Jaké mohly být hlavní příčiny Trumpova vítězství, navíc poměrně přesvědčivým způsobem?
To je otázka za milion. Nebo dokonce za mnoho milionů, podíváme-li se na to z hlediska dnešních voleb v tzv. demokratických státech, mezi které počítáme i Spojené státy americké. Tam se původně demokratické volby vymyšlené ve starém Řecku přetavily částečné do cirkusových představení a částečně do boje mezi silnými kapitálovými skupinami a mediálními šíbry. Ti nabízejí a prodávají funkce prezidentů stejně tak jako různé typy dámských vložek anebo automobilů. Jakže to říkal Bill Clinton: „Je to o penězích, blbečku.“ Ovšem naštěstí úplně ne. Kdyby to bylo jen o penězích, bylo by to moc jednoduché. A vyšlo by to Harrisové a demokratům. Ale nevyšlo. Proč?
Nejprve je nutno si uvědomit základní fakta. Že se společnost opět po nějaké době zásadně mění. Jak to známe z historie. Když končila doba, kdy základ moci a kapitálu byla zemědělská půda a schopnost vypěstovat produkci, která by zajišťovala, aby obyvatelé netrpěli hladomorem, následovala logicky doba, kdy základem moci a síly byl průmysl. To vedlo k základním změnám ve společnosti. Vesnice se vylidňovaly a vznikal proletariát, který měl jiné zájmy a jiné požadavky než jejich vesničtí rodiče. S průmyslem přišla věda či můžeme říci, že s vědou přišel průmysl, věda a průmysl také odstranily tisíciletou neochvějnou víru v boha a přinesly individualismus. Ve velice hrubě zjednodušeném výkladu můžeme říci, že se objevil socialismus. A to jak ve formě nacionálního socialismu (vrcholný stav bylo Německo), tak internacionálního socialismu, jehož představitelem byl bolševismus a Sovětský svaz. Dvě světové války byly součástí této změny.
V nynější době, v době nástupu IT, mizí miliony pracovních míst dělníků v průmyslových odvětvích a vzniká jakási nová třída. Vzdělanějších, ale to neznamená lepších anebo chytřejších lidí. Její představitelé jsou spíše lační po moci a hlavně jsou hamižní. To dokládá výzkum ekonomické nerovnosti mezi státy a příčin jejího dlouhodobého přetrvávání, za nějž získala letos trojice amerických ekonomů Nobelovu cenu za ekonomii a který odhaluje neuvěřitelný nárůst příjmů takzvaných „manažerů“ a úzké skupiny miliardářů.
Přestože Trumpovo vítězství bylo nakonec jednoznačnější, než se dalo předpokládat, v kampani se nedalo přehlédnout hluboké rozdělení společnosti. Co mezi jejími členy tu názorovou dělicí čáru představuje?
Společnost se rozděluje na dva tábory prakticky na celém světě. Podobně jako na konci 19. století. A to tření produkuje agresivní a totalitní ideologie. Tak jako nacisté, i bolševici tlačili na společnost za nadšeného jásání značné části intelektuálů a hlavně mládeže – tak začalo tlačit v posledních desetiletích tzv. liberální demokracie na společnost hnutí woke způsobem, který přestal být pro značnou část obyvatel snesitelný. Političtí vůdci a mediální šarlatáni si však neuvědomili, že už není doba, kdy politiku lze ovládat shromážděním desetitisíců nadšených obdivovatelů jako za Stalina, Hitlera a dalších, ale že se objevil nový fenomén. A tím je internet.
Ten zpočátku velice nahrával tzv. pokrokářům a zaplavoval USA a celý svět ideologií woke, což však mělo jen dočasný dopad. Jako v době tzv. barevných revolucí, kdy byli na celosvětovou síť připojeni pouze mladí lidé s vyšším vzděláním a také s vyšší životní úrovní. To se ale postupně změnilo. Pokrokáři a v USA Demokratická strana – stejně tak jako čtyřkoalice u nás – vsadila na politický mem (replikující se jednotku kulturní a společenské informace), který neustále opakoval jedno tvrzení. A to, že proti všem možným liberálním sektám – jako je genderismus, přesvědčení o nadřazenosti homosexuality a jiných sexuálních úchylek nad heterosexualitou, až po náboženské blouznění kolem tzv. oteplování – jsou jenom tzv. burani. Tedy nevzdělaní venkované, staré a duševně i společensky zaostalé osoby a podobný plebs.
To se ukázalo nejen jako neuvěřitelně drzá lež, ale jako mediálně tragický omyl. U nás to můžeme doložit na osudech tzv. Strany zelených, na pádu Pirátské strany a také na marném pokusu tzv. zmodernizovat sociální demokracii. To samé dnes mělo, podle mého názoru, zásadní vliv na výsledek nynějších prezidentských voleb v USA.
Proč se nepodařilo voličům vtlouci do hlavy, že výše zmíněné ideologie představují budoucnost lidstva?
