EpShark

Moc lobbistů má hrozivé účinky a ničí poslední zbytky demokracie

Několik z nich má větší vliv na EU, než většina politiků EU. Zásadním způsobem ovlivňují zákonodárství důležitých států a samozřejmě ovlivňují i politická a ekonomická rozhodnutí v Berlíně či v Bruselu. V nejednom případě předkládají politikům kompletně formulované a perfektně vypracované nové zákony, které si přejí mít jejich zadavatelé — samozřejmě jsou jim za to poskytovány i tučné odměny. Řady lobbistů nejednou rozšiřují i ​​politici, kteří jsou z různých důvodů již mimo aktivní politiku. [1]

Lobbisté mají skvělé spojení a kontakty. Téměř všichni z nich mají oficiálně průkazy, které je opravňují kdykoliv ke vstupu do EU parlamentu.

V Bruselu, v blízkosti a v nedalekém okolí Schumanova náměstí, lze nalézt povícero adres „poboček“ velkých internacionálních koncernů. Na fasádách budov, kde se nacházejí, nejsou ale umístěna žádná nápadná obrovská loga koncernů. V tomto prostředí se prezentují raději nenápadně a diskrétně a spoléhají se na služby svých osvědčených a vychytralých lobbistů, kteří své skvěle placené řemeslo dokonale ovládají.

Je jich v Bruselu takový počet, jako má malé město obyvatel — okolo 20 000. Každodenně vyvíjejí svůj vliv na EU-instituce a na významné EU politiky a mají k tomu k dispozici miliony a také různé jiné lákavé, velmi lukrativní nabídky. Přibližně 15 000 z nich pracuje pro velké nadnárodní koncerny. Nemají nejmenší problém s přístupem k EU komisařům, samozřejmě vždy přicházejí s oficiální záminkou. Všechno přece musí vypadat čistě a transparentně. S sebou však mají hromady návrhů (příkazů) na změny zákonů, které nějakým způsobem nevyhovují jejich chlebodárcům a zasypávají jimi poslance a komisaře.

Ještě i ten malý kousek, či zbytek demokracie, který v EU máme, se v důsledku jejich aktivního a velmi účinného působení rozplývá (v podstatě už rozplynul) jako zbytky sněhu pod horkým sluncem. [2]

A neexistuje žádný zákon — ale ani příprava takového zákona — který by jejich obrovskou škodlivou činnost vůči obyčejným občanům EU alespoň nějakým způsobem omezil. Vysocí politici — jako např. Juncker — na něčem takovém nemají nejmenší zájem. [3]

Píše 1. 8. 2018 pan Roman Bednár na slovenském HlavnéSprávy.sk

Článek vyšel na svobodny-svet.cz