo lidských práv, tak mohou členský stát pokutovat.

V žádném na ideologii založeném politickém systému, zejména totalitním, nelze být objektivním expertem, jen demagogem, který dokáže posoudit pouze to, co je prorežimní, čili demokratické, pokrokové a co je protirežimní, čili extremistické, bránící nástupu světlého zítřku. Ve společnosti, založené na skutečné svobodě, demokracii a rovnosti občanů před zákonem jsou takové komise a experti zbyteční. Z objektivního hlediska autentického hodnotového, morálního a etického systému evropské kultury a civilizace proto není žádný rozdíl mezi expertem a komisí, která je ve službách komunistů, nacistů a neomarxistů. Pokud se totalitu podaří svrhnout, právě její „experti“ a soudci musí nést plnou odpovědnost a být souzeni za své zločiny, kterých se nutně jménem ideologie dopustí.

Pavel Fendek, analytik INP na Institut-INP.sk

Článek vyšel na svobodny-svet.cz