Různá centrálně řízená média už neurčují, co si národ a jednotlivec bude myslet, protože každý má možnost, včetně těch tzv. zaostalých starců a stařenek a buranů, najít si na internetu relevantní informace. Navíc si myslím, že naprostý úpadek voličů Pirátské strany v našich volbách, kdy mladí a tzv. progresivní voliči dali od těchto nafoukaných arogantních politiků ruce pryč, byl jen kopií toho, co se teď stalo Demokratické straně v USA. Mladí černoši, ale i Latinoameričané a značná část bílé mládeže už začala být doslova zhnusena množstvím neuvěřitelně stupidních lží, které na ně Demokratická strana a s ní spřátelená média neustále chrlily.
Rozdíl mezi vzletným žvaněním a realitou života velké části obyvatel USA začal být až příliš zřetelným. Osobně si myslím, že nemalá část soudných a slušně vychovaných voličů v USA musela být také zhnusena evidentní arogancí Kamaly Harrisové, s níž například vystupovala při debatě s Donaldem Trumpem v televizi. A každé další televizí přenášené volební shromáždění ukazovalo rovněž její naprostou duševní plochost a prázdnost. Suma sumárum, výsledek voleb je takový, jaký je. Tedy úplně jiný, než mainstreamová média předem hlásala do celého světa. Ukázalo se, že už zase lhala. Jak řekl poslední levicový maďarský premiér Gyurcsány ve svém slavném projevu: „Lhali jsme ráno, lhali jsme večer, posledními roky jsme se prolhali.“ A nastoupil Orbán.
To není náhoda, to je diagnóza.
Co světu a především Evropě může přinést druhé Trumpovo funkční období? V čem to Evropě může prospět, a v čem uškodit?
Zároveň to byla doba, kdy se Spojené státy a Západ jako takový rozhodly „vyvážet tu pravou západní demokracii“ po celém světě. Ale přednostně (pomineme-li postkomunistickou Evropu) do oblastí Iráku, Afghánistánu, východního a jižního pobřeží Středozemního moře, což vypadalo jako úžasný nápad. Ale dopadlo to úplně stejně špatně, jako když my, coby součást tábora socialistických států, jsme vyváželi socialismus do rozvojových států Afriky či Jižní Ameriky.
Dá se říci, že tak jako porážka Sovětů v Afghánistánu, tak doslova zbabělý úprk Američanů a jejich spojenců také odtamtud rámuje konec určité epochy a ideologie. Oba politické kolosy se snažily předstírat, že se nic neděje, ale marně. Tyto zkušenosti otřásly v základech oběma systémy a aktuální prezidentské volby v USA ukazují hloubku tohoto otřesu.
Je na konci určité epochy a ideologie Trump tím pravým, kdo Spojené státy může úspěšně provést nastávajícím zcela jistě nelehkým obdobím?
Donald Trump rozhodně není chlapeček k pomilování, ani krasavec na přední stránky barevných magazínů. Je to drsný a často neomalený chlap, který ale ví, jak se říká, „zač je toho v obchodě i v politice loket“. V každém případě lze předpokládat, že vrcholoví představitelé Číny, Íránu, Indie, Severní Koreje a hlavně Ruska už předem vědí, že Trump jedná v politice v obchodním smyslu: „má dáti – dal“. A nežvaní jako Obama v Egyptě o míru s islámem, ani nenařídí jako Biden svým vojákům utéct z bojiště jako parta uličníků.
Evropská unie, která vzhlíží ke všem nesmyslům, co produkuje americká levice, musí být teď silně otřesena a vyděšena, protože Trump je Trump. A na nějaké řečičky rozhodně neskočí. Evropa, pokud se bude chtít zachránit, bude muset začít zbrojit a rozvíjet svůj průmysl, anebo si bude muset kleknout před Ruskem a žebrat o naftu a plyn. A případně také o pomoc před vlastními západoevropskými islamisty.
Co zvolit? No, buď USA – anebo, což mne děsí, Rusko. Anebo vyhlásit Evropský chalífát. Na jejím území pak povládnou muslimové a zejména jejich chalífové.
Říkáte otřesená a vyděšená Evropská unie. Jakou reakci od ní nebo od jednotlivých jejích členských zemí očekáváte?
Pokud se Trumpovi podaří zvládnout alespoň částečně deep state, změní tzv. politické počasí na celém světě. Obamovu a Bidenovu rozplizlost a neustálé podlézání různým fanatikům doma i v zahraničí se bude Trump snažit zlikvidovat. Místo blouznění o zeleném světě plném duhových vlajek se bude pokoušet, podle mne, o návrat ke staré americké politice (ve vztahu k mnoha státům mimo euroamerickou civilizaci), kterou charakterizuje vyhlášení: „Je to sice gauner, ale je to náš gauner,“ viz Monroeova doktrína a praxe Henryho Kissingera. To ovšem v současné době velice úspěšně předvádí po celém tzv. třetím světě vedení Číny a vytlačuje odevšad USA i Evropu.
