EpShark

Pan předseda Ústavního soudu řekl:

„Jistěže si dovedu představit příslušníky jistých bezpečnostních složek, kteří budou postupně požadovat větší míru kontroly komunikace veřejnosti, elektronické komunikace, různých těch facebooků a jiných jevů. Přitom takovou kontrolu nelze realizovat bez velmi zásadních a hlubokých zásahů do lidských práv a svobod. Ta kontrola prostě neumí být selektivní, ta musí být paušální.“ (viz)

Myslím, že celá věc má dvě roviny. Pan předseda se bohužel vyjadřuje jako ta paní neblahé paměti, které se všichni smáli, když prohlásila, že by všechny ty internety zakázala. Můžeme si myslet na základě toho výroku o panu Rychetském své, ale to není to nejdůležitější.

Daleko důležitější je druhá rovina, předseda ÚS vyzývá k cenzuře, a to dokonce k plošné cenzuře, ne-li něčemu horšímu:

„Přitom takovou kontrolu nelze realizovat bez velmi zásadních a hlubokých zásahů do lidských práv a svobod. Ta kontrola prostě neumí být selektivní, ta musí být paušální.“

Když svého času bezvýznamný poslanec Rozner pronesl cosi o rozbrušování a vybrušování, byly toho plné noviny a plný internet. Jen na první straně Googlu najdete devět odkazů, namátkou: Echo24, tv.idnes, Forum24, irozhlas a tak dále a tak dále… Ať byl výrok pana poslance sebehloupější, nemám pocit, že by ohrožoval základní práva občanů: svobodu projevu, právo na informace a zákaz cenzury. Naopak výrok pana předsedy ÚS nejde interpretovat jinak, než jako volání po cenzuře. Když pominu, že výrok byl řečen v médiu, které samo sebe nazvalo „hlídacím psem“ (předpokládám, že demokracie), aniž by mu v onom médiu kdokoli slovem odporoval, kde jsou ostatní hlídací psi? Pan Rychetský explicitně říká, že „kontrola se nedá realizovat bez velmi zásadních a hlubokých zásahů do lidských práv a svobod“ a nikomu to nestojí za jediné slovo? Samostatnou kapitolou jsou politici, nikdo ani necekl.

Ne dosti na tom, že různí aktivisté udávají na sociálních sítích své spoluobčany a sociální sítě udatně cenzurují, ještě nám vyhrožuje ten, jehož jednou z nejdůležitějších funkcí, ne-li vůbec nejdůležitější, je hlídat, aby občané nebyli kráceni na svých právech. Čl. 4 Ústavy ČR: Základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci. Pod jakou ochranou asi jsou, když předseda ÚS volá po cenzuře?

Dovedli jsme si představit v roce 1989, že předseda Ústavního soudu (sic!) bude volat po „kontrole, (která) se nedá realizovat bez velmi zásadních a hlubokých zásahů do lidských práv a svobod“? Nemáte pocit, že se láme chleba?

Píše pan Vladimír Golembievský na NP

Pozn. red.: Cenzura na Internetu je taková bolavá noha. Dalo by se říci otevřený bércový vřed. O tom, že některým je trnem v oku to, že je (anebo byl?) zcela svobodný, o tom nemusíme vůbec pochybovat. Taková Čína (nejen) už se postarala, aby nebyl tak úplně svobodný a leckterým státům je co osina v zadku. On se vlastně mocným tak trochu vymkl z ruky. A nijak zvlášť mě nepřekvapuje, že i soudruhu bolševikovi Rychetskému by se tuze líbilo mu přiškrtit kyslík.

V současnosti se bitva svádí i o svobodu slova na Facebooku, přičemž na jedné straně jsou zastánci Soukromého vlastnictví (a mají svoji pravdu) a na druhé straně jsou zastánci Svobody slova (a mají svoji pravdu). Jenže ta reálná pravda leží někde mezi tím. On ten Facebook není až tak dalece soukromý, jak to na první pohled vypadá, a ani s tím určováním pravidel to není tak dalece jednoduché, pokud se do jeho rozhodování implementuje ad hoc (a pod nátlakem) politické kritérium. Ostatně, abych se tady zbytečně nerozpovídával sám, k tomu původnímu krátkému článku přikládám fragment diskuze z Facebooku. Ono totiž rozhodovat spravedlivě na první dobrou vůbec není snadné.

A: Každému, kdo obhajuje „svobodu“ FB blokovat nepohodlné názory přeju, ať se stejně začnou chovat výrobci papíru, psacích potřeb, fotoaparátů, kreslících potřeb a vůbec všeho, co člověk může použít na zachycení skutečnosti či vyjádření svého pohledu na ni. Protože psát NAŠÍ tužkou na NÁŠ papír nějaké VAŠE názory, které jsou jiné, než chce NAŠE firma…?

