EpShark

Nic neumíš? Vrať se, odkud jsi přišel…

Původně jsem si vlastní blog vůbec nechtěl zakládat, poslední události v Evropě z hlediska imigrace mě však znepokojují natolik, že jsem se rozhodl přestat pouze tlachat u piva, ale zapojit se aktivně. Vítejte tedy u mého prvního článku z pohledu emigranta o i/e-migraci.

Žiji na Novém Zélandu již 4. rokem a tuto zem jsem si po několikaletém cestování a objevování krás země vybral jako svůj domov. Důvodů je několik. Jeden z nich je například ten, že jsem outdoorový nadšenec a můj život propadl sportům, které se v našich krajích provozovat nedají, například surfování. Rozhodl jsem se tedy emigrovat krátce po dostudování vysoké školy, kterou jsem dokončil s titulem inženýr.

Cesta sem byla zdlouhavá, finančně i psychicky náročná. Nový Zéland je důvtipná země, která u sebe nechá usadit jen ty, kteří jsou pro danou zem nějak prospěšní. Divíte se jim? Já tedy rozhodně ne.

Abyste zde mohli zůstat na delší dobu, potřebujete pracovní vízum (typů víz je samozřejmě víc, ale víza typu náboženské, sportovní reprezentace atd. zde probírat nebudu). Máte-li to štěstí, že dostanete pracovní nabídku, tím to zdaleka nekončí, naopak celé složité a dlouholeté kolo teprve začíná. Jak takovou pracovní nabídku dostat tu rozepisovat v tomto článku nebudu, to je na samostatnou kapitolu. Konkrétně já měl to štěstí a usadil se v oboru, tedy IT. Pro představu můj pracovní pohovor trval přes 9 hodin, celkem přes dva dny, kde jsem procházel postupně několika koly a vystřídalo se na mě značné množství zaměstnanců od HR, řadové developery, testery až po většinu manažerů. Otázky a testy srovnatelné skoro se státnicemi, naštěstí jsem to měl ještě čerstvě v hlavě.

Místní obyvatelé vždy na prvním místě

Nový Zéland samozřejmě upřednostňuje obyvatele místní nad kýmkoliv, kdo sem přiletěl ze zahraničí. Vaše pracovní nabídka od firmy se poté vyvěsí něco jako u nás na pracák, po 30. dní se na právě vaši nabídku mohou hlásit kiwáci (pozn. kiwák = obyvatel NZ podle místního ptáka kiwi, který žije jen zde). Po tuto dobu má váš potenciální zaměstnavatel povinnost přijímat lidi na pohovor. Poté musí zaměstnavatel, pokud má o vás stále zájem, důkladně a složitě vysvětlovat imigračnímu úřadu, proč má zájem právě o vás a nikoliv X místních občanů, kteří se hlásili na tuto pozici. Kromě toho samozřejmě musíte dokládat dle typu pracovní pozice vše potřebné, já tedy musel shánět originální vysokoškolské diplomy, maturitní vysvědčení certifikovaně přeložené místní autoritou, rodný list, originální pracovní smlouvu, výjimkou nejsou ani reference od klientů z předchozí práce z ČR atd. Pokud vaši školu nemají na svém prověřeném seznamu, musí školu ohodnotit jejich soukromá autorita NZQA, kromě toho že stojí dalších $ 1000 NZD [aktuálně 15 160 Kč], musíte čekat na výsledek, jak je daná škola kompatibilní s místním vzdělávacím systémem. Dále imigrační úřad zajímá vaše trestní bezúhonnost, takže si musíte přes ambasádu v Sydney vyjednat potvrzený a přeložený výpis z rejstříku trestů. Dále je zajímá Váš zdravotní zdrav, takže musíte na rentgen, kompletní zdravotní vyšetření, testy na kde co, skoro jako byste se hlásili na univerzitu obrany. Vše si oběháváte, vyřizujete a platíte opět sami. Náklady na pracovní vízum jsou tedy celkem $ 1000 — $ 2500 NZD (18 000 — 45 000 CZK). Vízum se vydává na kratší dobu v rozmezí většinou ½ až 2 roky. Pokud máte pracovní vízum na 2 a více let, většinou se jedná o lepší kvalifikovanou práci, máte přístup k veřejnému zdravotnictví.

Po vyřízení pracovního víza, které může trvat i v řádech měsíců, můžete konečně začít pracovat. Pracovní vízum se bez výjimek vydává na konkrétní pracovní pozici, město a firmu. Bez povolení imigračního úřadu nemůžete změnit nic. Stáváte se tedy v podstatě otrokem jejich ekonomického systému. Nelíbí se vám to? Možnost opustit a jet domů máte vždy. Ztráta práce znamená ztrátu pracovního víza a tudíž pro mnohé vážné existenční problémy, neboť sehnání nové práce dostatečně rychle nemusí být vždy jednoduché.

