EpShark

Jaké mohly být hlavní příčiny Trumpova vítězství, navíc poměrně přesvědčivým způsobem?

To je otázka za milion. Nebo dokonce za mnoho milionů, podíváme-li se na to z hlediska dnešních voleb v tzv. demokratických státech, mezi které počítáme i Spojené státy americké. Tam se původně demokratické volby vymyšlené ve starém Řecku přetavily částečné do cirkusových představení a částečně do boje mezi silnými kapitálovými skupinami a mediálními šíbry. Ti nabízejí a prodávají funkce prezidentů stejně tak jako různé typy dámských vložek anebo automobilů. Jakže to říkal Bill Clinton: „Je to o penězích, blbečku.“ Ovšem naštěstí úplně ne. Kdyby to bylo jen o penězích, bylo by to moc jednoduché. A vyšlo by to Harrisové a demokratům. Ale nevyšlo. Proč?

Nejprve je nutno si uvědomit základní fakta. Že se společnost opět po nějaké době zásadně mění. Jak to známe z historie. Když končila doba, kdy základ moci a kapitálu byla zemědělská půda a schopnost vypěstovat produkci, která by zajišťovala, aby obyvatelé netrpěli hladomorem, následovala logicky doba, kdy základem moci a síly byl průmysl. To vedlo k základním změnám ve společnosti. Vesnice se vylidňovaly a vznikal proletariát, který měl jiné zájmy a jiné požadavky než jejich vesničtí rodiče. S průmyslem přišla věda či můžeme říci, že s vědou přišel průmysl, věda a průmysl také odstranily tisíciletou neochvějnou víru v boha a přinesly individualismus. Ve velice hrubě zjednodušeném výkladu můžeme říci, že se objevil socialismus. A to jak ve formě nacionálního socialismu (vrcholný stav bylo Německo), tak internacionálního socialismu, jehož představitelem byl bolševismus a Sovětský svaz. Dvě světové války byly součástí této změny.

V nynější době, v době nástupu IT, mizí miliony pracovních míst dělníků v průmyslových odvětvích a vzniká jakási nová třída. Vzdělanějších, ale to neznamená lepších anebo chytřejších lidí. Její představitelé jsou spíše lační po moci a hlavně jsou hamižní. To dokládá výzkum ekonomické nerovnosti mezi státy a příčin jejího dlouhodobého přetrvávání, za nějž získala letos trojice amerických ekonomů Nobelovu cenu za ekonomii a který odhaluje neuvěřitelný nárůst příjmů takzvaných „manažerů“ a úzké skupiny miliardářů.

Přestože Trumpovo vítězství bylo nakonec jednoznačnější, než se dalo předpokládat, v kampani se nedalo přehlédnout hluboké rozdělení společnosti. Co mezi jejími členy tu názorovou dělicí čáru představuje?

Společnost se rozděluje na dva tábory prakticky na celém světě. Podobně jako na konci 19. století. A to tření produkuje agresivní a totalitní ideologie. Tak jako nacisté, i bolševici tlačili na společnost za nadšeného jásání značné části intelektuálů a hlavně mládeže – tak začalo tlačit v posledních desetiletích tzv. liberální demokracie na společnost hnutí woke způsobem, který přestal být pro značnou část obyvatel snesitelný. Političtí vůdci a mediální šarlatáni si však neuvědomili, že už není doba, kdy politiku lze ovládat shromážděním desetitisíců nadšených obdivovatelů jako za Stalina, Hitlera a dalších, ale že se objevil nový fenomén. A tím je internet.

Ten zpočátku velice nahrával tzv. pokrokářům a zaplavoval USA a celý svět ideologií woke, což však mělo jen dočasný dopad. Jako v době tzv. barevných revolucí, kdy byli na celosvětovou síť připojeni pouze mladí lidé s vyšším vzděláním a také s vyšší životní úrovní. To se ale postupně změnilo. Pokrokáři a v USA Demokratická strana – stejně tak jako čtyřkoalice u nás – vsadila na politický mem (replikující se jednotku kulturní a společenské informace), který neustále opakoval jedno tvrzení. A to, že proti všem možným liberálním sektám – jako je genderismus, přesvědčení o nadřazenosti homosexuality a jiných sexuálních úchylek nad heterosexualitou, až po náboženské blouznění kolem tzv. oteplování – jsou jenom tzv. burani. Tedy nevzdělaní venkované, staré a duševně i společensky zaostalé osoby a podobný plebs.

