EpShark

Exkluzivně pro Hlavní zprávy přiblížil aktuální situaci v Německu ve vztahu k migrační politice. Vysvětlil svůj postoj k úloze nevládních organizací i médií v migrační krizi. Ozřejmil také aktuální téma, které rezonuje na německých úřadech a v médiích — přiblížil schéma migračního skandálu na Spolkovém úřadě pro migraci a uprchlíky (BAMF).

Strana AFD vznikla v roce 2013. Široké vrstvy obyvatelstva tehdy neměly žádné politické zastoupení, protože CDU/CSU se pod vedením Angely Merkelové posunula silně doleva a zároveň liberálové z FDP tehdy vypadli z Bundestagu. Vzniklo tak vakuum na středopravicové části politického spektra, které AfD zaplnila.

Centrálními programovými body strany byla kritika Evropské unie, evropské měny a hlavně takzvaného zachraňování Řecka v předešlých letech. Do strany vstoupilo mnoho bývalých členů konzervativní CDU a liberální FDP. Druhou polovinu tvořili lidé, kteří dosud v žádné straně nikdy nebyli, ale jež tehdejší poměry rozčílily natolik, že se rozhodli politicky se angažovat.

Já jsem byl do té doby členem liberální strany FDP. Alternativa mě oslovila svým programem a hlavně jasným způsobem komunikace. Motto strany bylo a je: „Mut zur Wahrheit — Odvaha k pravdě“.

Tak ta první nálepka „euroskeptik“ je absolutně správná. Ta druhá, „bojovník proti migraci“ je úplná hloupost. Celá naše strana nemá nic proti migrantům. Migranti se chovají ekonomicky. Je to jako z učebnice ekonomie pro první semestr: Ti lidé jdou tam, kde mají nejvyšší finanční popudy. Drtivá většina migrantů nejsou žádní političtí uprchlíci, ale ekonomičtí migranti. Když je někdo pronásledován, například v Sýrii nebo v Iráku a bojí se o svůj život, tak je v bezpečí už v Turecku. Nemusí utíkat dalších 3500 kilometrů a překročit hranice dalších sedmi zemí. Ti migranti, kteří to dělají, přicházejí do Německa kvůli nejvyšším sociálním dávkám v celé Evropě.

My nekritizujeme jejich chování. My kritizujeme německou vládu za to, že jim ty nabídky poskytuje. Pro naše protivníky je velmi nepříjemné až nemožné s námi o těchto věcech diskutovat na věcné úrovni. To nejjednodušší řešení pro ně je ocejchovat naše postoje jako rasistické, aby se všichni báli tyto názory vyslovovat a zamezilo se tak otevřené diskusi. Druhým efektem je vyčlenění našich přívrženců ze společnosti jako vyvrhele.

Ale na mně vidíte, že to pomluvy nemohou být pravdivé. Je to zcela logické: kdyby ta strana byla skutečně proti cizincům, myslíte si, že by si v tajné volbě zvolili politického uprchlíka za svého předsedu?

Italská pohraniční stráž se chová korektně, drtivá většina migrantů nemá vůbec právo vstupovat do Evropské unie. Je třeba je vracet do zemí, z nichž odešli. Austrálie měla před několika lety stejný problém, jako Evropa nyní. Přicházeli tam migranti přes moře. Australané se k tomu postavili přesně naopak jako Evropané dosud. Všechny migranty posadili do speciálních gumových člunů s elektronickým řízením a poslali je zpět přesně tam, odkud přišli. Během několika málo týdnů se mezi migranty rozkřiklo, že se nevyplatí platit převaděčům 5000 dolarů za krátký výlet do Austrálie.

Ty NGO’s ve Středozemním moři jsou často podporovány Sorosovou nadací. To, co dělají, je v podstatě převaděčství. Ilegálně dostávají migranty do Evropy. Je důležité klást si otázku, proč to dělají a kdo z toho profituje.

I to ukazuje, že NGO‘s porušují platné předpisy a platné zákony. A to jak ve velkém, tak v malém. Jde jim jen o to, dostat co možná největší počet lidí z Afriky do Evropy. Jejich jednání je absolutně nemorální a nelegální.

V celé té migrační krizi pozorujeme aktivity celé sítě neziskových organizací, které pracují po celé Evropě. Je to azylový průmysl. Začíná to tím, že loděmi transportují ilegální migranty z Afriky do Evropy. Pokračuje to tím, že v Itálii, v Řecku atd. organizují další přesun těchto migrantů do Německa. Také manipulují veřejné mínění tím, že organizují různé mediální kampaně a protesty migrantů v záchytných kempech v těch zemích jako Řecko, Turecko a Itálie. To vše, aby vznikal veřejný tlak na přijímání těch migrantů v Německu.

No a končí to tím, že v Německu a ve Švédsku poskytují migrantům právní pomoc — zajišťují právníky, kteří zneužívají platné zákony k tomu, aby migranty udrželi co nejdéle v těch zemích.

Všechno jejich jednání je placené buď z peněz daňových poplatníků, nebo z různých sponzoringů. Klíčovou roli zde hraje Open Society Foundation George Sorose.

BAMF je úřad, který rozhoduje o tom, zda uprchlík má dostat azyl a zda je oprávněn zůstat v Německu, nebo ne. Politických uprchlíků je mezi nimi velmi málo — něco mezi 2–4 %. Každé rozhodnutí se musí udělat individuálně, to znamená, že s každým uprchlíkem je veden individuální rozhovor a posuzuje se jeho individuální ohrožení v zemi jeho původu.

