EpShark

ROZHOVOR Merkelová neměla v roce 2015 odvahu zavřít hranice. Ale ještě horší rozhodnutí udělala při záchraně eurozóny, říká Petr Robejšek.

„Styl vládnutí Angely Merkelové i v méně napjatých situacích lze popsat jednak jako extrémně opatrný a podřízený tomu, aby její rozhodnutí neohrozila její mocenskou pozici. Na sklonku léta 2015 se bála toho, že by německé bezpečnostní síly na hranici použily násilí,“ vysvětluje politolog a mentor Realistů Petr Robejšek v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz důvody jejího fatálního rozhodnutí. „Nešťastné je to, že Merkelová vládne nejsilnější evropské zemi a její chyby mají větší vliv na osud kontinentu, než dejme tomu myšlenky lucemburského premiéra. Ale nálady nepřidá ani to, že oba argumentují prakticky stejně.

„Kariéru Angely Merkelové ukončilo to, že na sklonku léta 2015 neměla odvahu zavřít hranice,“ píšete ve svém textu psaném pro MF Dnes publikovaném 31. října. Což mně přijde jako velmi výstižné a vypovídající. Co ji však vedlo k tomuto fatálnímu rozhodnutí?

O tom, co se v rozhodujících hodinách v zákulisí odehrávalo, existují některé, ale jistě ne všechny, informace. Zajímavé vhledy poskytuje kniha, kterou napsal německý žurnalista Robin Alexander. Ale i on byl jenom kronikář a pozorovatel. V jeho knize jsem našel informace, které potvrzují moje vlastní závěry o důvodech jejího rozhodnutí. Ale úplnou pravdu ví jen ona sama.

Jestliže se snažím vysvětlit její tehdejší jednání, opírám se také o to, co se ví o pozadí rozhodování o záchraně bank v roce 2008. A nejenom z těchto dvou krizí, ale již před delší dobou, jsem nabyl dojmu, že styl vládnutí Angely Merkelové i v méně napjatých situací lze popsat jednak jako extrémně opatrný a podřízený tomu, aby její rozhodnutí neohrozila její mocenskou pozici. Mnohokrát jsem již napsal, že Merkelová používá svou moc především proto, aby udržela svou moc; prostě moc pro moc. Shrnu-li to vše do jedné věty, tak bych řekl, že se na sklonku léta 2015 bála toho, že by německé bezpečnostní síly na hranici použily násilí. A to byl podle mého názoru hlavní, i když asi ne jediný důvod jejího rozhodnutí.

Bylo právě toto její nejvíce chybné rozhodnutí?

Byla to velmi závažná chyba a její důsledky dosud nemůžeme skutečně změřit. Ale podle mne bylo ještě horší rozhodnutí zachraňovat banky v roce 2008 respektive neudělat aspoň následně dost proto, aby se finančnímu průmyslu znemožnilo spojení tradičního bankingu a spekulativních operací pod jednou střechou. Další velmi závažná chyba byla to, že od roku 2010 zachraňuje eurozónu v jejím původním složení, doslova za každou cenu.

O Angele Merkelové píšete, že její politiku často ovlivňovala váhavost a nečinnost. Znamená její konec určitou symboliku v tom, že Evropa a nejen ona se dostala do historické etapy, kdy je potřeba jiných politiků, rozhodných, odvážných a aktivních?

To je téma na esej o vůdcovství v změkčilé a převážně kramářsky uvažující evropské společnosti dneška. Nešťastné je to, že Merkelová vládne nejsilnější evropské zemi a její chyby mají větší vliv na osud kontinentu, než dejme tomu myšlenky lucemburského premiéra. Ale nálady nepřidá ani to, že oba argumentují prakticky stejně. Kdyby v Evropě neexistovali racionálně jednající vůdci jako je Orbán a zejména rakouský kancléř Kurz, tak bychom mohli snadno nabýt dojem, že celá evropská elita myslí a jedná dekadentně. Evropa dnes zoufale potřebuje vůdce rozhodné, odvážné a chápající svou úlohu především jako ochranu svých národů.

Jaký další vývoj se dá očekávat na německé politické scéně? V Česku sledujeme soumrak takzvaných tradičních stran, nejdříve před pár lety zažila strmý pád ODS, teď je ještě v horší situaci ČSSD. Dá se něco podobného očekávat v Německu, tedy že budou i nadále ztrácet dvě nejsilnější uskupení CDU/CSU a SPD?

V Německu začal tento vývoj dříve než u nás. A na tom má Angela Merkelová největší podíl. Jednak tím, že trvale přebírala prvky sociálně demokratické politiky a oslabila tak jak německou levici, tak i její vlastní stranu. Tu totiž připravila o ty vlastnosti, které CDU vyznačovaly jako stranu konzervativní. Obojí je názorný příklad toho, co jsem řekl před chvílí. Merkelová prosadí nebo opustí libovolné téma, když to pomůže udržet její moc. A tak vytvořila poptávku po straně, která se hlásí ke konzervativní politice a která zároveň přitahuje ty voliče, kteří chtějí vyjádřit protest proti politice etablovaných stran. Tou je AfD.

Jako protireakce vůči politice Merkelové, ale i dalších se dá vysvětlit nárůst preferencí pro AfD. Daleko větší — a asi úplně největší — však mají Zelení. Čím to je?

Noví voliči Zelených přicházejí ze dvou částečně se překrývajících množin obyvatelstva. Jednak jsou to materiálně uspokojení lidé, často z velkých měst. A druhá, trochu menší množina, jsou bývalí voliči sociální demokracie, kteří odmítají to, že SPD dlouhodobě sloužila Merkelové jako úslužný podkoní, který jí vytrvale pomáhal do sedla.

Angela Merkelová má k Česku osobní vztah, studovala tu. Změní se nějak naše vztahy s Německem, když bude kancléřem někdo, kdo k nám nemá osobně tak blízko?

Nevšiml jsem si, že by kdy Angela Merkelová brala zvláštní ohledy na naše zájmy. Její útěk od jádra nás dokonce výrazně poškodil a dodnes poškozuje. Ostatně počítat s nostalgií by bylo nejenom u Merkelové, ale i u každého jiného politika naprosto nemístné očekávání. Obecně platí, že každý německý kancléř nás bude vnímat jako malou zemi, jejíž význam souvisí s jejím napojením na německé firmy. Na to, abychom byli také politický partner, jsme příliš malí.

Uvádí 3. 11. 2018 pan Petr Robejšek pro PL

Článek vyšel na svobodny-svet.cz