To se ukázalo nejen jako neuvěřitelně drzá lež, ale jako mediálně tragický omyl. U nás to můžeme doložit na osudech tzv. Strany zelených, na pádu Pirátské strany a také na marném pokusu tzv. zmodernizovat sociální demokracii. To samé dnes mělo, podle mého názoru, zásadní vliv na výsledek nynějších prezidentských voleb v USA.

Proč se nepodařilo voličům vtlouci do hlavy, že výše zmíněné ideologie představují budoucnost lidstva?

Různá centrálně řízená média už neurčují, co si národ a jednotlivec bude myslet, protože každý má možnost, včetně těch tzv. zaostalých starců a stařenek a buranů, najít si na internetu relevantní informace. Navíc si myslím, že naprostý úpadek voličů Pirátské strany v našich volbách, kdy mladí a tzv. progresivní voliči dali od těchto nafoukaných arogantních politiků ruce pryč, byl jen kopií toho, co se teď stalo Demokratické straně v USA. Mladí černoši, ale i Latinoameričané a značná část bílé mládeže už začala být doslova zhnusena množstvím neuvěřitelně stupidních lží, které na ně Demokratická strana a s ní spřátelená média neustále chrlily.

Rozdíl mezi vzletným žvaněním a realitou života velké části obyvatel USA začal být až příliš zřetelným. Osobně si myslím, že nemalá část soudných a slušně vychovaných voličů v USA musela být také zhnusena evidentní arogancí Kamaly Harrisové, s níž například vystupovala při debatě s Donaldem Trumpem v televizi. A každé další televizí přenášené volební shromáždění ukazovalo rovněž její naprostou duševní plochost a prázdnost. Suma sumárum, výsledek voleb je takový, jaký je. Tedy úplně jiný, než mainstreamová média předem hlásala do celého světa. Ukázalo se, že už zase lhala. Jak řekl poslední levicový maďarský premiér Gyurcsány ve svém slavném projevu: „Lhali jsme ráno, lhali jsme večer, posledními roky jsme se prolhali.“ A nastoupil Orbán.

To není náhoda, to je diagnóza.

Co světu a především Evropě může přinést druhé Trumpovo funkční období? V čem to Evropě může prospět, a v čem uškodit?

Zároveň to byla doba, kdy se Spojené státy a Západ jako takový rozhodly „vyvážet tu pravou západní demokracii“ po celém světě. Ale přednostně (pomineme-li postkomunistickou Evropu) do oblastí Iráku, Afghánistánu, východního a jižního pobřeží Středozemního moře, což vypadalo jako úžasný nápad. Ale dopadlo to úplně stejně špatně, jako když my, coby součást tábora socialistických států, jsme vyváželi socialismus do rozvojových států Afriky či Jižní Ameriky.

Dá se říci, že tak jako porážka Sovětů v Afghánistánu, tak doslova zbabělý úprk Američanů a jejich spojenců také odtamtud rámuje konec určité epochy a ideologie. Oba politické kolosy se snažily předstírat, že se nic neděje, ale marně. Tyto zkušenosti otřásly v základech oběma systémy a aktuální prezidentské volby v USA ukazují hloubku tohoto otřesu.

Je na konci určité epochy a ideologie Trump tím pravým, kdo Spojené státy může úspěšně provést nastávajícím zcela jistě nelehkým obdobím?

Donald Trump rozhodně není chlapeček k pomilování, ani krasavec na přední stránky barevných magazínů. Je to drsný a často neomalený chlap, který ale ví, jak se říká, „zač je toho v obchodě i v politice loket“. V každém případě lze předpokládat, že vrcholoví představitelé Číny, Íránu, Indie, Severní Koreje a hlavně Ruska už předem vědí, že Trump jedná v politice v obchodním smyslu: „má dáti – dal“. A nežvaní jako Obama v Egyptě o míru s islámem, ani nenařídí jako Biden svým vojákům utéct z bojiště jako parta uličníků.

Evropská unie, která vzhlíží ke všem nesmyslům, co produkuje americká levice, musí být teď silně otřesena a vyděšena, protože Trump je Trump. A na nějaké řečičky rozhodně neskočí. Evropa, pokud se bude chtít zachránit, bude muset začít zbrojit a rozvíjet svůj průmysl, anebo si bude muset kleknout před Ruskem a žebrat o naftu a plyn. A případně také o pomoc před vlastními západoevropskými islamisty.