B: To je dosti trefná metafora.

C=>B: není, papír a tužku jsem si koupil, FB nikoliv.

A=>C: FB si kupuju tím, že poskytuju FB cílovou skupinu k uplatnění reklamy. A jak by to bylo v případě reklamní tužky?

B=>C: Za svůj pobyt na FB velmi tvrdě platíte, aniž byste to viděl. Zcela stejně jsem jako autor bezplatně přispíval ke čtenosti iDnes a proklikům, které ona prodávala inzerentům. iDnes dokonce šla tak daleko, že autorské články prohlásila za své vlastnictví.

C: jistě, takže je to vaše aplikace a váš prostor? Opravdu? Když někomu smažete na profilu, na stránce či ve skupině příspěvek tak je to váš prostor a vaše necenzura?

C: Jistě a teď tady chcete tvrdit že majitel virtuálního prostoru iDnes Novinky.cz Super a Lide.cz Xchat další nesmí mazat příspěvky protože se na to vztahuje z ústavy svoboda slova? To myslíte vážně?

B: Já nikomu nic nemažu, protože to je podlé. A až mě FB nasere, jako mě nasrala cenzura iDnes, přestanu ho okamžitě používat. Podstatné je ovšem to, že FB maže na politickou objednávku, to za A). Za B) podnět k mazání dávají samozvaní soudci.

C=>B: v tom se shodneme. Já nesouhlasím s tím, že zákon má zakázat FB mazat. Jak to pak bude? Udělá se státní komise s razítkem na povolené mazání? Budeme chodit s každým výrokem k soudu? Fakt? No dobře. Politicky nátlak a zákon je rozdíl.

B=>C: Až budou mít ve stanovách přesně stanoveno (ne velmi vágně, jako dnes), co přesně nesmí být publikováno, pak zvážím své užívání takového média a uznám, že pokud pravidlo poruším, budu vaporizován. Ovšem tak tomu není. Ani zde. Pravidla jsou velmi široká a smazání (ať strojové, nebo na udání) se nikdy neobtěžuje explicitním určením, které pravidlo bylo porušeno. A pak je snadno smazán příspěvek, který se zabývá lingvisticky pojmenováním (těch, jež nesmíme ani jmenovat). Ani iDnes se nikdy neobtěžoval vysvětlením, co konkrétně bylo porušeno. Článek/komentář se prostě redakci nelíbil a šel do stoupy. Tedy čirá libovůle.

C=>B: Ano stále s Vámi souhlasím. Nicméně tvrdím, že na to má majitel právo, není ve střetu se svobodou projevu a měl by za to nést „obchodní následky“.

B=>C: Ale velice dobře chápu, který princip hájíte (a byl bych jedním z posledních, který by byl proti). Jenže aplikujete jednu jedinou plochou poučku na vysoce komplexní matérii.

Dobrá, představme si to na jiném příkladu: výrobce automobilu nese odpovědnost za to, že jeho výrobek splňuje nějaké parametry a garantuje je. Ale samozřejmě, okamžikem prodeje se zříká všech škod, které jeho výrobkem budou napáchány. Neručí (velmi správně) za to, že se auto splaší a najede do skupiny lidí.

Stejným způsobem je uzavřena smlouva o informačním prostoru, který je mi nabídnut k používání. Já za něj platím přímo (můj HW, můj SW i moje konektivita) a platím i nepřímo tím, že svými myšlenkami podporuji návštěvnost bez nároku na podíl na zisku.

Obrazně bychom to mohli říci, že chodím z důvodu vlastní ješitnosti pracovat do továrny, aniž bych si za to bral nějaký plat (hle!, komunismus?;-)). Takže ještě jiným vyjádřením: automobilka mi prodala hotové vozidlo a teď po ní nějaká supermoc požaduje, aby ručila za to, jakým způsobem je s tímto vozidlem nakládáno. A já, uživatel, jsem obeznámen pouze s tím, že nemohu jet úplně, kam chci, jen nevím, kam nesmím. Dokonce ani nenarazím na četníka s plácačkou, který mi zahradí cestu, ale někam vjedu v dobré víře a ex post jsem pokutován za to, že jsem vjel, případně je mi vozidlo za trest odňato.

Ale nechce se mi vypisovat další valéry té problematiky. A to jsem se ani nedotkl problému sběru osobních dat, ukládání a prodej metainformací, problém big-data obecně a jistě sám naleznete ještě řadu dalších ALE. Nelze to prostě odmáchnout prostým vlastnictvím. Tím je tak maximálně software aplikace a datové úložiště.

A: Přesně.

[Z Facebooku]

Článek vyšel na svobodny-svet.cz