EpShark

Německo se přijetím „Globální dohody o bezpečné, spořádané a regulérní migraci“ zavazuje k podpoře mezinárodních migračních procesů. Tato dohoda vychází mimo jiné z intenzivního lobování mezinárodních velkých koncernů sdružených ve Světovém hospodářském fóru, které považují vysoce mobilní pracovní síly za velice užitečnou věc.

Před týdnem se v New Yorku téměř všechny členské státy Valného shromáždění OSN včetně Německa shodly na přijetí dohody o migraci pod názvem „Global Compact for Safe, Ordently and Regular Migration“ označované krátce Global Compact for Migration. Tento dokument má být oficiálně podepsán v prosinci tohoto roku. Odmítly ho jenom USA a Maďarsko. Vzhledem k současné diskusi a k politickým iniciativám v Německu týkajícím se problematiky přistěhovalectví by se podepsání tohoto dokumentu mohlo stát podnětem k obrovskému společenskému rozhořčení.

Jde o podporu migrace

Jde o podporu migrace, ale málokdo si toho povšiml. Neboť německojazyčná média až po jinak tak svědomitý list jako jsou NZZ — tedy Neue Zürcher Zeitung — informoval vždy na základě velmi kusých agenturních zpráv. A tyto agentury poslušně opakovaly jen to, co bylo k této dohodě oficiálně zveřejněno. Podle této interpretace jde o to, aby migrační proudy, které tu tak jako tak jsou, byly lépe usměrňovány.

Citát z Neue Zürcher Zeitung: „Ale my jsme zatím neměli žádný nástroj, abychom tento proces řídili a usměrňovali“ . Ani slovo o podpoře migrace. Takže žádný důvod ke vzrušení.

Spiegel online uvádí: „Zvláštní pověřenkyně pro otázky migrace Louise Arbour varovala, že „chaotické a nebezpečně vykořisťovatelské aspekty migrace se nesmějí stát normalitou “. Předtím se pochvalně vyslovila, že „rozhovory, které trvaly 18 měsíců, proběhly i přes negativní a zlobně chybná hodnocení migrantů dobře.“

Ani tady nezaznělo jediné slovo o podpoře migrace.

Podívejme se tedy sami na rozvleklé smluvní dílo. V něm nejde výslovně o uprchlíky a o azyl (o těchto záležitostech existuje příslušná dohoda), nýbrž o jinak motivované migrační pohyby. Najdeme tam věty, možná ne úplně přesně autorem článku citované, jako:

„Uznáváme, že migrace je zdrojem blahobytu, inovace a trvalého rozvoje v našem globalizovaném světě. …. Našim občanům musíme dát k dispozici objektivní, z faktů vycházející a jasné informace o užitečnosti migrace, abychom bojovali proti zavádějícím interpretacím, které produkují negativní postoje k migrantům.“

Jedná se tedy o pro-migrační propagandu, mohl by si myslet přehnaně kritický čtenář. Ale to byl příliš předčasný závěr. Neboť ne sice v dohodě samotné, přesto ale ve zprávě generálního tajemníka OSN, z níž tato dohoda vychází, se o tom, že tyto starosti je třeba brát vážně, hovoří.

„Musíme dát najevo respekt, co se týče strachu skupin společnosti, které se obávají, že se ocitnou na straně těch, kteří na migraci doplatí. I když existují silné důkazy, že migranti přinášejí velký prospěch jak zemím, do nichž se stěhují, tak zemím svého původu, nemůžeme přehlížet pocity a starosti našich obyvatel. Společenské skupiny, které trpí nerovným postavením a nedostatkem, činí často za tuto situaci zodpovědnými právě migranty. Je sice nutné vysvětlovat proč je to omyl, ale je důležité zabývat se skutečnými příčinami těchto problémů, aby migrace fungovala pro všechny.“

Brát starosti vážně a pak diskreditovat

Brát vážně tedy znamená: Jestliže si někdo myslí, že mu imigrace způsobuje problémy, pak se mu musí vysvětlit, že se mýlí . A právem můžeme tvrdit, že jde o čistou propagandu. Neboť zmíněná dohoda ponechává lidem jenom dvě alternativy. Buď budou věřit, že migrace prospívá všem, nebo mají ke všemu cizímu nepřátelský vztah anebo jsou přímo rasisté. Nějakou třetí alternativu ani zmíněná zpráva generálního tajemníka OSN nenabízí. Píše se v ní:

„Musíme vzít bohužel na vědomí, že jsou vůči cizincům v současnosti nepřátelsky laděné názory velmi rozšířené. Nesmíme připustit, aby tyto postoj negativně ovlivňovaly celou tuto naši agendu. Dosažení pokroku při řešení reálných výzev vyplývajících z migrace také vyžaduje, abychom potírali různé poplašné zprávy, které se týkají údajně negativních dopadů migrace. Za to musejí převzít zodpovědnost političtí představitelé, kteří musejí toto téma nově nastavit na národní úrovni.“

Ve smlouvě o migraci to najdeme mimo jiné pod titulkem Cíl 17, kde se uvádí:

„Zavazujeme se (…) slovní výrazy, jednání a projevy rasismu, rasové diskriminace, násilí a nepřátelství a s tím spojenou netoleranci vůči migrantům odsuzovat a proti těmto jevům konat .“

Toho má být dosaženo kromě jiného: Podporou nezávislého, objektivního a kvalitního zpravodajství sdělovacích prostředků — také tím, že se bude investovat do etického zpravodajství a reklamy. Odebíráním finanční podpory těm sdělovacím prostředkům, které systematicky podporují intoleranci, nepřátelství vůči cizincům, rasismus a jiné formy diskriminace migrantů při plném respektování svobody tisku.

