EpShark

Překlad slovenské práce autorů:  Radovan Potočár, Peter Gonda, Peter Krištofóry, Jakub Šimek, Zuzana Žúžiová.

Porovnání koupěschopnosti lidí v letech 1989 a 2018

Východiskem analýzy životní úrovně lidí za socialismu může být srovnání jejich koupěschopnosti po pádu socialistického režimu a v současnosti. Průměrná měsíční mzda na Slovensku v roce 1989 byla 3142 Kčs, což odpovídá 104,3 eur. [1] V roce 2018 činila 1013 eur měsíčně, tedy 9,7násobně vyšší úroveň oproti průměrné mzdě po skončení období socialismu. To je více než inflace a nárůst většiny cen zboží a služeb za téměř třicet roční období od pádu socialismu. Lidé si tak podle oficiálních údajů dnes mohou z průměrného platu dovolit více téměř všech výrobků jako v roce 1989.

Jako odpověď na dnešní představy lidí o vyšší životní úrovni za socialismu oproti současnosti přinášíme v tabulce 3 srovnání objemu vybraných statků, které bylo možné koupit z průměrného platu v roce 1989 a v roce 2018. Zároveň však upozorňujeme, že vzhledem k deformovaným cenám a mzdám za socialismu poskytuje toto srovnání jen rámcový a orientační pohled.

Zatímco v roce 1989 bylo možné z celého průměrného výdělku koupit například 68 kg vepřového karé s kostí nebo 314 kg rýže, v roce 2018 si člověk s průměrným platem mohl dovolit až 215 kg karé (3násobně více než v roce 1989) nebo 791 kg rýže (2,5 násobně více než v roce 1989). Důležitými aspekty jsou přitom také bezpečnost a kvalita potravin, které byly v období socialismu níže. Blíže se jim věnujeme v kapitole 2.9 Životní prostředí v centrálně plánované ekonomice.

Ze srovnání vyplývá, že z průměrného platu je v současnosti možné zakoupit větší objem základních potravin (kromě polotučného mléka či brambor), oblečení (například panské košile), elektrospotřebičů (například televizoru a chladničky), elektřiny a zemního plynu, či benzínu jako na konci socialismu. Dostupnější je dnes například i osobní automobil — zatímco v roce 1989 bylo na škodovku zapotřebí přibližně 27 průměrných měsíčních platů, v roce 2018 na jednoduché osobní auto stačilo necelých 11 průměrných platů (graf 23). Podobně je tomu i v případě služeb, například dovolené, která je dnes v průměru pro lidi dostupnější než za socialismu (jak to uvádíme v podkapitole 2.5.3).

Komentář ke grafu 23: Na základě dostupných oficiálních statistik je porovnávána cena automobilu Škoda Favorit 136 L v roce 1989 s cenou automobilu Škoda Fabia v roce 2018.

Důležité je připomenout, že zatímco ceny po měnové reformě v roce 1953 klesly na zhruba poloviční úroveň, úspory obyvatel se snížily výrazněji: menší částky stát občanům zaměnil v poměru 1:5, větší částky dokonce s kurzem 1:50. Ceny mnoha výrobků stát navíc během socialismu z daní skrytě dotoval a prostřednictvím umělých administrativně určovaných „cen“ realizoval sociální politiku. V roce 1989 se například litr mléka vykupoval od prvovýrobců za 4,81 Kčs, zatímco v obchodech se prodával jen za 2,10 Kčs. [2] Kromě toho lidé nakupovali mnohé zboží a služby ve stínové ekonomice za vyšší a statisticky nepodchycené ceny. Reálná kupní síla lidí za socialismu tak byla nižší a za současností zaostávala ještě více, než ukazují oficiální statistiky.

Rámcové srovnání reálných mezd s tehdejším Západem

Podstatné je také srovnání životní úrovně obyvatel Československa za socialismu se životní úrovní lidí na Západě v téže době. Příkladem toho je komparace vývoje mezd očištěných o inflaci.

Růst reálné mzdy ve vyspělých západních zemích se pohyboval v letech 1970 až 1988 v průměru kolem 2,4% ročně, [3] tedy celkově o více než 45%. Tak rostly mzdy například i v Rakousku, kde hrubá reálná mzda rostla o 2,5% v průměru za rok a za celé období se tak zvýšila o více než 48%. V socialistickém Československu v té době však podle indexu životních nákladů rostla v průměru jen o 1,3% ročně (celkově téměř o 25 procent) a podle přepočtu oficiálních průměrných cen dokonce pouze o 0,3% průměrně ročně, tedy celkově pouze o necelých 6 %. Porovnání průměrného ročního růstu reálných mezd v tomto období v Československu podle oficiálních statistik oproti vybraným západním zemím ilustruje graf 24.

