EpShark

Málo se ale ví, že v roce 2014 byly vystaveny pokusům o „výměnu populace“ i některé nemuslimské asijské státy jako třeba Thajsko.

Tehdy se jednalo o „muslimské uprchlíky“ převážně z Bangladéše a Bengálce ilegálně žijící v Barmě (tzv. Rohingas). Jenže thajská „imigrantská krize“ neměla dlouhého trvání.

Čluny s ilegálními imigranty zastavilo ještě na moři thajské královské námořnictvo a pod hrozbou použití síly jim nedovolilo vplout do thajských pobřežních vod. Následně sice do Bangkoku přiletěl vyhrožovat tehdejší gen. tajemník OSN Ban Ki-moon, ale thajská vláda jeho žádost o jejich přijetí zdvořile, ale důrazně odmítla. Opoziční tisk tehdy dokonce psal, že mu thajská vláda „ukázala dveře“… a čluny s „chudáky uprchlíky“ odpluly zase zpátky do Bangladéše a bylo po krizi… a to navždy! Následně poskytnul rozhovor thajským novinám předseda thajské vlády Prayuth Cha-Ocha (bývalý vrchní velitel armády) k této problematice a řekl zhruba toto: „Já jsem odpovědný thajskému lidu a nikomu jinému a protože miluji svoji zemi, tak jsem musel jednat takto…!!!“

Jaké z toho plyne poučení:

1. Zjevně se tehdy jednalo o celosvětovou akci perverzních globálních elit s cílem rozvrátit Západ a nezávislé asijské státy (jako třeba Thajsko).

2. Pokud se národní vládní elita rozhodne globálním hráčům postavit, pak má šanci na úspěch a žádný Rothschild, Soros, Baruch apod. s tím nic nenadělají… Příkladem budiž nejenom Thajsko, ale třeba i Maďarsko. Podmínkou je stabilizace zázemí a neutralizace „domácí páté kolony globalistů“. V Thajsku se o to postarala armáda, která svrhla proglobalistickou vládu Yingluck Shinawatra. Navíc v Thajsku neexistuje velká skupina státem placených „umělců a intelektuálů“, kteří jsou obvykle využíváni globalisty k útokům proti vlastním zemím.

3. Pokud se národní elity identifikují s vlastní kulturou a národem, pak je národ podpoří a ony se mohou globalistům postavit v otevřeném střetu a vyhrají. V Thajsku jsou elity velmi úzce spjaty s vlastní kulturou a národem a například jednou z podmínek úspěšné kariéry v armádě je pro důstojníky nejméně několikaměsíční pobyt v buddhistickém klášteře … coby mnich.

4. Thajsko není členem žádných smluv, které by umožnily cizí (nadnárodní) jurisdikci zasahovat do místních problémů.

5. Thajsko nikdy nedovolilo etablování rozvratných menšin na svém území a vyhnulo se tak jejich rozvratnému vlivu (jak to například známe od nás z 20. a 21. století).

Mimochodem celá záležitost pak ještě měla dohru. Thajští vojáci jsou všechno jen ne hlupáci a chápou odkud to celé je organizované. Proto došlo následně k omezování vlivu globalistických struktur v Thajsku. Například thajská vláda neprodloužila licenci na těžbu zlata jisté „australské firmě“, kterou vlastní nechvalně proslulá rodina Rothschildů. Neziskovkám financovaným G. Sorosem nebylo umožněno se v Thajsku etablovat. Následně byla zrušena licence na vysílání BBC v Thajsku… Stejně rozhodně bylo zakročeno proti nadnárodním korporacím, které se pokusily o podporu protithajské agendy.

Prostě Thajci si myslí, že si o své zemi mají rozhodovat sami a tak se podle toho chovají, to by pro nás mělo být velkou inspirací! Pokud nějaký „český“ politik zde mluví o naší povinnosti „vůči spojencům“ v případě všemožné perverze (jako třeba masivní imigrace do naší země), tak je potřeba ho hnát holí!!!

Zajímavé osobní pozorování: Vlastenecká dočasná vojenská „junta“ (v Thajsku vládne dočasně vojenská vláda) s vlastenecky orientovanými důstojníky může být pro budoucnost (přežití) země a národa mnohem lepší alternativa než tzv. „liberální demokracie“ samozvaných elit, které svoji roli chápou jako poslušní služebníci nadnárodních globalistů a jejich perverzních představ o uspořádání světa… Stejně tak je neuvěřitelné, že v současném Thajsku (kde vládce strašlivá „nedemokratická vojenská junta“) je mnohem více svobody slova než v současné „liberálně demokratické“ České republice. Například v Thajsku je nemyslitelné, aby mohl být někdo uvězněn kvůli zpochybňování oficiální verze nějaké historické události, v ČR běžná realita….

Píše pan Stanislav Janský na PP

Článek vyšel na svobodny-svet.cz