Co zvolit? No, buď USA – anebo, což mne děsí, Rusko. Anebo vyhlásit Evropský chalífát. Na jejím území pak povládnou muslimové a zejména jejich chalífové.

Říkáte otřesená a vyděšená Evropská unie. Jakou reakci od ní nebo od jednotlivých jejích členských zemí očekáváte?

Pokud se Trumpovi podaří zvládnout alespoň částečně deep state, změní tzv. politické počasí na celém světě. Obamovu a Bidenovu rozplizlost a neustálé podlézání různým fanatikům doma i v zahraničí se bude Trump snažit zlikvidovat. Místo blouznění o zeleném světě plném duhových vlajek se bude pokoušet, podle mne, o návrat ke staré americké politice (ve vztahu k mnoha státům mimo euroamerickou civilizaci), kterou charakterizuje vyhlášení: „Je to sice gauner, ale je to náš gauner,“ viz Monroeova doktrína a praxe Henryho Kissingera. To ovšem v současné době velice úspěšně předvádí po celém tzv. třetím světě vedení Číny a vytlačuje odevšad USA i Evropu.

Evropa se pokusí semknout kolem své bruselské ideologie, „ještě více Evropy (míněno Bruselu)“ a Green Dealu. Ale vzhledem k tomu, že ty tzv. populistické a někdy nazývané i fašistické strany získávají čím dál více voličů a jednotlivé vlády na to musí reagovat, dostávají se jednotlivé státy EU jeden proti druhému. Padla německá semaforová vláda, tedy spíš narudlá vláda. A vláda císařovny Ursuly von der Leyen také skončí – buď postupným rozpadem Evropy, nebo vnitřním přerodem. Doufám, že to půjde co nejméně drasticky.

Poradí si budoucí prezident USA s nekontrolovatelnou nelegální migrací? A mohl by tím přístupem inspirovat Evropskou unii?

Trump se doma bude snažit dát do pohybu politiku, která by zabránila nekontrolovanému přílivu emigrantů a obrovskému byznysu těchto v podstatě otrokářských organizací. Lze očekávat, že se bude snažit donutit státní aparát Spojených států, aby zaručil, že zákon, právo a společenská pravidla platí pro všechny obyvatele. Pod tímto tlakem vzroste aktivita gangsterských organizací a jejich lidskoprávních neziskovek na tlak se dostat do Evropy. Zločinci vozící do Evropy zoufalé imigranty a s nimi haldy zločinců zkusí spolu s jejich franšízami, zvanými neziskovky, dostat do Evropské unie co nejvíce emigrantů. A to pokud možno takových, aby u nich nebyla velká možnost, že se přizpůsobí evropské kultuře.

A proč o tom mluvím ve spojitosti s Trumpem? Měli bychom si připomenout, že staletí trvající nájezdy muslimských otrokářů na pobřeží Evropy, odkud odvlekli miliony Evropanů jako otroky do muslimských států, ukončily nakonec až americké fregaty, když prezident Jefferson vyslal šest amerických fregat v letech 1801 až 1815 do tzv. berberských válek. A celé toto organizované zotročování Evropy muslimy skončilo teprve tehdy, když za podpory USA dobyla Francie v roce 1830 Alžír. Bude-li mít Evropa štěstí, možná že Donald Trump bude tím, kdo utne právě probíhající islamizaci Evropy, aby tím zachránil evropské národy, ale i celou evropskou kulturu.

Dá se volební propadák Kamaly Harrisové vysvětlovat i tím, že progresivismus narazil na svůj vrchol a zdaleka už tolik netáhne?

Posuzovat, zda šílený progresivismus a woke ve Spojených státech a ve Velké Británii narazil na svůj vrchol či jej překročil, bylo až do vítězství Donalda Trumpa v prezidentských volbách velice těžké. Mediální establishment a také velká část internetových sítí už byla tak strašně prohnilá a prolhaná, že se dalo jen obtížně zjistit, co si vlastně Američané myslí. A zda jsou studenti vysokých škol jen směsicí nových nacistů, rasistů a odporných polovzdělaných individuí toužících po totalitní vládě, skutečně představiteli opravdové mládeže Ameriky. Nebo jen novým odvarem stalinistických komsomolců, nacistické Hitlerjugend anebo přátelé nejhorší fanatické spodiny (Hizballáh, Hamás, Islámský stát atd.), žijící v islámských státech. Dnes je jasné, že demokracie zafungovala přes veškeré lži a teatrální výstupy zastánců Kamaly Harrisové a že Američané ještě neztratili zdravý rozum.

