EpShark

Andreas Marquart a Philipp Bagus nedávno vydali v němčině knihu Warum anderen aufIhre Kosten immer reicher werden — und welche Rolle Staat und Papiergield dabeispielen , “o tom jak se ostatní stávají bohatšími na náš úkor ”. Pan Marquart poskytlMises institutu interview o nové knize, příjmové nerovnosti a Thomasu Pikettymu.

Mises institute: Jak byste přeložili svou knihu do angličtiny?

Andreas Marquant: Já bych řekl, Stát způsobuje chudobu, kterou později řeší. To je titulek mého článku na mises.org z minulého prosince. Nebe ještě lepší název by byl Rakouská odpověď Thomasu Pikettymu.

Mises institute: Vaše kniha se věnuje příjmové nerovnosti. Je příjmová nerovnost špatná věc?

Andreas Marquant: Zaprvé, nerovnost a příjmová nerovnost jsou přirozeným fenoménem, protože lidé jsou různí. Všichni mají různý talent a to je důvod pro dělbu práce. Je to také důvod proč lidé spolupracují a je to základní součást komplexní společnosti. Dále někteří lidé pracují tvrdě, jiní jsou více líní. Příjmová nerovnost je toho logickým důsledkem. Klíčová otázka zní takto: je příjmová nerovnost výsledkem volného trhu a svobodných rozhodnutí dobrovolně jednajících aktérů, nebo je příjmová nerovnost důsledkem expanze papírové měny a vytváření peněz z ničeho, které benefitují pár privilegovaných na úkor ostatních? Že je to důsledkem státního intervencionismu? Pokud to druhé je správně, tak máme problém.

Mises institute: Pokud je způsobena státním intervencionizmem, co je primární zdroj tohoto problému?

Andreas Marquant: Primárním zdrojem je inflace nekrytých peněz a umělé zvyšování peněžní zásoby a bankovních úvěrů. Čím větší tahle inflace je, tím horší jsou důsledky na nerovnost. Ti co obdrží nově vytištěné peníze, jako první jsou vítězové. Ti co obdrží nové peníze později, jsou poražení. To je určitě pravda, pokud ceny stoupají, ale stejný redistribuční efekt existuje, když dochází k tvorbě peněz v situaci, kdy by měli ceny zboží a služeb klesat. Například v ekonomice, kde se dělníkova produktivita zvyšuje, ceny by měli klesat. Ale i když ceny zůstávají více méně konstantní, může docházet ke gigantické redistribuci přes tisknutí peněz, když se pracovník stává více produktivním, ale nevidí z toho žádný benefit, díky inflaci.

Ale k redistribuci nedochází pouze přes její efekty na ceny zboží a služeb. Podívejme se na ceny akcií. Peníze vytvořené FEDem a Evropskou centrální bankou vedou k novým rekordním cenám na akciovém trhu. Pokud vlastníte velké množství akcí a komodit, můžetebenefitovat když dojde k růstu, ale co když nemáte peníze na to, aby, jste si mohli koupit akcie, protože ceny energií a jídla neustále rostou? A často jedna velice důležitá věc se zapomíná: transfer bohatství je nevratný, i když nově vytištěné peníze náhle zmizí.

Mises institute: Ve své nové knize tvrdíte, že “dobré peníze” jsou důležité pro ekonomickou prosperitu. Co jsou dobré peníze a proč to tak je?

Andreas Marquant: Komoditní peníze jsou dobré peníze, protože pocházejí z volného trhu. Peněžní zásoba může být expandována pouze přirozenou a slobodnou produkcí, přes dobrovolnou výměnu. To je taky důvodem, proč v minulosti, drahé kovy jako zlato a stříbro byly používány velice často. Máme dobré peníze, pokud vláda nedělá nic s monetárním systémem a lidé sami se můžou rozhodnout, jaké platidlo chtějí používat bez žádného donucování ze strany státu.

Mises institute: Někdo, kdo nesouhlasí s Vaším argumentem, může říct “Podívejte se na 19. století. To bylo období zlatého standartu a kapitalismu a v tomhle období jsme byli svědky vysoké příjmové nerovnosti, není to tak?”

Andreas Marquant: V tomhle případě, banky měli privilegium držet jenom frakční rezervy, co není skutečný zlatý standart. To znamená, že banky stále mohli vytvářet peníze z ničeho a dávat je nějakým lidem, zatímco jiní, kteří neobdrželi tyto peníze, se museli vypořádat s cenami, které byli vyšší než by byli normálně. Takže tady existovala redistribuce vyplívající z inflační produkce nekryté měny taky v 19. století, A v tomhle případě taky, redistribuce měla tendenci favorizovat lidi, kteří byli bohatí, protože ti, byli schopni poskytnout větší garanci k půjčce nově vytištěných peněz. Samozřejmě rozsah monetární redistribuce v 19. století byl velice malý v porovnání s dneškem.

Navíc, 19. století byl čas obrovské industrializace. Železnice a kanalizace se budovali, ocelářský průmysl rostl rychle, a pro mnoho podnikavých lidí to byla životní příležitost. Někteří byli chytřejší a rychlejší než ti ostatní, takže přirozeně, někteří byli bohatší než ti druzí v těchto časech výjimečného růstu. Ale kde je problém, pokud to je výsledkem dobrovolné interakce mezi lidmi? Jak jsem poznamenal dříve, nerovnost je přirozený fenomén. Co by mělo být kritizováno: pokud dostanou podnikatelé dotace od vlády, nebo obdrží peníze vytvořené z ničeho, potom je to situace, kde je jedna skupina lidí nucena podporovat druhou skupinu.

Mises institute: Pokud se podíváte na Pikettyho knihu, co je podle Vás ta největší chyba v ní?

Andreas Marquant: Pikettyho největší chybou je dojít k závěru z dat, které nasbíral, že za kapitalismu bohatší se stávají stále bohatší relativně k ostatním. Obávám se, že toto tvrzení je nesmysl. Piketty si bere data z období, která jsou charakterizována jak kapitalismem, tak socialismem, a viní za všechno, co nemá rád kapitalismus. Ale jeho data nejsou z kapitalistického světa. Ekonomický systém v kterém žijeme dnes je mafiánský kapitalismus, nebo můžeme říct systém peněžního socialismu. A to je Pikettyho největší chyba: obviňovat kapitalismus z negativních efektů mafiánského kapitalismu a peněžního socialismu. Ale možná to není chyba. Možná pouze chce, aby ho měli politici a MMF rádi. Myslím si, že už teď ho mají dost rádi.

Andreas Marquart

Z anglického originálu přeložil Mike

Text vyšel na webu mises.org