EpShark

A to se nebudeme bavit o roztomilé kratochvíli paní Mandelové, která se bavila tím, že svým odpůrcům nechala nasazovat pneumatiky, které následně pak někdo z revolucionářů zapálil. Pravdou je, že to jen extrémní násilný pravicový apartheid [1] vytvořil extrémního násilného levičáka, který vytvořil hnutí, které si svou brutalitou nezadalo s těmi, proti kterým bojovalo. Je to tak vždy a všude. Od Francouzské revoluce, přes VŘSR, a veškeré násilné pokusy o bolševické převraty ve 20. století, páchané většinou v zemích, kde bylo nějaké nerostné bohatství, obhospodařované zrovna nadnárodními partičkami ze zahraničí.

Tam, kde není ve společnosti rovnováha a převládá jeden extrém nebo je tato země plundrována zvenku, je touto společností naprosto automaticky generovaný druhý protilehlý extrém. Věčným problémem extrémních levičáků, Mandelu nevyjímaje, je fakt, že je ovládá jen nenávist a pomsta a nezajímá je, jak lidem nakonec splnit to, co jim slibují před a během revoluce, kterou zrovna vyvolávají anebo již vedou. Hospodaření a ekonomie jde absolutně mimo jejich zorné pole, a proto se také dříve nebo později většina levicových systémů hroutí sama do sebe, a tak se z dříve prosperujících zemí se stávají země rozvojové. Což je přesně problém současné Jihoafrické republiky. Pravdou ovšem také je, že pokud je předešlé zřízení založené na tom, že jedna úzká vrstva obyvatelstva je extrémně bohatá, vlivná a tím pádem pravidla nařizující, tím zničí anebo maximálně potlačí střední vrstvu, která přestane plnit svou funkci přirozeného filtru extremismu, tak na druhé straně vytvoří extrémně chudou většinovou společnost. A když ji ještě navíc etnicky anebo nábožensky či jinak perzekvuje, dříve nebo později tento protilehlý okraj společnosti vytvoří, tak jako každý jiný živý organismus, obranný mechanismus. Když se ovšem obranný organismus vymkne kontrole, už nechrání, nýbrž škodí. Stává se z něj totiž rakovina.

Chceme-li vytvořit stabilní silnou společnost, která bude přirozenou cestou eliminovat extrémy jak na jedné, tak i na druhé straně, musíme vytvářet silnou střední vrstvu, nikoliv bojovat proti bohatým, anebo na druhé straně vytvářet samé sobě rovné, tedy všechny stejné chudé. Jihoafrický apartheid byl nemocný systém, který sice fungoval, ale byl to nemocný systém. Systém, který ho nahradil je možná líbivý z hlediska teorie, nicméně v praxi je to stejně nemocný systém. Systém nevytvářející klid a mír a možnost se realizovat, nýbrž systém plný nenávisti, násilí a hospodářské stagnace, která vytvoří chudé ze všech s výjimkou oněch revolučních elit. Mandela převzal zemi, která byla na 10. místě v síle své ekonomiky. Jihoafrická republika byla z hlediska zemědělství téměř soběstačná, tamní průmysl patřil mezi nejvyspělejší v Africe. Kde je tato země nyní vidí každý sám. Násilí, vraždy, nemoci, bída, korupce a vyhánění všech bílých lidí, kteří ať jsou, jací jsou, umí řídit, hospodařit a něco vytvářet. Jakmile si jakákoliv společnost nechá vzít svou střední třídu, je dříve anebo později odsouzena k nějakému z těchto dvou extrémních pokusů. A teď mi odpovězte, zda současná EU vytváří onu střední třídu, či ji pomalu krůček po krůčku svou přebujelou byrokracií, příkazy, nesmyslnými zákony a novými či stávajícími čím dál tím vyššími daněmi ničí?

Psal na FCB Martin Raboch

Článek vyšel na svobodny-svet.cz