EpShark

Je demokracie ohrožována sociálními sítěmi?

Jsou tomu dva týdny, co Facebook ústy svého zakladatele přiznal, že přílišné používání sociálních sítí může vést k ohrožení demokracie. Před dvěma měsíci, v lednu 2018, byl nucen přiznat, že v 2016 znovu podcenil roli Facebooku při šíření falešných informací, fake news, a že nepřijal dostatečná opatření proti problematickému obsahu, který tam koluje. Tehdy v 2016 šlo o americké volby, které prokazatelně ovlivňovalo Rusko. Nyní vyšla najevo úloha firmy Cambridge Analytica při hlasování o brexitu.

Je boj proti fake news předem ztracený? Tyto falešné zprávy přebírají tradiční žurnalistiké kódy, obvyklý formát agenturních zpráv, a podobají se normálním, ověřeným zprávám. Bývají formulovány způsobem, který nepřipouští pochybnosti a proto nepotřebuje důkazy či odkazy na fakta. Jak vyvrátit něco, co není zakotveno ve faktech?

Falešné zprávy nevytvořil internet. Existují od starověku. Písmo, knihtisk a nakonec internet umožnily jejich vytváření a šíření ve stále vyšší formě. Jednoduchá tvorba, domnělá autorita psaného slova či obrazu, každý uživatel může naletět. Zcela imunizovaná nejsou ani samotná média. Jejich procedury kontroly a ověřování faktů jsou někdy zanedbané, protože prioritu má senzace. Deník Pravda Kali&Bejby produkuje takovéto kachny převzaté z ruských zdrojů, jako po požáru ve francouzské jaderné elektrárně Flamanville nebo typu Jedna Paní Povídala, ohledně švýcarských koncesí .

Největší změnu přinesly sociální sítě. Zatímco dosavadní technické výdobytky včetně internetu byly jen inkrementální změnou, přičemž komunikační schéma „jeden zdroj: mnoho příjemců“ zůstalo zachováno jako v knize, novinách, rádiu, TV, či internetových serverech, sociální sítě dělají každého účastníka, příjemcem informace, zároveň je potenciálním tvůrcem. Právě Facebook přinesl rozmach aktivismu, radikalizace a fake news.

Falešné zprávy mohou i zabíjet. Vladislav Vološin, 29letý ukrajinský vojenský pilot, jehož let v Suchoji přibližně ve stejnou dobu nad nepřítelem obsazeném územím Rusové použili jako odpoutávací manévr po válečném zločinu, sestřelení malajsijského letadla plného holandských turistů, se zastřelil 18. března 2018 v Nikolajevu.

Existuje způsob, jak si každý může proti falešným zprávám vypěstovat imunitu. Prvním krokem je ověřit si podezřelá fakta. Tato schopnost není dána každému, někteří naletí úplně na všechno. Dobrá zpráva je, že s dávkou rozumné skepse lze zvýšit citlivost na podezřelá fakta. Vždy je lepší skepse, než naletět falešné zprávě a pak dělat dezintoxikaci ex-post. Vyvrátit zprávu mnohokrát vyžaduje velké úsilí, shromáždění a prezentaci množství dat a jejich zpracování do grafické formy, aby věc byla jasná na první pohled.

Ani to nemusí stačit. Někteří lidé, pokud se jim servíruje, co právě chtějí slyšet, se pak takové „informace“ už nevzdají, i když vědí, že není pravdivá. Fakta vyhodnocují nezávisle na svém přesvědčení, které jim zůstává nezměněno v apriorní formě, bez korekce.

Jak vidíme, sociální sítě přinesly technologický pokrok a změnu paradigmatu, na jakou společnost nebyla připravena.

Mechanismy manipulace

Jonas De Keersmaecker a Arne Roets na univerzitě v Gentu publikovali následující pokus. Nejprve udělali 400 jedincům test osobnosti. Potom náhodným výběrem rozdělili skupinu na dvě. První skupině dali přečíst životopis Nathalie, fiktivní zdravotní sestry v místní nemocnici, která měla být zatčena, protože „během dvou let kradla léky a prodávala je, aby si mohla kupovat značkové oblečení“. Subjekty pak měly hodnotit povahové rysy Nathalie, jak důvěryhodnost a upřímnost, a potom provedli test kognitivních schopností. Nakonec jim byla zprostředkována zpráva, že údaj o krádežích a zatčení nebyl pravdivý a měli ohodnotit Nathalii znovu. Kontrolní skupina nedostala ani informaci o krádežích a zatčení, ani dementi, a hodnotila Nathalii pouze jednou na základě jejího životopisu.

