EpShark

Není žádný pochyb o tom, že nová kniha Thomase Pikettyho Kapitál v 21. století měla ve světě velký ohlas. Ve skutečnosti, Pikettyho fenomén (ekonomický ekvivalent Beatlesmánie) je v určitém aspektu větší příběh, než samotné jeho myšlenky. Ale popularita jeho knihy nepředstavuje žádné překvapení, vzhledem k její hlavní myšlence: jak radikální redistribuce bohatství vytvoří lepší společnost. Tato idea vždy měla horlivé zastánce (hodně z nich podnítilo revolty a revoluce). Překvapivé ale je, že jeho absurdní myšlenky obsáhle v knize dokázalo zaujmout tolik inteligentních lidí.

Před 20. stoletím, nutkání přerozdělovat bohatství bylo drženo na uzdě neochvějnou mocí vládnoucí třídy a v menší míře taky morálními a praktickými výhradami proti krádeži. Karel Marx ukončil tyto morální výhrady tvrzením, že bohatí se stali bohatými pouze díky krádeži a eliminace soukromého vlastnictví představuje klíč k ekonomickému růstu. Ale smutné výsledky komunistických revolucí ve 20. století vzali vítr z plachet zastánců redistribuce. Po tomhle debaklu, bylo potřeba nových odvážných nápadů k znovuvzkříšení těchto idejí.Pikettyho 700 stran zřejmě vyplnilo tuhle mezeru.

Každý moderní průzkumník veřejného mínění Vám řekne, že bitva politických myšlenek je vyhrána nebo prohrána v prvních 15 sekundách. Pikettyho hlavní úspěch neleží ve velikosti jeho knihy, neb v analýze historických dat o příjmech (tyto data ukazují známky třepení ), ale ve vytvoření svůdně jednoduché a emočně uspokojující myšlence, že bohatí se stávají ještě bohatšími, protože výnos z investovaného kapitálu je obecně o 2 až 3 procenta vyšší než ekonomický růst za rok. Tím pádem lidé s penězi, které můžou investovat (bohatí), budou bohatnout rychleji než ostatní. Volné trhy teda směřují k stále vyšší příjmové nerovnosti.

Jelikož Piketty vidí bohatství jako hru s nulovým součtem (tím, že je jeden bohatší, ostatní se stávají chudšími), věří, že utrpení většiny se bude zvětšovat, dokud je tenhle cyklus zlomen buď: 1) destrukci bohatství, která se objeví v čase války nebo ekonomické deprese (co udělá bohaté chudšími) nebo 2) redistribuci bohatství přes příjmové a majetkové daně a daně z bohatství. A sice se zdá, že Piketty obdivuje výsledky dosažené válkou a depresí, nedoporučuje je jako hospodářskou politiku. To nám ponechává daně, u kterých věří, že by měli byt zvýšeny do takové velikosti, aby zabránili vysokým příjmům a potenciálu zdědit velké bohatství.

Před tím, než pokročíme k vyvrácení jeho teze, musíme žasnout nad absurdností jeho předpokladů. V knize tvrdí, že “Pro ty co pracují, výška nerovnosti ve Spojených státech je pravděpodobně vyšší než v jakékoliv společnosti v minulosti kdekoliv ve světě.” Vzhledem k tomu, že rovnost je jeho hlavním měřítkem pro ekonomický úspěch, znamená to, že on věří v to, že Amerika je pravděpodobně nejhorším místem pro narození člověka, který není bohatý. To je velice silné tvrzení. A je to pravda ve velice omezeném a povrchním smyslu. Například, podle Forbes, Bill Gates je 78 miliard krát bohatší, než nejchudší Američan. Najít jiný příklad takovéto monetární nerovnosti by bylo těžké. Ale bohatství se dá měřit mnohem efektivněji jinými způsoby, hlavně životní úrovní.

Například za nejbohatšího Římana je všeobecně považován Crassus, vlastník půdy v prvním století před naším letopočtem. V těchto časech, kdy bochník chleba stál ½ sestersiů,Crassův majetek se odhadoval na 200 milionů sestersiů, nebo 400 milionů bochníků chleba. Dnes v USA, bochník chleba stojí kolem 3 dolarů, Bill Gates si může koupi kolem 25 miliard bochníků chleba. Takže pokud bychom to měřili v bochnících chleba, Gates je bohatší. Ale to je jediná kategorie, kde to je pravda.

