EpShark

Zkušenost padlého režimu státní ideologie a udavačství takovou petici sice znevažuje, ale v našem stále ještě svobodném světě by možnost umlčovat oponenta existovat neměla.

Jenže ouha, politici v Evropě si už před drahným časem na kritiku své politiky otevřených hranic vytvořili neformální ideologii politické korektnosti (neplést s etiketou) a vyvolali v život většinou mezi novináři dobrovolné cenzory a hlídače slov. Když jsem se o takovém dozoru zmínil, milá dívka se podivila, starý režim nepamatuje: „Přece u nás nic takového není.“ „Kdyby nebylo, neosočovala byste prezidenta z islamofobie.“

Každý jistě ví, že se Miloš Zeman domnívá, že je lépe přijímat do naší společnosti cizince, pokud nějaké chceme, kteří jsou nám svou kulturou bližší a snadno se nám přizpůsobí. Každý také ví, jaké ohromné politické a kulturní problémy s muslimy má dnes západní Evropa, lépe řečeno, jaké problémy mají oni s naší svobodomyslnou, názorově pluralitní a tolerantní civilizací, nemluvě o věci tak zásadní, jakou je odluka církve a státu. Bez ní není možné praktikovat demokracii.

Většina imámů v Evropě by nás ráda přinutila, abychom pod ochranou islámu připustili diskriminaci žen, židů, homosexuálů, jinověrců i ateistů, zakázali blasfémii a uznali jejich ostentativní náboženské zvyky ve škole i ve veřejném životě. Lze to doložit mnoha příklady a ústupky západních vlád. Naše bezuzdná svoboda dle britské Rady islámských obcí je nemorální a islamofobní, potlačuje totiž právo muslimů na odlišný životní styl. Není snad každá kritika islámu odsudkem?

Co to vlastně je islamofobie? Poprvé jsem to divné slovo slyšel od uprchlých íránských studentek v Londýně. Revoluční teokracie je takto osočila za odmítání hidžábu (rok 1979). Toto zrůdné spojení náboženství a starořecké představy psychosomatického děsu buď z uzavřeného prostoru — klaustrofobie, nebo z pavouků — arachnofobie má jediný cíl, zamezit kritice.

A co víc! Umlčet liberály, kteří si nepřejí, aby náboženská dogmata vládla demokratické společnosti, a proto islamisté spojili údajnou fobii s rasismem, ačkoli příkazy Proroka vyznávají odlišná etnika. Prý kulturní rasismus! Lze si představit větší pitomost?

A přesto levicoví liberálové tímto klackem na svobodu myšlení neustále šermují a kritikům islámu vyhrožují trestním stíháním. Chápu. Nechtějí být na straně šovinistických, nenávistných křiklounů. To snad nechce žádný slušný člověk, etiketa veřejného diskurzu nepochybně upadla a zločiny teroristů neopravňují házet jejich vinu na celou islámskou obec, ale ztotožňovat kritiku islámu s antisemitismem, jak v úterý v rozhlase prohlásil Luboš Palata, a tvrdit, že jde o „odpor k jinakosti, vypjatý nacionalismus, nevybitou frustraci, sobectví, nepokornost před vlastními dějinami“, je důkazem, že nezná dějiny křesťanského antijudaismu ani kanonické knihy islámu. Studoval jsem srovnávací náboženství, korán je otřesné čtení, umírněných súr je málo a muslim si musí vybírat z apodiktických příkazů božího posla. Palata dokonce navrhuje kritiky islámu soudně trestat, „aby udržel etnický a náboženský smír, demokracii a svobodný západní svět“.

Je to přesně naopak. Je svoboda veřejná, kterou všichni sdílíme, a svoboda soukromá. Pokud dovolíme, aby islamismus ovládal veřejný prostor, přispíváme k rozvratu společnosti. Nenávistné výkřiky zoufalců jsou protestem proti Palatově ideologii urážející zdravý rozum.

Píše 22. 2. 2018 pan Alexander Tomský na Novinky.cz

Článek vyšel na svobodny-svet.cz