EpShark

Podle údajů Spolkového statistického úřadu vydalo Německo v roce 2017 zhruba 14 miliard euro v rozpočtové kapitole „utečenci a azyl“. Necelá polovina této sumy, 6,75 miliard byla vydána v oblasti „boje proti příčinám útěku“. Větší část těchto 6,75 miliard je německý podíl na výkupném, které EU platí Turecku za to, že zabraňuje migrantům v cestě do Evropy.

Na území Německa byl vydáno zbývajících 7,4 miliard euro.
1,07 miliardy euro stála registrace a ubytování během azylového řízení
2,64 miliard euro byly náklady spojené s jejich integrací (výstavba bytů, bezpečnostní agentury, jazyková výuka)
3,69 miliard euro byly sociální dávky vyplacené v Německu žijícím migrantům.

Těchto zhruba 14 miliard euro je cena, kterou Němci musí ročně platit za to, že jejich kancléřka neměla v roce 2015 odvahu zavřít hranice.

Vyplatí se to?

Zatímco velká část oněch 6,75 miliard zmizí někde v tureckém státním rozpočtu, zůstanou zbývající 7,4 miliardy v Německu.

Mainstreamový výklad těchto výdajů zní asi takto: Těchto 7,4 miliard jsou program na podporu konjunktury a částečně i zdroj daní (výstavba, jazyková výuka aj.). A sami migranti své peníze prakticky bezezbytku vydají za předměty denní spotřeby.

Realistická argumentace zní takto: Všechny tyto peníze mohly být vydány ve prospěch vlastních obyvatel, kteří jsou ohrožení chudobou a jistě by finanční pomoc přivítali. V roce 2017 dosáhl podíl Němců ohrožených chudobou 15,8 procent.

Která argumentace je přesvědčivější si každý může zodpovědět sám.

Petr Robejšek

Zdroj: Facebook profil Petra Robejška