Realita však byla i v tomto případě u nás horší než ukazuje oficiální statistika. Reálnější pohled, který zohledňuje skryté a statisticky nepodchycené ceny, totiž naznačuje, že reálné mzdy v socialistickém Československu v sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století pravděpodobně de facto klesaly. [4]

V období socialismu jsme tak výrazně zaostávali za vyspělými západními zeměmi s tržní ekonomikou ve vývoji mezd očištěných o inflaci — podle jejích oficiálních statistik a ještě více po zohlednění vyšších cen v stínové ekonomice.

2.5.2 Vybavenost statky dlouhodobé spotřeby

Kromě srovnání mezd, cen a koupěschopnosti obyvatel Slovenska v období socialismu se současností a tehdejším Západem vypovídá o životní úrovni v období socialismu i vybavenost domácností statky dlouhodobé spotřeby, například velikostí a vybaveností bytů a domů, elektrospotřebiči či automobily.

V šedesátých letech 20. století měli lidé k dispozici v průměru k dispozici 47 m² obytné plochy. Velikost bytů v rodinných domech byla samozřejmě větší než v bytových domech. V roce 2017 se průměrná obytná plocha o polovinu větší, přičemž nárůst se více projevil v růstu velikosti obytné plochy v bytových domech, kde narostla téměř o 85% oproti průměrné velikosti ze šedesátých let. Vybavenost bytů se také výrazně zlepšila, když v šedesátých letech skoro 80% bytů nebylo vybavených splachovacím záchodem. V osmdesátých letech to bylo stále 36% bytů, které neměly splachovací záchod a skoro čtvrtina bytů byla bez koupelny. Podle sčítání lidu, domů a bytů z roku 2011 splachovací záchod nemělo pouze 5% bytů a bez koupelny zůstalo 3% bytů. [5]

V počtu radiopřijímačů v přepočtu na počet obyvatel Československo dva roky po komunistickém převratu Rakousko ještě předhánělo. Zatímco u nás bylo v roce 1950 na 100 obyvatel 19,5 rádií, v Rakousku to bylo 19 přijímačů. V průběhu následujících desetiletí, především od sedmdesátých let však počet rádií v rakouských domácnostech rostl výrazně rychleji (graf 25) a v roce 1983 byl počet rádií v Rakousku na obyvatele oproti Československu téměř dvojnásobný (53 přijímačů oproti 27 na 100 obyvatel).

Podobný vývoj nastal podle údajů UNESCO i v případě vybavenosti domácností televizory. V počátcích rozvoje televizního vysílání v roce 1958 byl počet televizorů na 100 obyvatel více než trojnásobně vyšší v Československu než v Rakousku (2,4 vs 0,7 televizorů na 100 obyvatel), ale během následujících desetiletí se vybavenost rakouských domácností televizory zlepšovala rychleji. Zatímco u nás v roce 1983 připadalo na 100 obyvatel 28 televizorů, v Rakousku to bylo 31,1 přijímačů.

Výraznější jsme zaostávali v počtu připojených telefonů. V socialistickém Československu jich bylo v přepočtu na obyvatele podstatně méně než v Rakousku a zároveň přibývaly mnohem pomaleji. Zatímco u nás se jejich počet nepatrně zvýšil z 11,2 na 100 obyvatel v roce 1979 na 15,1 na 100 obyvatel v roce 1989, tak v Rakousku se v téže době jejich počet zvýšil z 26,7 až na 40,4 na 100 obyvatel (graf 26). [6]

Z ostatních příkladů můžeme ještě porovnat vybavenost lidí osobními automobily. V Československu připadalo v roce 1989 20 aut na 100 obyvatel, zatímco Economist evidoval v letech 1988 až 1991 v Rakousku 39 aut na 100 obyvatel. [7] Zatímco v Československu ještě v roce 1989 připadalo na jedno auto až 5 obyvatel, [8] tak například v NSR připadalo v roce 1984 na jedno auto pouze 2,4 obyvatel. [9]

pokračování zítra

Článek vyšel na svobodny-svet.cz