EpShark

Dlouho se zdálo, že černou ovcí bude Polsko. Poslední dny ukazují, že by mohlo v tomto směru štafetu převzít Maďarsko. Za nepříliš valného zájmu mediálního i politického mainstreamu byly v Evropském parlamentu před pár dny zveřejněny výsledky zprávy, jejímž cílem bylo posoudit „stav demokracie“ v zemi, které vládne mezi levicovými intelektuály tolik démonizovaný Viktor Orbán.

Před mnoha měsíci byla sestavením zprávy pověřena europoslankyně za nizozemskou GroenLinks Judith Sargentiniová. Přiznám se bez mučení, že o této paní ani o její straně jsem nikdy neslyšel. Tak jsem se jal mezery ve svém vzdělání napravit a zjistil jsem, že značně „pokroková“ GroenLinks vznikla v roce 1989 spojením mj. tamější Komunistické strany či Pacifistické socialistické strany.

Dokážete si asi představit, co bude GroenLinks prosazovat. Bude to asi stejný pel-mel, jako kdyby se u nás spojila KSČM, Zelení, Piráti a Žít Brno. I proto bylo předem jasné, k jakým závěrům jeden ze dvou zástupců tohoto bizarního levicového útvaru dojde. Zpráva se hemží obvyklými floskulemi o nedodržování evropských hodnot, lidských práv, práv menšin atd.

Suma sumárum, demokracie v Maďarsku je vážně ohrožena a Brusel by měl začít okamžitě jednat. Jelikož EU ještě zatím (bohudíky) nemá společnou armádu, nepůjde patrně o vstup spřátelených vojsk. Prozatím se jen zvýší frekvence vyhrůžek a planého moralizování a ještě víc se roztočí kolotoč bezduchých frází. Orbán je sice nepřítelem vládnoucího eurosociailsmu dlouho, ale teď už je to černé na bílém.

Když už je na světě zpráva z pera pokrokářské europoslankyně, tak už je opravdu třeba bít na poplach! Vedle Polska tak bude v nejbližší době Maďarsku vyhrožováno, že přijde o svá hlasovací práva. Polsko dlouho odolávalo, ale pak pragmaticky vyměnilo premiérku Beatu Szydlovou a najednou to jde. Na stole už leží návrhy na změnu vládou původně prosazované verze soudní reformy, včetně upravené hranice věku odchodu do důchodu pro soudce.

Jenže podobná rošáda na premiérském postu v Maďarsku nepřipadá v úvahu. Orbána může vyměnit zase jen Orbán a takovému scénáři pranic nenasvědčuje. Vláda naopak vyhlásila, že hodlá ze země vypudit zahraniční nevládní neziskové organizace a Nadace Open Society George Sorose už také minulý týden ohlásila, že svoji pobočku v Budapešti hodlá uzavřít, což by soudě dle výsledku voleb drtivou většinou voličů příliš nermoutilo.

Pravicová koalice Fidesz-KDNP po sečtení všech volebních lístků získala se 133 křesly ze 199 možných dvoutřetinovou většinu, Viktor Orbán se stal potřetí za sebou premiérem země a levicová opozice se může spoléhat na pouhých dvacet poslanců. S ohledem na tato čísla by si i průměrný matematik snadno vyvodil, že většina obyvatel země se vyjádřila jasnou řečí. Zdá se ale, že příznivci opozice neoplývají ani průměrnými matematickými znalostmi a schopnostmi.

Jak referuje například renomovaný německý magazín Focus , v posledních dnech se hned dvakrát konala demonstrace proti Orbánovi. Té poslední se údajně zúčastnily desítky tisíc nespokojenců, jejichž známky z matematiky bych tedy vidět nechtěl. Mimo jiné totiž sborově pokřikovali: „My jsme většina. My jsme demokracie.“ Tak jsem nějak zmatený, když jsou odpůrci Orbána většinou, proč to nebyli schopni prokázat v demokratických volbách?

Jako pravicový volič mohu říci, že českého Orbána bych bral všemi deseti. Jenže místo Orbána tady máme českou verzi jeho středo-levicové opozice, která neumí počítat. Na rozdíl od té maďarské však může i tak řídit naši zemi. Andreje Babiše za žádnou verzi maďarského vůdce Orbána nepovažuji, protože Babiš rozumí politice asi jako Jiří Drahoš a říká jenom to, co mu napoví průzkumy veřejného mínění či jeho poradci.

Česká pravice se nachází ve stádiu rozkladu a nikde nevidím světlo na konci tunelu. Někdejší pravicové strany se vydaly ostře do středu a jejich nástupci, jako Svobodní či Realisté, nepochopili základy politického marketingu a patrně ani samotnou podstatu politiky, kterou je oslovit voliče. Přesto si při pohledu do Maďarska a Polska myslím, že „nekomplikovaná“ pravicová strana má i u nás šanci uspět.

Ještě stále to může být ODS, ale to by musel někdo zevnitř zatáhnout za záchrannou brzdu a zavelet ze středu zpátky na pravici. Pokud se tak nestane v nejbližších měsících, může se dost dobře stát, že někdejšího pravicového hegemona zastíní nově vzniklý subjekt. Možná dopadne stejně jako Svobodní a Realisté, možná to tentokrát vyjde. Pravicová politika není žádná věda. Chce to jen se nebát, najít skutečného vůdce a přestat si lhát do vlastní kapsy, protože tudy cesta nevede! A to musí uznat každý, komu aspoň trochu záleží na pravici a vůbec na celé naší zemi.

Česká republika potřebuje silnou pravici a nikoli protestní „pravo-středo-levicové“ hnutí typu ANO, které nemůže nabídnout žádné experty na ministerské posty, životaschopnou ideologii, realistickou zahraniční politiku a už vůbec ne konkrétní plány pro budoucí vývoj naší země. Respektuji výsledek voleb, ale koaliční slepenec „méně schopných a neschopných“, který bude podporovat KSČM, skutečně není to pravé ořechové.

Míč je nyní na straně hřiště pravice. Její neschopností se politika naší země dostala do současné fáze. Je tedy opět na pravici či spíš na jejích zbytcích, aby se vše dostalo opět do normálu. Když tak ale v posledních týdnech sleduji kroky nejmenovaných pravicových stran, mám o případné renesanci pravice stále větší pochybnosti.

Uvádí pan Josef Provazník na NeviditelnýPes

Článek vyšel na svobodny-svet.cz