Bojovat proti rasismu a nepřátelství vůči cizincům je velmi chvályhodný cíl. Pokud zní ale definice tak, že všechno, co bezvýhradně nevítá podporu přistěhovalectví je rasismus a xenofobie, pak se nelze ubránit dojmu, že jde o snahu zdiskreditovat a pošpinit lidi s jinými názory, kteří poukazují na reálné problémy.

Sdělovací prostředky jako součást promigračního partnerství

Sdělovací prostředky se mají stát integrální součástí této strategie, což při realizaci propagandistické kampaně nijak neudivuje:

„Globální dohoda podporuje partnerství s mnoha zainteresovanými subjekty (Stakeholder) včetně sdělovacích prostředků. Budeme realizovat globální dohodu ve spolupráci a v partnerství s migranty, občanskou společností a sdělovacími prostředky.“

Jestliže vlády chtějí ve spolupráci se sdělovacími prostředky změnit veřejné mínění ve věci migrace, bude to obtížné při dodržování „respektu ke svobodě médií“.

Až potud by bylo možné mít s notnou dávkou dobré vůle pochopení a říci: Snaha chtít vytvořit pro lidi, kteří jsou tak jako tak už na cestě, dobré klima, je příkazem humanity. Mohli bychom určitou jednostrannost chápat jako protiváhu k jednostrannosti kritiků migrace, a mohli bychom ji prominout, protože skutečně někdy dochází k znevažování, nebo dokonce k napadání migrantů.

Avšak zmíněná dohoda směřuje mnohem dál. Nejde totiž pouze o přístup k již probíhající migraci, ale jde o podporu dodatečných migračních pohybů. Ve zmíněné dohodě přijímají vlády následující závazky:

„Zavazujeme se k tomu, že přizpůsobíme cesty legální migrace, aby se podpořila mobilita práce tím, že rozšíříme a budeme diverzifikovat použitelnost těchto cest.“

Dohoda o podpoře migrace porušuje jakoukoli legitimitu jednostranně pozitivního informování o důsledcích migrace a všechny kritiky charakterizuje jako rasisty. Neboť to těm, kteří jsou jimi postiženi, bere možnost učinit ze svých problémů veřejné téma a žádat pomoc při jejich řešení.

Tak např. lednová studie zadaná Bundesbank zcela jasně konstatovala, že přistěhovalectví ze zemí EU do Německa hrálo v posledních létech velkou roli při velmi slabém vývoji mezd, tedy jejich malém zvyšování. Zaměstnavatelé a mnozí zaměstnanci, kteří tímto vývojem nebyli nijak přímo postiženi, stejně jako ti, kdo své peníze ukládali v peněžních ústavech, měli z přistěhovalectví zjevně prospěch.

Naproti tomu to zaměstnancům, kteří byli silně postiženi neochotou mzdy zvyšovat, nebo nezaměstnaným přineslo především nevýhody. Obě tyto skupiny osob patří i tak většinou k těm, kterým se nijak dobře nevede. Pokud tedy tomu tak je, pak nelze všechny ty, kterým přistěhovalectví přináší spíše nevýhody, označovat za xenofoby nebo rasisty. Vede to k radikalizaci, která však má být údajně naopak odstraněna.

Vývoj jako důsledek vystěhovalectví a podpory migrace

Vystěhovalectví má být také podporováno jako prostředek k ekonomickému rozvoji zemí původu a má být integrováno do rozvojové pomoci. Údajná logičnost této teze je zdůvodňována takto: Hostitelské země migrantů budou profitovat z toho, že získají další pracovní síly, země původu budou profitovat z toho, že do nich vystěhovalci budou posílat peníze. To, že pro chudou zemi v Africe by bylo lepší, kdyby v nich lékaři a inženýři zůstali, než aby odešli do Evropy a pak každý měsíc poukazovali domů pár euro, by mělo být mimo jakoukoliv pochybnost. Zvláště když — jak to je zakotveno v Dohodě o migraci — mohou po krátké době přivézt své rodinné příslušníky do země, kde působí. O tomto problému zvaném „Brain Drain“ není v celé zmíněné dohodě jakákoli zmínka. Vychází z předpokladu, že vystěhovalectví je pro chudé země dobré. A basta.

Na závěr už jenom heslovitě zmínka o některých opatřeních a cílech, k jejichž naplnění se spolková vláda v rámci zmíněné Dohody chce sice z právního hlediska nezávazně, ale politicky relevantně zavázat. Některá se mírně řečeno jaksi špatně hodí k tomu, co část Spolkové vlády či vláda jako celek zamýšlí. Jiné části dokumentu podporují sporné záměry, jako např. plán na přijetí přistěhovaleckého zákona.

· Otevřená a přístupná informační centra podél nejdůležitějších migračních tras poskytující informace o pomoci, možnostech a trasách regulérní migrace.

· Podpora slučování rodin pro migranty všech kvalifikačních úrovní i přezkoumáním a kontrolou příslušných požadavků jako např. příjem, jazykové znalosti, délka pobytu, povolení k pobytu.

· Umisťování migrantů do detenčních zařízení musí být jen na krátkou dobu a pouze jako úplně poslední možnost.

Zdroj: Norbert Häring: Wozu sich Deutschland mit dem UN-Migrationsabkommen wirklich verpflichtet und was das Weltwirtschaftsforum damit zu tun hat. Uveřejněno v Tichys Einblick 23. 7. 2018

Píše paní Helena Mallotova , FCB

Článek vyšel na svobodny-svet.cz