V roce 2015, kdy přišla ta velká vlna migrantů, se v tomto úřadě začalo na pokyn shora rozhodovat narychlo a udělovat azyly i uprchlíkům, kteří nebyli nikde nikdy pronásledováni. Vytvořily se sítě právníků, kteří podávali migrantům standardizované odpovědi na dotazníky tak, aby všichni dostali azyl. To číslo 1200 je silně podhodnocené, neboť to se jedná o 1200 případů pouze v jedné malé pobočce tohoto úřadu v Brémách. Můžeme vycházet z toho, že problém je ale celoplošný, že takto se postupovalo i v dalších pobočkách po celém Německu. Ten skandál má obrovský rozměr. Kontroly nebyly fakticky žádné. Nejlepším důkazem toho je případ vojáka německého Bundeswehru, který se přihlásil jako uprchlík ze Sýrie . Tomuto rodilému Němci, který vůbec nevěděl mluvit arabsky, byl udělen v Německu azyl.

Všechny nitky tohoto problému vedou přímo do Kanzleramtu k Angele Merkelové. Ona sama prohlásila azylovou problematiku za chefsache a vzala si ji na starost, respektive jmenovala šéfa Kanzleramtu Petera Altenmaiera koordinátorem. To znamená, že všechna rozhodnutí šla přímo z Kanzleramtu a Merkelová o nich byla informována. Stejně už je nyní dokázáno, že byla informována o všech problémech v tom úřadě.

Média v Německu podporují vládní politiku. Má to několik důvodů. Velká část médií, hlavně televize a rozhlas, jsou veřejnoprávní. V jejich vedení sedí politici starých stran a ovlivňují tak obsazování pozic šéfredaktorů a nepřímo i strukturu programu. Další média, hlavně tisk, je v rukou jen několik mála majitelů. Jedním z nich je přes firmu Madsack dokonce strana SPD. Z toho vyplývá, že tato média nekritizují vládní politiku. Redaktoři, kteří to udělali, byli povětšinou propuštěni.

Informace o negativních vlivech masové migrace se média snaží potlačovat. Nezávislé průzkumy médií podložily, že mediální zpravodajství v letech 2015, 2016 bylo neobjektivní a podávalo celý problém z perspektivy vlády. Nejlepším příkladem bylo masové znásilnění žen v Kolíně na Silvestra roku 2015. Tehdy nejprve policie ututlávala celou tu dimenzi — stejně média. Trvalo to více než čtyři dny, v nichž ty zprávy byly masivně šířeny na sociálních sítích, neže byl lokální plátek Express donucen o celých těchto sexuálních orgiích podat pravdivé zpravodajství.

Několikrát se stalo, že po znásilnění nebo vraždě mladé dívky migrantem hlavní zprávy o tom neinformovaly. Stalo se tak se studentkou Marií L. ve Freiburgu, která byla nejprve znásilněna a pak zavražděna afghánským migrantem Husseinem K. O této vraždě přinesly zpravodajství televizní stanice od USA přes Rusko až po Japonsko. Ale celostátní německá televize ARD v hlavních zprávách o tom nic neuvedla. Redakce to odůvodnila tím, že se jednalo o záležitost lokálního charakteru.

Stejně se zachovala celostátní televize po bestiální vraždě 15leté Mii, kterou přes den v drogerii pobodal její údajný ex-přítel Abdul D., migrant z Afghánistánu. Tehdy se televize vymlouvala na to, že se jedná o čin v afektu mezi dvěma mladistvými milenci.

S migračními kvótami je to pravda: migrační kvóty nic neřeší. To je jen takové pseudořešení, typické pro německou politiku. Němečtí politici rádi předstírají pomocí exaktních čísel, že se jim problém daří zvládat. Již nyní je jasné, že kdyby se ta kvóta naplnila například někdy v září, tak se nikdo nepostaví na hranice a nezačne uprchlíky zastavovat. Prostě ta kvóta by se zase překročila a politici za to zodpovědní, by si vždy našli jen nějakou výmluvu, proč se to muselo tentokrát zase „výjimečně“ tolerovat.

Ústupek Angely Merkelové je vynucený masivní nespokojeností obyvatelstva s její migrační politikou. Nálada obyvatelstva je explozivní, hlavně po posledních vraždách a znásilněních. Celá situace se vyhrotila až do velké vnitropolitické krize, která kulminuje právě teď. Naše plénum v Bundestagu minulý čtvrtek bylo přerušeno, protože se „sesterské“ frakce CDU a CSU mezi sebou hádaly jako koně. Nejprve si vyžádaly přerušení na dvě hodiny, nakonec jejich hádka trvala celé čtyři hodiny. Bavorská CSU je krajně nervózní, protože ztrácí stále více voličů a v říjnu má zemské volby. Vyvíjí proto velký tlak na Merkelovou, aby v migrační politice ustoupila od své původní koncepce otevřených hranic pro každého.

Postup při řešení migrační krize je velmi jednoduchý: sestává ze dvou komponent. Za prvé a to je esenciální, je třeba zajistit ochranu vnějších hranic Evropské unie. Italové jsou na správné cestě. Vnější hranice je třeba přísně hlídat. Migranty je třeba vracet tam, odkud přišli a nebrat je do Evropy.

Druhým bodem je dostat ty migranty, kteří již neoprávněně v Evropě jsou, zase zpět do zemí, z nichž přišli. Namísto drahých teatrálních vyhoštění letadly bych já osobně navrhoval ještě jiné mnohem jednodušší řešení: snížit sociální dávky na evropské minimum. Většina z nich by odešla sama zpět.

Uvádí 19. června 2018 pan Petr Bystroň pro HlavnéSprávy.sk

Článek vyšel na svobodny-svet.cz