Trvalý pobyt: Imigrante nic neumíš? Zapomeň…

Abyste nějakým způsobem mohli „dýchat“, tedy například změnit pracovní pozici, najít si lepší práci, volně se pohybovat po zemi za prací a spoustu dalších výhod, potřebujete trvalý pobyt, tedy rezidenci. Nejčastější cesta je přes „expression of interest“ v podstatě australský bodový systém na přijímání imigrantů. Uděláte si jednoduchý test, otázky typu

• „Máte vysokoškolské vzdělání?“
• „Umíte skvěle anglicky?“

· „Máte zkušenosti v oboru víc jak 5 let? Kolik z toho na NZ?“

• „Je Vám méně jak 32 let?“
• „Chcete se usadit mimo Auckland?“
• „Je zde váš obor žádaný?“
• „Máte partnera/děti?“
• „Máte pracovní nabídku na více než 5 let?“
• „Vystudoval jste školu na NZ?“
• atd.

Test si můžete sami vyzkoušet zde. Za každou zodpovězenou otázku dostáváte extra body. Abyste vůbec svojí žádost o rezidenci mohli podat, musíte mít minimálně 100 bodů. Poté se vaše žádost dostane do „poolu“ (seznam všech žádostí o rezidenci) a obecně platí, čím víc bodů máte, tím víc jste pro ně zajímavý a máte větší šanci, že vaši žádost vyberou ke zpracování. Obecně pokud nemáte alespoň 150 bodů, šanci máte minimální. Volně přeloženo pokud nic neumíte, nebo umíte, ale vaše kvalifikace zde není žádaná, nemáte šanci se zde usadit.

Pokud máte to štěstí, že vás vyberou, začíná podobné, ještě však přísnější kolečko byrokracie než při vyřizování pracovního víza. V potaz se již bere váš trestní rejstřík, zdravotní záznamy a všechny jiné záznamy z NZ. Doba čekání na vyřízení rezidence se může protáhnout až na půl roku a za tu dobu musíte aktivně spolupracovat s úřady, ať si na vás vymyslí cokoliv. Pokud vám do té doby vyprší pracovní vízum, musíte přestat pracovat nebo si zavčas zažádat o nové pracovní vízum. Náklady na poplatky spojené s rezidencí jsou v rozmezí $ 2500 — $ 4000 (45 000 — 70 000 CZK).

Pokud získáte rezidenci, jste považován za imigranta, který se zde chystá usadit na delší dobu, otevírá se vám přístup k zdravotnictví, máte volební právo, na letišti přednostní imigrační odbavení, můžete volně měnit zaměstnavatele, stěhovat se atd. Platnost rezidence nemůže vypršet a přijít o ni můžete snad jen tím, že byste ze země vycestovali na delší dobu (nemáte zájem o pomalé usazování a imigraci) nebo zde udělali nějaký šílený průšvih.

Po dvou letech od získání rezidence si můžete zažádat o Permanent Residency, v podstatě vyšší stupeň rezidence, o který nemůžete přijít tím, že vycestujete. Můžete se tedy na 5 let někam ztratit a vždy mít možnost se legálně na NZ vrátit. Nemáte ale v tomto případě nárok na občanství.

Občanství, zkouška z dějin a maorská hymna

Pokud však máte zájem o kiwácké občanství, v podstatě získání novozélandského pasu, to se vydává pět let od získání první rezidence, avšak za podmínky, že jste v zemi byli každý rok určitý minimální počet měsíců a za posledních 5 let jste v zahraničí nestrávili více než X dní. Pro získání občanství, se tuším, musíte naučit dějiny NZ, umět zazpívat novozélandskou a maorskou hymnu. Plus další podmínky, tohle do podrobna ještě neznám, neb se mě to ještě pár let týkat nebude. Po získání kiwáckého pasu se vám mimo jiné otvírá cesta do Austrálie.

Cesta za hranice tedy není žádnou procházkou růžovým sadem, jak si mnoho mých přátel a rodinných příslušníků myslí, naopak emigrace je zdlouhavý proces pomalého procesu začleňování. Za tu dobu nemáte jinou možnost než se přizpůsobit a přisvojit si místní zvyklosti, jazyk a kulturu. Takhle nějak si představuji emigraci, nikoliv to co se momentálně děje v Evropě, ale o tom již brzy můj další článek.

Psal již 26. 5. 2015 pan Lukas Pohl na blog.idnes.cz

Článek vyšel na svobodny-svet.cz