Evropa se pokusí semknout kolem své bruselské ideologie, „ještě více Evropy (míněno Bruselu)“ a Green Dealu. Ale vzhledem k tomu, že ty tzv. populistické a někdy nazývané i fašistické strany získávají čím dál více voličů a jednotlivé vlády na to musí reagovat, dostávají se jednotlivé státy EU jeden proti druhému. Padla německá semaforová vláda, tedy spíš narudlá vláda. A vláda císařovny Ursuly von der Leyen také skončí – buď postupným rozpadem Evropy, nebo vnitřním přerodem. Doufám, že to půjde co nejméně drasticky.
Poradí si budoucí prezident USA s nekontrolovatelnou nelegální migrací? A mohl by tím přístupem inspirovat Evropskou unii?
Trump se doma bude snažit dát do pohybu politiku, která by zabránila nekontrolovanému přílivu emigrantů a obrovskému byznysu těchto v podstatě otrokářských organizací. Lze očekávat, že se bude snažit donutit státní aparát Spojených států, aby zaručil, že zákon, právo a společenská pravidla platí pro všechny obyvatele. Pod tímto tlakem vzroste aktivita gangsterských organizací a jejich lidskoprávních neziskovek na tlak se dostat do Evropy. Zločinci vozící do Evropy zoufalé imigranty a s nimi haldy zločinců zkusí spolu s jejich franšízami, zvanými neziskovky, dostat do Evropské unie co nejvíce emigrantů. A to pokud možno takových, aby u nich nebyla velká možnost, že se přizpůsobí evropské kultuře.
A proč o tom mluvím ve spojitosti s Trumpem? Měli bychom si připomenout, že staletí trvající nájezdy muslimských otrokářů na pobřeží Evropy, odkud odvlekli miliony Evropanů jako otroky do muslimských států, ukončily nakonec až americké fregaty, když prezident Jefferson vyslal šest amerických fregat v letech 1801 až 1815 do tzv. berberských válek. A celé toto organizované zotročování Evropy muslimy skončilo teprve tehdy, když za podpory USA dobyla Francie v roce 1830 Alžír. Bude-li mít Evropa štěstí, možná že Donald Trump bude tím, kdo utne právě probíhající islamizaci Evropy, aby tím zachránil evropské národy, ale i celou evropskou kulturu.
Dá se volební propadák Kamaly Harrisové vysvětlovat i tím, že progresivismus narazil na svůj vrchol a zdaleka už tolik netáhne?
Posuzovat, zda šílený progresivismus a woke ve Spojených státech a ve Velké Británii narazil na svůj vrchol či jej překročil, bylo až do vítězství Donalda Trumpa v prezidentských volbách velice těžké. Mediální establishment a také velká část internetových sítí už byla tak strašně prohnilá a prolhaná, že se dalo jen obtížně zjistit, co si vlastně Američané myslí. A zda jsou studenti vysokých škol jen směsicí nových nacistů, rasistů a odporných polovzdělaných individuí toužících po totalitní vládě, skutečně představiteli opravdové mládeže Ameriky. Nebo jen novým odvarem stalinistických komsomolců, nacistické Hitlerjugend anebo přátelé nejhorší fanatické spodiny (Hizballáh, Hamás, Islámský stát atd.), žijící v islámských státech. Dnes je jasné, že demokracie zafungovala přes veškeré lži a teatrální výstupy zastánců Kamaly Harrisové a že Američané ještě neztratili zdravý rozum.
Zdravý rozum prokázali hlasem pro Donalda Trumpa?
Vypadá to, že voliči Donalda Trumpa konečně pochopili, že všichni ti, jimž se říkalo pijavice na těle státu a národa, jsou ve skutečnosti něco horšího. Je to odporný hmyz, jehož vysokofrekvenční zvuk vydávající matky – v hmyzí říši zvaní střečci – kladou vajíčka, a ta se pak jako parazitické larvy zavrtávají do těla společnosti a vyžírají tělo hostitele. Když je dnes tak populární odvolávat se na přírodu, přirovnal bych to, co nám předvádějí mainstreamová média, k tomu, jako když hlasitě bzučí střečci, než napadnou stádo.
To, jak však ukázaly volby v USA a mnohde v EU, už má zkušenost s nakladenými larvami do těla společnosti a začne se útočícímu hmyzu doprovázenému charakteristickým zvukem (v lidském světě charakteristickým žvaněním a lhaním) bránit. Americká a evropská společnost si začaly uvědomovat, že se nejedná o nějaké neškodné pijavice, které nakonec, když se nacucají, odpadnou, ale že jde o smrtelně nebezpečné příživníky – larvy, které mohou celý organismus zničit. Tak dlouho, a tak hlasitě tito pokrokáři a jejich hlásné trouby bzučely, až si většina společnosti uvědomila, že to znamená její zásadní ohrožení.