EpShark

U příležitosti 100. výročí vyhlášení samostatného Československa stojí za to vzpomenout tzv. „14 bodů prezidenta Wilsona“, které definovaly politické priority a strategii Spojených států pro závěrečnou fázi I. světové války a dosažení mírového uspořádání v Evropě a koloniích po válce.

Především obsahovalo vyhlášení principu sebeurčení národů, který povzbudil všechny vlastence a národní síly v úsilí o vznik národních států a autonomií. Explicitní zmínka o národech Rakouska-Uherska (v bodě X) představuje významný milník Masarykovy zahraniční akce. Politika prezidenta Wilsona jinak stála na dalších principech jako je šíření a podpora demokracie a také volného obchodu a kapitalismu vůbec.

Jsou to zároveň principy, které stály u zrodu Československa a z nichž idea státu československého vychází. Dnes, po 100 letech, musíme ovšem pohlédnout kruté skutečnosti do očí, že totiž opouštíme principy a ideje, na nichž byla republika založena. Dnes, pod vládou modré vlajky za nadšeného chóru Ódy na radost, jako by přízrak starého Rakouska opět ožíval. Národy jsou politicky upozaďovány, moc přebírá všudypřítomná a do všech oblastí života vstupující „nadnárodní“ byrokracie. Nikým nezvolená, a proto nelegitimní moc. Už zase začíná platit „o nás bez nás“ a je nám připomínáno, když „propásneme příležitost mlčet“. Kdo chce vidět, vidí, kdo nechce, neuvidí.

Nadnárodní centralizace otevírá svou náruč velkým korporacím, které získávají netušený ekonomický vliv, a tudíž i moc nad rozptýlenými občany. Korporativismus je na vzestupu, z médií jako by znělo „vše v rámci unie, nic proti unii, nic mimo unii“. Prý „musíme být silní a mluvit jedním hlasem“.

Starý dobrý kapitalismus, individuální svobody, volný obchod, konkurence, svoboda slova — to vše je v sázce. Zrovna tak prosperita. Náhrada volného obchodu jeho karikaturou (či dokonce antitezí), tzv. jednotným trhem s obsáhlým souborem regulací a direktiv a s obsáhlým celním sazebníkem se stává zdrojem neklidu a napětí na vnější hranici unie (viz severní Afrika), případně se ukazuje býti překážkou pro svobodnou obchodní výměnu s Velkou Británií z EU vystupující.

Bohužel, po 100 letech se vzdalujeme idejím, které stály u zrodu našeho moderního demokratického státu. Pokud se tomu podvolíme, pak vskutku pozbude Česká republika smyslu a jako politický národ ztratíme právo na existenci.

Stále máme ovšem alternativu: trvat na nezávislosti, suverenitě, národním státu, kde je možná legitimní vláda práva, demokracie a v jejím rámci politická soutěž a naplnění principu sebeurčení. Záleží na každém z nás, pro kterou cestu se rozhodneme. Příběh vzniku Československa nám budiž inspirací a ponaučením.

Píše pan Richard Hartmann, člen předsednictva Strany nezávislosti České republiky strananezavislosti.cz

Článek vyšel na svobodny-svet.cz