Zdravý rozum prokázali hlasem pro Donalda Trumpa?

Vypadá to, že voliči Donalda Trumpa konečně pochopili, že všichni ti, jimž se říkalo pijavice na těle státu a národa, jsou ve skutečnosti něco horšího. Je to odporný hmyz, jehož vysokofrekvenční zvuk vydávající matky – v hmyzí říši zvaní střečci – kladou vajíčka, a ta se pak jako parazitické larvy zavrtávají do těla společnosti a vyžírají tělo hostitele. Když je dnes tak populární odvolávat se na přírodu, přirovnal bych to, co nám předvádějí mainstreamová média, k tomu, jako když hlasitě bzučí střečci, než napadnou stádo.

To, jak však ukázaly volby v USA a mnohde v EU, už má zkušenost s nakladenými larvami do těla společnosti a začne se útočícímu hmyzu doprovázenému charakteristickým zvukem (v lidském světě charakteristickým žvaněním a lhaním) bránit. Americká a evropská společnost si začaly uvědomovat, že se nejedná o nějaké neškodné pijavice, které nakonec, když se nacucají, odpadnou, ale že jde o smrtelně nebezpečné příživníky – larvy, které mohou celý organismus zničit. Tak dlouho, a tak hlasitě tito pokrokáři a jejich hlásné trouby bzučely, až si většina společnosti uvědomila, že to znamená její zásadní ohrožení.

Od vítěze prezidentské volby mohou očekávat, že jim od těchto hrůz pomůže?

Trump jim přináší naději, že se nebudou stydět za to, že jsou Američané a že na vstupních dveřích osobního oddělení fungujících mezinárodních společností se nebudou objevovat nápisy: „absolventy Harvardu nebereme“. Od dob Clintonové a Obamy je označení „já jsem Američan“ bráno v mnoha částech světa jako prohlášení, že je příslušníkem státu pomatenců a nafoukaných nevzdělanců. Dopadlo to jako u nás v 90. letech, když k nám začali přijíždět různí američtí experti, co všechno věděli nejlíp. A na vizitkách měli napsáno MBA, což se běžně překládalo jako Mladý-Blbý-Agresivní. No a tato sorta pak ovládla celou americkou politiku, a jak to vypadá, běžné Američany už to přestalo bavit. Tak šli a hodili to Trumpovi s přáním: „God bless the U.S.A.“. Doufám, že tím pomohou zachránit také nás a potažmo i zbytek světa.

Dost se v posledních dnech v médiích propíralo, že Petr Pavel před dvěma roky označil Donalda Trumpa za odpudivou lidskou bytost, jemuž by ani ruku nepodal. Nyní už mu gratuloval ke zvolení prezidentem. Myslíte si, že to může nějak ovlivnit vztahy obou zemí, navíc když se Pavel obhajuje, že to řekl, když ještě nebyl prezidentem?

Proč se zabývat něčím. co se odehrálo před dvěma roky? Těsně kolem volby amerického prezidenta a po vítězství Trumpa předvedl prezident Pavel a jeho „přítel na telefonu“, což se běžně překládá jako „muž, který řídí prezidenta“, dopustili daleko horších faux pas opakovanými urážkami Trumpa. Třeba slovy Petra Koláře pro Právo, kdy prohlásil na adresu amerického prezidenta, že je to „naprosto odpudivá bytost“, ze které „údajně mají hrůzu i slušní republikáni“, a jak dodal tento kamarád na telefonu „i moji republikánští kamarádi“. Dále sdělil že „chování Trumpa je chucpe a nechutné“ a jeho „prezidentství může skončit katastrofou“.

Člověk si přitom myslí, že už ho nemůže nic překvapit. A to jsem za svůj dlouhý život zvyklý na označení cizích politiků jako „krvavý pes Tito“, nacista Adenauer, a na druhé straně „věrný přítel Muammar Kaddáfí“, „bojovník za mír Jásir Arafat“ a další a další. Ale toto vzalo dech i mně. I největší tupec na světě ví, že Donald Trump není jen politik, kterého pokrokáři nenávidí a Deep State se snaží zničit, ale že je to v první řadě byznysmen. Když jsem se před 30 lety začal pohybovat v zahraničním byznysu, moji zkušení přátelé z Německa, Španělska, USA a tak dále mě naučili jednu zásadu: „Nikdy nezapomeň na žádného šmejda, který se tě snažil podrazit, pomluvit, pošpinit a udělat ti nějakou lumpárnu a vždycky si to na něj pamatuj! I kdyby to byl ten nejmenší hokynář někde ve vesnici na Costa Brava anebo 150 km daleko od Buenos Aires, navždycky už si to musíš pamatovat. A podle toho se také k němu chovat.“

V byznysu a v politice – do politiky jsem se od listopadu 1989 nikdy nemontoval – musíš vědět, s kým máš co do činění. Někdy musíš jednat s lidmi, s nimiž je obtížné si sednout k jednomu stolu, ale zásadně a vždycky si musíš pamatovat toho anebo ty, kteří tě podrazili a pokoušeli se tě potopit anebo zlikvidovat. To mi kladli na srdce.

