EpShark

Komunální volby smetly levici, stejně jako se to potvrdilo v loňských volbách do parlamentu. Komunistů a extrémistů (Zelení, Žít Brno) škoda jistě není, ale ČSSD ano (5,17 procenta v celkovém součtu), strana tradičně vyvažovala umírněnou pravici, ba dalo by se dokonce tvrdit, že brzdila i nástup extrémní levice.

Může si za fiasko samozřejmě sama, dávno přestala bránit zájmy svého voličstva, kdysi nazývaného dělnickou třídou a vymyslela si novou ideologii ochrany pomyslných sexuálních a jinak postižených menšin i feminismu a jakéhosi absolutního rovnostářství lidí celého světa, islám neislám „vsjo rovno“.

Stala se mluvčím utopické (pochybené) evropské integrace, v podstatě zpovykané kosmopolitní elity a humanitních polovzdělanců. Snad ji zmátl zánik tradičního dělnictva a odborů těžkého průmyslu, ovšem občané bez maturity nezmizeli (nemá ji 50 procent obyvatel) a právě střet mezi jejich světonázorovým konzervatismem a politickou ideologii tzv. korektnosti určuje dnes běh západní společnosti.

Sociální demokraté s výjimkou Skandinávie (a zatím Slovenska) prohrávají všude a politická scéna se štěpí. Myslím, že nejde jen o přechodný jev a momentální fragmentace se nakonec ustálí tak jako v Maďarsku či v Polsku na dva dnes pro demokracii přirozené bloky — demokratické konzervativce a liberály. Dobře je to vidět u našich západních sousedů. Extrémní postkomunistická levice (Die Linke) a Zelení podle všech průzkumů bodují v Německu na úkor socdemokratů (SPD) a to dokonce i v konzervativním Bavorsku. Ale ani zde tradičně národní strana a hegemon (CSU) nezíská tuto neděli více než 35 procent, SPD spadne na 10 až 11 procent a konzervativní antiimigrační Alternativa pro Německo (AfD) tak jako v celé zemi získá alespoň 12 procent. Čili národovecká pravice a internacionalistická levice odebírají podporu hlavním stranám. S malými výkyvy to platí všude.

Ve Spojeném království došlo k puči ve Straně práce (Labouristé), štěpení však zabraňuje většinový volební systém a Corbynova partaj se stala staronovou socialistickou stranou vysokých daní a znárodňování. Ve Francii takový vývoj zastavila na čas výhra centristického prezidentského kandidáta Emmanuela Macrona, ale i zde tradiční socialisté propadli a byli nahrazeni extremistickou stranou levice Jeana-Luca Mélenchona o podobném programu jako v Anglii. Ve Švédsku po posílení protestní antiimigrační strany Švédští demokraté (17,6 procenta v parlamentních volbách) nastala patová situace, ale i zde vládnoucí strana socialistů dostala výprask, nejhorší výsledek od roku 1908 a posílila radikální zeleno-rudá koalice, se kterou vládne.

V podstatně chudší, imigrací těžce soužené Itálii, populisté dokonce smetli hlavní proud, ale už se proti nim formuje radikální levice (ministr vnitra byl za zastavení migrantů soudně obviněn) a nepochybně podobný spor čeká celý jih Evropy.

O čem svědčí tato polarizace společnosti? Poválečný systém se vyčerpal, euro a úvěrová krize spolu s ideologií nesmyslných identit zasadily evropské společnosti těžkou ránu. Nerovné a korupční podmínky (astronomické kapitálové zisky), globální supernacionalismus, imigrace, EU, to vše dnes občany ostře rozděluje. Ekonomové straší novou hospodářskou krizí. Pokud nastane, jistě vzduch pročistí. Doufejme, že po dobrém.

Píše 12. 10. 2018 pan Alexander Tomský na Novinky.cz

Článek vyšel na svobodny-svet.cz