EpShark

„Víš, proč zemědělec bere dotace? No přece, aby tě nestál chleba 100 korun, ale jen těch 30 Kč. Toto je odpověď na vše.“ [1]

To tedy rozhodně není odpověď na vše. Dotace jsou placeny z našich daní a stát na různých daních bere polovinu nebo přes polovinu toho, co si vyděláme. Kdyby se omezily penězovody protékající přes stát (úředníky, politiky…), tak by procentuálně vůči příjmu lidí chleba možná mohl být dražší, ale taky příjmy lidí by mohly být 2× až 3× vyšší. Jiné věci (většina, o které se stát stará) by zase bez státních intervencí byly levnější. Ve výsledku by chleba nestál 30 ale 100, ale pro lidi by to v souhrnu všech ostatních záležitostí bylo výhodnější. I když stále se ještě najde mnoho lidí, kteří jsou přesvědčeni o tom, že je pro ně výhodnější, když své peníze odevzdají politikům.

Proč víme, že nechat lidem jejich peníze by pro ně bylo výhodnější? Protože decentralizované rozhodování (lidé jsou různí a každý má své vlastní priority), cenový systém (dotacemi a cenovými regulacemi nepokřivený) a díky tomu možnost provádět ekonomickou kalkulaci, která ukazuje, co se vyplatí a co se nevyplatí, co je třeba vyrábět (více info na mises.cz, libinst.cz). Tyto poznatky ekonomie vysvětlují, proč socialismus v soupeření s kapitalismem nemůže obstát a proč tehdejší východní blok zaostával za západní Evropou, kde toho socialismu měli míň. Toto zaostávání lidé pocítili na svojí životní úrovni. Většina politiků však tyto poznatky ekonomie usilovně ignoruje, protože uplatnění tohoto ekonomického poznání by znamenalo, že by museli nechat lidem jejich peníze.

Píše 23. 9. 2018 pan Jindřich Pilc na  blog.idnes.cz

Pozn. PeTaXe.: To je stále kolem a dokola jedno a totéž: Naprosté nepochopení toho, že aby stát někomu mohl dát dotaci, musí jinému člověku (a často dokonce i témuž člověku) stejné peníze odebrat. Žádné peníze nevznikají ze vzduchu (dokonce ani ty ne, které si stát dodatečně natiskne).

V diskuzi na Facebooku k témuž článku se pán ptá: „Kolik by teda stál chleba, pokud by zemědělec nečerpal dotace?“ Inu, stál by přesně tolik, kolik má správně stát bez deformací tržního systému cen. Celé dotace jsou jen kamuflováním skutečných cen; stejný absurdní mechanismus, jaký používali komunisté. Systém dotací jen podvodně krade všem lidem peníze a přiděluje je podle centrálního plánu jen některým a na jen něco. A prostí lidé si neumí domyslet, že to jsou jejich peníze a ten chleba patrně tu stovku opravdu stojí, jen ji neplatí v obchodě, ale rovnou při výplatním dni. A vzhledem k režijním nákladům dotací nejspíše platí více, než by ten chleba stál skutečně.

A navíc, vinou těchto deformací, zemědělec neví, kolik je opravdu potřeba pšenice či žita, protože ceny mu to neříkají. Detto mlynáři neví, kolik mlýnů je třeba, detto pekaři nevědí, kolik je potřeba nejen jich, ale i pekáren. Celý ten řetězec, až po obchodníka, má špatné informace o ceně, ergo vzácnosti komodity, tudíž prodávají svůj podíl na výrobku za nerealistické ceny, v důsledku čehož je chybně alokován výrobní kapitál.

Ale přesto tazatel dál trvá na své původní otázce: „Co by zabránilo tomu, aby tu stovku nestál?“ On ale přece vůbec netuší, zda ten chléb má stát 100 Kč, anebo nemá! Právě proto, že trh je teď zdeformován dotacemi, tak to prostě nemůže vědět! Čemu chce bránit? Do důsledku vzato: pokud by chleba bez dotací stál 100 Kč, pak „skrytá“ cena, kterou za něj platíme teď, je třeba 140 Kč. Rozdíl je v tom, že v prvním případě žijeme v realitě trhu (a podle toho se k tomu chlebu taky budeme chovat), v tom druhém žijeme ve lži o vlastním pseudobohatství, kolik těch chlebů za 20 Kč si můžeme z výplaty koupit. Jaksi pak nikomu nedojde, že při placení nějaké aktuálně navýšené daně či nově zavedeného poplatku sám sobě na tu cenu chleba přispívá.

Netržní cena (můžeme klidně říci politická) jakéhokoliv zboží nebo služby vzniká tak, že nějaký ústřední orgán rozhodne, že daná věc z nějakých důvodů má nebo nemá stát tolik a tolik peněz. Aby toho docílila, musí odebrat nějakou ústřední mocí kapitál z jiných segmentů ekonomiky a přidělit je do toho segmentu, který chce politicky řídit a protežovat.

Tržní cena naopak vzniká obráceným postupem, kdy podnikatel nalezne na trhu výdělečnou příležitost a začne produkovat nějaké zboží, přičemž se snaží maximalizovat svůj zisk, tedy prodávat za nejvyšší možnou cenu. Pokud je úspěšný, toto zboží je výtečně výdělečné, pak tento obor podnikání přitáhne další podnikatele, čímž roste konkurence, která stlačuje prodejní ceny a možnosti zisku směrem dolů. Tím se cena produktu dostává na optimální hodnotu, s přiměřeným ziskem a přiměřenou cenou, takzvanou cenou tržní, která umožňuje výdělek a návratnost kapitálu za nejvýhodnějších podmínek pro všechny strany. To se děje na mnoha a mnoha místech současně podle lokálních podmínek. Ti z podnikatelů s nejnižší efektivitou následně segment opouštějí a hledají jiný způsob alokace svého kapitálu. Žádná centrální vláda není schopna tyto lokální podmínky sledovat a vyhodnocovat a nalézt správnou cenu dané komodity, protože tyto informace jsou příliš rozptýlené.

Celý systém dotací má jediný cíl: zničit anebo skrýt skutečnou reálnou cenu daného zboží před zákazníkem i výrobci a dodavateli. A pokud použiju ještě jiného termínu: účelem dotací je ta nejzlomyslnější levicová politika, populistické ukrývání reality před zákazníkem za jeho vlastní peníze.

[1] Původní článek: zpravy.aktualne.cz/…/zemedelec-bere-dotace-aby-chleba-nestal-100-kc-rika-farmar

Článek vyšel na svobodny-svet.cz