EpShark

Nepochybně by se člověk, který se zúčastnil represí vůči demonstrantům proti komunistické totalitě, měl hluboce stydět a neusilovat o žádnou veřejnou funkci. Nicméně to, že se soudruh Ondráček nestydí, přece nikoho nepřekvapuje. Čekal někdo, že uzná, jak zle tehdy, třebaže v rámci služebních povinností, jednal? (Služební povinnost samozřejmě v této věci není žádná omluva.) A že je soudruh Ondráček stále loajálním komunistou — co na tom? On jen představuje kombinaci všeho špatného. A koneckonců mlácení demonstrantů je dnes, v tzv. vyspělé demokratické Evropě již pomalu trendem, jak ukázaly nedávné události ve Španělsku.

Ondráček je samozřejmě nepřítelem svobody. Kromě pouhého faktu, že je členem strany, která svoji nenávist vůči svobodě prokázala v praxi již dostatečně, navrhuje například omezování svobody slova namířené vůči kritice politiků, ať už oprávněné či neoprávněné. Ale je tohle v současné naší politice nějaká výjimka?

V poslaneckých lavicích sedí jeden nepřítel svobody vedle druhého. Pouze většina z nich to umí více či méně šikovně zakrývat.

Zaslouží si jeden rudý ničema takovou míru pozornosti, aby se kvůli němu scházeli lidé na náměstích a demonstrovali proti němu, když se v poslanecké sněmovně nachází, dejme tomu, nějakých 190 dalších nepřátel svobody, kteří nám ji brali, berou a budou brát se stejnou zapálenou horlivostí, s jakou chce svobodu ničit soudruh Ondráček? Kde tito demonstranti byli, když se schvaloval ten či onen zákon, který nám ukrojil další dílek naší svobody?

Jestliže jeden rudý ničema vyvolal takovou míru lidového rozhořčení (předpokládejme, že je skutečně spontánní), co by asi měli tito lidé, pokud jim skutečně jde konzistentně o svobodu, dělat kvůli zavedení EET, protikuřáckého zákona, solidární daně? Co by měli dělat při každé další regulaci, kterou nám stát zasahuje do našich životů? Jestliže si komouš Ondráček zaslouží demonstrace, potom EET či každé další daňové zátěže si zaslouží defenestraci. Přesto však ti, kteří dnes demonstrují proti soudruhu Ondráčkovi, mlčky nebo se souhlasem rostoucí moc státu přijímají jako něco nevyhnutelného či žádoucího.

Nemám pochybnosti o upřímných pohnutkách těch, kteří dnes proti poslanci Ondráčkovi a jeho jmenování do čela GIBS protestují. Pokud jim však skutečně leží na srdci osud této země, naše práva, naše svoboda, měli by si srovnat priority.

Píše 5. 3. 2018 pan Luboš Zálom na blog.idnes.cz

Článek vyšel na svobodny-svet.cz