Crassus žil v paláci, který by vypadal mimo představ pro běžné Římany. Měl tolik exotického jídla a vína, kolik se vešlo do jeho těla, měl horké koupele každý den a vlastní sluhy, kuchaře, herce, muzikanty a maséry. Jeho děti, měli soukromé učitele. Pokud bylo příliš horko, byl nosen soukromým vozem a sluhové ho chladili vějířem 24 hodin denně. V kontrastu, nejchudší Římané, pokud nebyli spoutáni řetězy anebo nebojovali proti divokým zvířatům v aréně, dřeli na polích a jedli jenom chleba, pokud měli štěstí. Na rozdíl odCrassa, neměli přístup k různým jídlům, zdravotní starostlivosti, vzdělaní, zábavě nebo domácímu zařízení.

V kontrastu, podívejme se, jak Bill Gates žije v porovnání s běžným Američanem. Zboží, které užívají, jsou pozoruhodně podobné a oba užívají horkou a studenou vodu z vodovodu. Gates má určitě přístup k lepšímu jídlu a zdravotní starostlivosti a ale Američané neumírají od hladu a nepadají mrtví na ulici z nějaké nákazy a určitě mohou jíst mnohem víc, než pouhý chléb. Jako zábavu, Bill Gates si pravděpodobně otevře televizi a dívá ty samé pořady jako nejchudší Američan a pokud je horko, tak si zapne klimatizaci, něco, co mnozí chudí Američané taky mají. Určitě obracet hamburgery v McDonald’s není žádná procházka růžovou zahradou ale je to mnohem lepší než být otrokem na galejích. Stejné rozdíly můžeme najít celou historii od Kublai Chána až po Ludvíka XIV. Monarchové a šlechta si užívali obrovského bohatství, zatímco byli obklopeni chudobou. To samé se děje dnes v místech jako Severní Korea, kde Kim Čong-un žije v přebytku, zatímco běžní lidé hladovějí.

Nezaměstnanost, churavost a invalidita neznamenají smrt v Americe, tak jako to bylo na mnoha místech v historii. Ve skutečnosti je docela dost možné vydělávat víc, tím že nepracujete. Ale Piketty chce, abychom věřili, že nerovnost v USA je teď mnohem horší, než v jakémkoliv jiném místě v historii. Pokud tomu věříte, myslím si, že jste ochotní uvěřit čemukoliv, co říká.

Všichni ekonomové, bez ohledu na jejich politickou orientaci si uvědomují, že zlepšování produktivního kapitálu je důležité pro ekonomický růst. Jsme pouze tak dobří, jako nářadí a stroje, které máme. Jídlo, oblečení a střecha nad hlavou je mnohem hojnější dnes, než 200 let dozadu, díky modernímu kapitálovému vybavení, které dělá farmaření, vyrábění a stavění mnohem efektivnější a produktivnější (navzdory vládním regulacím a daním, které podkopávají tuto efektivitu). Pikety se nám snaží ukázat, že je za Marxem, tím, že si uvědomuje selhání ekonomik založených na státním plánování.

Ale věří, že stát by měl vytvořit limity na množství bohatství, které si kapitalisté můžou ponechat z plodů jejich úsilí. Aby tomu bylo tak, chtěl by zavést daně z příjmu, které budou dosahovat až 80% na příjmy přes $500,000 za rok, kombinované z ročnou desetiprocentní daní z bohatství (ve všech formách, půda, bydlení, intelektuální vlastnictví…). Aby to bylo efektivní, tvrdí, že tyto konfiskatorní daně by měli být zavedeny globálně tak aby bohatí lidé nemohli přesunout svá aktiva jinam a tak uniknout daním. Připouští, že tyhle politiky vůbec nemusí zvýšit vládní příjmy, které by mohli být použity k pomoci chudým. Chce pouze zabránit lidem, aby zůstávali bohatí a aby se mezi bohaté vůbec dostali.