Z hlediska úkolu, před kterým stojí Donald Trump jako prezident nejsilnějšího státu na světě a zároveň tedy největšího byznysu na světě, je pohled na Českou republiku stejný jako na malý koloniál někde v Evropě. Dokonce to neznamená, že se s ním nebude v případě nutnosti jednat. Třeba i osobně. Ale každé to jednání půjde přes filtr toho, co dotyčný řekl nebo udělal, a co s největší pravděpodobností, pokud mu dáte možnost, udělá příště znovu. Oba dotyční pánové z Hradu a celá ta poštěkávající smečka dnes už politiků na odchodu to bude žehlit, ale Trump nezapomene. Kdyby zapomínal, nebyl by milionář a podruhé zvolený prezident USA.

Doufám, že se mu povede vrátit do Spojených států demokracii. Protože miliony woke červů rozežrávajících euroamerickou a evropskou civilizaci, po nichž zůstávají jenom hnijící boláky na místech, kde byl kdysi průmysl a vynikající vysoké školy, udělají všechno pro to, aby Trumpa zastavily, zabily anebo jinak odstranily. A to proto, že by mohl být nikoliv jejich koncem, na to jeden mandát nestačí, ale začátkem konce jejich vlády. Zároveň se Trump určitě pokusí vyčistit i zahnívající a rozpadající se EU. Ne proto, že je „diktátor“. Ne proto, že je Američan, Ale proto, že ví, že základem našeho světa je euroamerická civilizace. Evropa bez Ameriky není nic, ale USA bez Evropy přijdou o jednu nohu. A jednonohý toho ve světové rvačce moc nezmůže.

Nemůže se stát, že se Trump bude vůči Petru Pavlovi a spol. řídit příslovím „orel much nelapá“?

Na ty nechutné urážky panstva z Čech rozhodně ani on, ani lidé kolem něj nezapomenou. Já jsem jen zvědav – už s tím začal Petr Fiala –, jak se začne kdekdo od 20. ledna 2025, kdy Trump začne vládnout, lísat a lézt po kolenou ke Kapitolu.

Zdá se, že cosi v dějinách prasklo a větry začaly vanout jiným směrem. Na Pražském hradě a v podhradí, jak se zdá, to ještě nepochopili.

Ale z každého větru může být bouře, a z každé bouře může být tornádo. My prozatím víme jen to, že udeřil první blesk a všichni poněkud zděšeně hledíme na to, co nás čeká. Hodně lidí si myslí, že po bouřce, kterou představuje nástup Trumpa, vysvitne slunce a krajina zazáří rosou. Ale může se stát, a obávám se, že my ani oni nejsme na nic připraveni, že se přižene bouřka a potopa jako od hor do španělské Valencie. A nastane pláč a velké kvílení. Všech těch x milionů příživníků a červů, co neumí nic než žvanit nesmysly a myslí si, že jsou chytřejší než příroda a co byli tak pitomí jako mnozí ve Valencii. Co kašlali na to, že se valí bouře na pohoří Sierra Calderona a parkovali svá auta ve Valencii v ramblas, což jsou široké kanály na odvod pravidelně se valících záplav („ramla“ či „vádí“ v arabštině, hebrejsky „nachal“, znamená vyschlé koryto řeky záměrně rozšiřované a udržované).

A místo toho, aby si zachránili život, šli zachraňovat svá auta zaparkovaná právě do podzemních garáží, a utonuli tam s nimi. To mne napadlo, když jsem přemýšlel, co budou dělat všichni ti studenti genderistiky, oteplovači a větrníkáři, až se začne zase počítat, co se vyplatí, a co ne. Jak slibuje Trump.

Ale k té otázce: Orel much nelapá, ale mává křídly.

No, ovšem jak říkal Jan Werich: „Seďte klidně na židli, čtěte Bibli, tam to všechno je.“