Výsledkem bylo, že první skupina hodnotila Nathalie mnohem nepříznivěji, než kontrolní skupina, a to i přesto, že dostali korektivní informaci o tom, že údaj o jejích krádežích byl nepravdivý. Takže nějaká ozvěna původního hodnocení u nich zůstala.

Druhým zajímavým výsledkem je, že kognitivní schopnosti ovlivňují schopnost korekce postoje — tedy čím vyšší kognitivní schopnosti, tím vyšší míra korekce původního hodnocení. Subjekty s nižšími kognitivními schopnostmi ve větší míře setrvávaly v původním negativním hodnocení.

Výzkumníci statisticky otestovali i korelaci s otevřeností mysli (definovanou jako ochotu změnit názor, pokud se ukáže, že byl vytvořen na základě nesprávné informace) a pravicovým extremismem (definovaným jako intolerance k jiným), které byly měřeny osobnostním testem na začátku experimentu. Výsledkem byl poznatek, že i když byl subjekt otevřený a tolerantní, nízká kognitivní schopnost u něj vytvořila riziko, aby byl neoprávněně tvrdý i v druhém hodnocení Nathalie, když už subjekt disponoval úplnými informacemi.

Jedno z možných vysvětlení je založeno na teorii, že osobní kognitivní schopnost je založena na schopnosti udržovat pořádek na svém „mentálním pracovišti“, kde zpracovává informace. Někteří lidé mají více mentálního nepořádku, než jiní, a to souvisí se schopností „vyhodit informace“, které již nepotřebují, nebo přestaly platit. Tato schopnost „mentálního úklidu“ klesá s věkem, a je pozitivně korelována se vzděláním. Vzdělání dává lidem meta-kognitivní schopnosti, strategie pro monitorování a regulaci vlastního myšlení, které mohou být využívány pro boj proti dezinformacím. O výzkumu napsal Scientific American 6. února 2018 .

A tady máme vysvětlení, proč zkušený a ostřílený iluzionista jako Fico rád vypouští informační kouřové clony (lhářka Hedvika, Kiska a Soros, státní převrat, dlažební kostky). Opakovaná dezinformace nebo její variace, zůstávají déle v paměti. Rurální společnost, kde většinu tvoří nevzdělaní prosťáčci, trpí vysokou mírou zranitelnosti prostřednictvím dezinformací. Penalita, jakou si vyslouží u publika s vyšším IQ, bude kompenzována vyššími preferencemi u tupovoličů.

Jak se chránit?

Úplná ochrana proti fake news neexistuje, neboť by kolidovala s právem na informace a svobodou vyjadřování. Během své volební kampaně sliboval státní ochranu populace před falešnými zprávami Emmanuel Macron a příslušný zákon se připravuje do konce roku 2018. Počkejme si na jeho konkrétní podobu, ale už i zmínka o takovém zákoně přinášejícím státní zákrok nahání obavy z orwelliády. Řešení bude spíše ve vzdělání. Vědecká metoda spolehlivě funguje i při práci s informacemi a eliminuje falešné zprávy, ale z časového hlediska není možné ji aplikovat vždy a všude v každodenním životě. Neustálé ověřování by udělalo komunikaci obtížnou až nemožnou. Švýcarští žáci a učni dostávají zjednodušenou metodu ve škole: je zpráva podepsána, je informace situována v prostoru a čase, je možné ověřit zdroj, jaká je jeho důvěryhodnost? A to je přesně to, čím je třeba začít.

Ženevský startup vydal v roce 2016 Popit, aplikaci pro iOS dostupnou přes Apple Store , která vybírá a shromažďuje informace ze stovky médií a prezentuje je v kondenzované formě. Zdroji jsou například RTS, Le Temps, La Gruyère, La Liberté, Léman Bleu, The Guardian, Eurospot, Le Courrier international, Bloomberg, The Economist, Mediapart, Time. Agregovaná je jen informace, čisté fakta a ne komentáře či reklamy. V dobách iniciativy „No Billag“ a stávek agentury ATS (Agence télégraphique suisse) takový počin má smysl a 1500 uživatelů, z nichž 80 % je mladých do 30 let, aplikaci oceňuje. Placená verze rozšířena o další média se připravuje.