Vzhledem k tomu, že by bylo naivní předpokládat, že bohatí lidé zůstanou pracovat a investovat stejně potom co překročí Pikettyho hranice pro majetek a příjem, myslí si, že hospodářství neutrpí jejich neangažovaností v ekonomice. Vzhledem k tomu, že vydělávání peněz zabírá hodně času a omezuje volný čas, je pravděpodobné, že hodně podnikatelů se prostě rozhodne, že 100% snaha za 20% výdělek za to nestojí. Opravdu si Piketty myslí, že ekonomika by na tom byla lépe, pokud by lidé jako Steve Jobs či Bill Gates jednoduše přestali pracovat po tom, co vydělali půl milionu dolarů?

Protože vidí zděděné bohatství jako původní ekonomický hřích, podporuje daňové politiky, které tohle ukončí. Co tím bude dosaženo? Bez možnosti ponechat peníze a majetek svým dětem, úspěšní lidé budou motivováni utratit své bohatství na luxusní služby (cestování, zábava) než aby spořili a plánovali do budoucnosti. Zatímco většina moderních ekonomů věří, že úspory berou z ekonomiky tím, že redukují utrácení, ve skutečnosti vytvářejí kapitál, který financuje budoucí ekonomický růst. Navíc podniky, co se budují pro generace, představují obrovskou hodnotu pro zákazníky. Ale Piketty by radši preferoval, aby majitelé podniků zatáhli za brzdu dávno před tím, než jejich podnikání dosáhne plnou potenciální hodnotu a před tím, než můžou přenést podnikání na jejich děti. Jak tohle prospěje společnosti?

Pokud se vytvoří maximální strop pro příjem a bohatství, lidé s kapitálem a příjmy nad tuhle hranici nebudou mít žádnou motivaci investovat, nebo si brát půjčky. Nakonec, proč riskovat, když celá odměna bude zdaněna? To znamená, že tady bude méně kapitálu dostupného k půjčkám pro podniky a lidi. To způsobí nárůst úrokových sazeb a tím omezí ekonomický růst. Daně z bohatství vytvoří tlak na úrokové sazby tím, že zredukují množství kapitálu, které je možné půjčit. Bohatí lidé budou vědět, že neutracené bohatství bude zdaněno 10% ročně, takže pouze investice, které vynesou víc jak 10% a zároveň nebudou příliš riskantní, budou zvažovány. To je vysoká hranice.

Hlavní chyby jeho argumentace nejsou morální ani výpočetní, ale logické. Ukazuje, že výnos z kapitálu je vyšší než ekonomický růst, ale nedokáže zvážit, jak kapitál vytváří benefit pro všechny. Například, je jednoduché vidět Steva Jobse, jak vydělává miliardy tím, že vyvíjel a prodával produkty od firmy Apple. Stačí se podívat na jeho bankovní účet. Ale je mnohem těžší, pokud ne nemožné změřit mnohem vyšší benefity který ostatní lidé získali z jeho myšlenek. To nám ale dojde, jenom pokud se zeptáme správnou otázkou. Například kolik by Vám musel každý zaplati za to, abyste dobrovolně přestali používat internet jeden rok. Pravděpodobně většina Američanů by vybrala sum větší než $10 000. To za službu, za kterou většina lidí platí méně než 80 dolarů za měsíc (někdy je to i zadarmo, pokud si koupíte šálek kávy). Tenhle rozdíl si ale Piketty neuvědomuje, protože se ho ani nesnaží najít.

Nějak, během dekád svého výzkumu, Piketty přehlídl fakt, že průmyslová revoluce zredukovala důsledky nerovnosti. Rolníkům, kteří sotva měli na živobytí po staletí, se během pár generací výrazně zlepšila ekonomická situace. Zatímco feudální společnost byla rozdělena na pár lidí, co byli ohromně bohatí a masy co byli velice chudé, kapitalizmus vytvořil střední třídu a poprvé v historii byla umožněna možnost skutečné ekonomické mobility. Jako vedlejší produkt, někteří z více úspěšných podnikatelů dosáhlo největšíhobohatství, jaké se kdy dalo měřit. Ale Pikettymu záleží pouze na extrémech. To je protože, on a jeho následovníci jsou vedení více závistí než touhou po úspěchu. Ale v reálním světě, kde se ze závisti nenajíme, životní úroveň je jediná věc, na které záleží.

Peter Schiff

Z anglického originálu přeložil Mike

Text vyšel na webu europac.net