EpShark

Švédské parlamentní volby měly podobně dramatický průběh jako české. Neskončily však volebním patem. Těsnou většinu ve 349členném parlamentu získal pravý střed před levicovou koalicí. Jméno nového švédského premiéra tedy zní Fredrik Reinfeldt, což je předsedy strany Umírněných (Moderaterna). Jeho strana získala 26,1 % hlasů, což je nejlepší výsledek, jakého „buržoazní“ strana dosáhla od roku 1928.

Sociální demokraté získali 35,2 % hlasů, ale vzhledem k nevalným výsledkům svých koaličních partnerů to na sestavení vlády nestačí. Nicméně fakt, že od 30. let sociální demokraté ve Švédsku rutinně vítězí ve volbách a až na výjimky také vládnou, je pozoruhodný.

Proč byla švédská sociální demokracie vždy tak mocensky úspěšná? Důvodů je více. Jedním z nich je relativní umírněnost švédské levice. Švédsko nikdy nebylo socialistickou zemí: jeho ekonomika vždy byla nefalšovaně kapitalistická. Do 70. let dokonce ani nebyla zatížena příliš vysokými daněmi. Švédská sociální demokracie nikdy neznárodňovala a nezpůsobila tudíž podobné ekonomické katastrofy jako britští labouristé nebo francouzští socialisté. Pokud jde o státní rozpočet, nikdy nepřekročila únosné meze utrácení.

Její téměř neotřesitelná moc pramení i z dalších důvodů. Za prvé, vymodelovala švédskou ekonomiku tak, aby podpořila svoji vlastní mohutnou voličskou základnu a odstavila „buržoazii“ na vedlejší kolej . Za druhé, ideologicky ovládla státní školství, státní rozhlas, státní televizi. Za třetí, pomocí oficiální ideologie pokračovala — a pokračuje — v dalším rozšiřování voličské základny.

Tvorba voličské základny se odehrávala na několika frontách. Původně, ve třicátých letech, šlo o chudší voliče, kterým některá sociálně orientovaná opatření skutečně pomohla. Tehdy šlo ovšem o opatření z dnešního pohledu velmi skromná. Například povinné zdravotní pojištění bylo ve Švédsku zavedeno až v roce 1954, tedy po více než dvaceti letech vlády sociální demokracie.

Postupem času ovšem podíl veřejných výdajů rostl. Vláda si kupovala voličské hlasy, a nešlo již jen o chudinu. Ze státních peněz dnes ve Švédsku žije větší procento pracujících než kdekoli ve světě. Kdo je závislý na státu, obvykle si nestěžuje na vysoké daně, protože je z nich placen. Sociální demokracie vytvořila početně silnou, mocnou a dobře placenou kastu státních zaměstnanců, na jejichž hlasy se může vždy spolehnout.

Švédské levici je nutno přiznat zásluhu, že nikdy neprojevovala diktátorské sklony v oblasti ekonomického plánování. Ale propagandu držela strana a vláda pevně v otěžích. Monopolní státní školy a elektronické sdělovací prostředky otevřeně propagovaly stranickou linii a levicovou politiku jako jedinou správnou. Tak se stalo, že levicové myšlení se stalo normou, zatímco myšlenky na snižování daní či omezení sociálních služeb se staly čímsi skandálním.

Ještě ve 30. letech zaváděli sociální demokraté rasové a eugenické zákony, které se dokonce staly vzorem pro tehdejší Německo. Multikulturalismus se prosadil až relativně nedávno. Proč? Na tradiční voličskou základnu již nebylo spolehnutí a tak bylo třeba levicové voliče dovážet. Logika byla jednoduchá:

1. Je-li v zemi nedostatek levicových voličů, je třeba vytvořit novou chudinu.

2. Otevřeme proto Švédsko nevzdělaným imigrantům.

3. Necháme je žít na sociálních dávkách, čímž si vypěstujeme početnou třídu levicových voličů.

4. Toto vše zaplatí ze svých daní buržoazie, náš nepřítel, dobře mu tak.

V současnosti má Švédsko devět miliónů obyvatel, z toho dva milióny nešvédského původu. Z nich skutečně většina volí sociální demokraty. Příklad: obyvatelstvo stockholmské čtvrti Rinkeby se skládá z 91,1 % přistěhovalců a jejich potomků. Volební preference levice ve volbách v roce 2002 činily v této čtvrti 87,5 %. Obdobná čísla lze uvést i pro jiné podobné stockholmské čtvrti s majoritou přistěhovalců: Tensta, Husby, Skärholmen, Akalla, Bredäng, Rågsved, Kista, Sätra nebo Vårberg. Stránky volební komise poskytují instrukce nejen ve Skandinávii běžných jazycích jako arabština, perština, kurdština, turečtina nebo somálština, ale také například v albánštině, bosenštině, romštině a dokonce v asyrštině.

Přesto masový import voličů švédské levici již na další vítězství nestačil. Bude zajímavé sledovat, jak si povede vláda pravého středu. Jedno je jisté: miliónům lidí žijících na útraty státu peníze nesebere.

Psal pan Pavel Kohout, 21. 9. 2006 na Pavel-Kohout.cz

Pozn. red.: A já se velice obávám, že přesně touto cestou chce Zeman i Babiš jít.

Uprchlíci ze Sýrie a dalších zemí by podle ministra financí Andreje Babiše z hnutí ANO mohli v Česku obsadit tisíce pracovních míst, o která místní nemají zájem. Babiš to řekl v Lucemburku po jednání ministrů financí zemí Evropské unie. Evropská komise chce, aby Česko přijalo víc než 4000 běženců. Babiš, sice jako vláda, povinné kvóty odmítá, ale uprchlíci podle něj můžou najít uplatnění v ekonomice.

„Máme 18 tisíc volných míst pro pomocné dělníky. Pokud naši občané nechtějí obsazovat tyto pozice, tak ano, proč ne,“ řekl o možnosti zaměstnávat běžence v Česku.

„Je ale nejdříve potřeba udělat principiálně nějaký systém, kde nebudou rozhodovat pašeráci, protože je jich 30 tisíc a ti dneska rozhodují, který uprchlík přichází, a ti lidé nešťastní za to platí peníze,“ zdůraznil.

Článek vyšel na svobodny-svet.cz