Na univerzitě v Cambridge vyvinuli ve spolupráci s holandským kolektivem novinářů DROG hru, kde si hráč může vyzkoušet tvorbu dezinformací, konspiračních teorií, či metodu diskreditace oponenta. Getbadnews.com umožní hráči vytvořit online fiktivní médium, jehož cílem je upoutat senzacemi a rozšiřovat okruh čtenářů, k čemuž hráč musí dbát o minimum důvěryhodnosti. Dostupné jsou různé strategie, třeba množina falešných účtů trollů na sociálních sítích, retušování obrázků, či tvorba pochybných článků, říká Sander van del Linden, ředitel výzkumné laboratoře na univerzitě v Cambridge, který pracuje na „teorii nákazy“. Cílem je vytvoření „mentálních protilátek“ na imunizaci proti falešným zprávám. A k tomu je nejlepší vžít se do role trolla, který masivně vytváří a publikuje takovéto fake news.

Při experimentu na stovce studentů lycea v Holandsku adolescenti, kteří pochopili mechanismy a strategii tvorby falešných zpráv, už takovým zprávám dávali méně důvěryhodnosti a vyvinuli si schopnost kriticky analyzovat zprávy, zachytit anomálie, odhalovat nesrovnalosti a rozpory. Výzkumníci označili výsledky za slibné, ale zatím stále nedostatečné. Chtějí vylepšit účinnost hry sbíráním informací o reakcích uživatelů a účinnosti proti dezinformacím.

Verze zaměřená proti radikalizaci online se připravuje. Tato se opírá o stejné techniky manipulace, například vytváření silných emocí na základě zmanipulovaných či falešných informací. Dalším krokem bude vytvoření vícejazyčných verzí s prioritou pro ukrajinskou verzi, neboť v zemi představují falešné informace významný problém. I toto je následkem ruské rakety Buk, kterou bylo v 2014 sestřeleno letadlo se dvěma stovkami Holanďanů, což v zemi prožívali jako národní trauma.

V Itálii spustili server, kde mohou občané nahlásit možné falešné zprávy. Tyto jsou pak ověřeny oddělením „poštovní policie“. Pokud se zpráva vyhodnotí jako falešná, bude vydáno a publikováno dementi jednak na serveru samotném, tak na sociálních sítích. Washington Post zas publikoval přes dva tisíc lživých či zavádějících tvrzení Donalda Trumpa . Aniž mezi ně počítali, kolikrát na Twitteruoznačil za „fake news“ všechno, co se mu nelíbí.

Přímá demokracie jako ochrana proti „fake news“

Prezident Konfederace, socialista Alain Berset, přišel 23. března na Univerzitu v Ženevě na besedu na téma: přímá demokracie chrání před dezinformacemi a „fake news“ . Kontextem je helvétská kultura debaty, kde se spojenectví vytvářejí ad hoc a nesouhlas nevyústí v osobní animozity, neboť za chvíli se možná tábor souhlasu a nesouhlasu přeskupí jinak při jiné otázce, nebo dokonce i při stejné, jestliže v debatě vysvitne, že opačné stanovisko je rozumnější. Také ekonomický tlak na tisk na velmi malých trzích, který ochuzuje kvalitu informace. Partnery v diskusi byly Jean-Marc Ayrault, bývalý francouzský premiér, a Sandro Cattacin, profesor a bývalý ředitel departamentu sociologie na fakultě humanitních věd. V předmluvě rektor Yves Flückiger citoval studii, podle níž „fake news“ obíhají šestkrát rychleji, než pravdivé zprávy.

Federální poradce Alain Berset mluvil o potřebě silného, diverzifikovaného a nezávislého tisku, který bude vést diskusi o etice a deontologii. Falešné zprávy nemohou být regulovány zákonem, protože pravdu a lež nemůže rozlišovat administrace a občan nemůže čekat na to, co řekne instituce, aby věděl, co si má myslet. Naopak třeba občanům dát nástroje na tříbení jejich kritického myšlení a rozlišovací schopnosti. Švýcarský politický systém přesně toto dělá, protože tlačí až na hranu kulturu veřejné debaty jako základu rozhodovacího procesu.

Jean-Marc Ayrault se označil za skeptického, pokud jde o účinnost a smysl připravovaného francouzského zákona o svobodě tisku. Podle něj existující zákon je dostatečný a dává občanům právo odpovědi. Chránit se třeba dobrým fungováním institucí. Úspěch „fake news“ může být interpretován jako krize důvěry v demokracii. Podobně jako Alain Berset si myslí, že giganti webu jako Facebook a Google by měly být více volání k odpovědnosti.

Sandro Cattacin si myslí, že „fake news“ jsou dobře potírané decentralizovanými občanskými iniciativami, které vyhledávají a označují falešné zprávy na sociálních sítích. Optimisticky si myslí, že falešné zprávy nemají dlouhou životnost tváří v tvář pravdivé informaci.

Švýcarsko nemá žádnou oficiální strategii proti „fake news“. V USA byly „fake news“ účastníky předvolebního boje, ve Francii byl Macron označován za homosexuála, měl mít účty offshore a být financován Saúdskou Arábií. Rakouský premiér Sébastien Kurz byl terčem mnoha falešných stránek na Facebooku, kde byly prezentovány extrémně xenofobní a antisemitské teze jakože pocházející od něj samého. Mezi falešnými zprávami o Hillary Clinton byla jedna obzvláště nechutná, že organizovala večírek na sbírku financí v restauraci, která sloužila jako fasáda pro síť pedofilů. Doris Leuthard, federální radní odpovědná za resort energie a komunikací a bývalá prezidentka Konfederace byla napadena několika falešnými účty na Twitteru a Facebooku s falešnými stanovisky.

Je absence strategie naivní? Thomas Widmer z univerzity v Curychu říká , že švýcarský politický systém je méně zranitelný falešnými zprávami . K diskreditaci leadera nemůže dojít, protože švýcarský systém nemá výrazné postavy. Voliči volí spíše politické strany, než velké osobnosti. K paralýze voleb by bylo třeba napadnout všechny kantonální kandidáty. To je obtížné a nerentabilní. Obzvláště v malých kantonech, kde lidé znají své kandidáty osobně. Napadnout politickou stranu také není stejně efektivní, než diskreditovat jednotlivce. Podobně to je se šířením poplašných zpráv — lidé vědí, jak si okamžitě ověřit informaci na oficiálním serveru vlády či obce. V systému s více autoritami, úřady a institucemi a více informačními zdroji to není složité.

Dalším švýcarským specifikem je korespondenční volba. Švýcaři volí během několika týdnů, jakmile dostanou poštou volební materiál. Přitom falešné informace mají jen krátkou životnost, než se informace ověří a uvede na pravou míru. Řešit to legislativně jako v Německu či Francii nemá smysl, neboť takový zákon bude neproveditelný. Autor falešné zprávy má mnoho možností, jak schovat svou totožnost. Namísto toho je třeba pracovat na vzdělávání populace již od útlého mládí.

Jak fake news zabily 1. duben

Donedávna noviny a časopisy publikovaly 1. dubna žertovné články s vtipnými, ale falešnými informacemi. Norské a švédské noviny se loni rozhodly , že v dnešní atmosféře, kdy se falešné informace objevují každý den, bude lepší, pokud tak neučiní. „Vida rychlost, s jakou se šíří falešné informace, nechci vidět reputaci Smålandsposten poskvrněnou historkou, která by byla virové a falešná. My pracujeme s autentickými informacemi. Každý den. Včetně 1. dubna“, napsal Magnus Karlsson, šéfredaktor deníku Smålandsposten. Erik Berger, šéfredaktor Jönköpings-Posten, napsal: „Mluvili jsme o tom v redakci, hodně jsme o tom přemýšleli, a toto je rozhodnutí, které jsme přijali“. Podobně i Värnamo Nyheter, které patří stejné skupině Hallpressen. Přidali se i Västerbottens-Kuriren a Dalarnas Tidningar. V Norsku ten zvyk největší média v zemi (veřejnoprávní radiotelevizní NRK a deníky Aftenposten, VG a Dagbladet) opustily již před několika lety.

Píše pan Roman Kanala na Blog.etrend.sk (překl. red.)

Článek vyšel na svobodny-svet.cz