EpShark

Čtu si poslední dny víc než v celém minulém roce články o politice. Procházím opět sociální sítě, dívám se i do zdrojů, jež jsem dříve nečetl. Všechno, čteno povrchně, vytváří stejný dojem.

Pryč je levičáctví, jemuž jsme říkali neomarxismus. I to slovo samotné rychle mizí. Ne proto, že by už nebylo populární, že by jej nahrazoval jiný módní výraz. Mizí samotný neomarxismus. Už se k němu nikdo nehlásí, už nejsou žádní aktivističtí novináři. V mainstreamu rozhodně ne. I kvičení v okrajových médiích jako jsou Britské listy změnilo výraz. Dříve bojovní, agresivní levičáci už jen běží za vozem a úpí a naříkají. Nad tím, co zas udělal prezident Trump, nad rasistickými nepokoji v Saské Kamenici, nad otevřeně neonacistickým diskursem v komunální volební kampani. Přišli o veškerou iniciativu. Už nejsou proaktivní, zbyla jim jen reaktivita, rychle se měnící v pasivitu, jež nakonec přejde do kolaborace s novým stavem věcí.

Jestli bylo cílem aktivistů z patnáctého a šestnáctého roku, jako byli Petr Hampl a Martin Konvička, získat politické posty, pak zcela zkrachovali. Jestli bylo jejich cílem posunout společnost směrem k antiimigračním postojům, zlikvidovat myšlenky neomarxismu a vnutit mocenským silám přinejmenším svou rétoriku, když už ne svou agendu, pak uspěli ve všem, co kdy udělali.

Sociální demokracie, ještě nedávno, za Bohuslava Sobotky, otevřeně extrémně levicová bašta neomarxismu, s touhou po „novém světovém řádu“ přímo ve stanovách, jde v roce 2018 do komunálních voleb s plakáty o ochraně hranic a nulové toleranci vůči cizincům. Její řadoví členové zacházejí ještě dál, jsou schopni mluvit o milicích a domobraně. ANO přešlo zcela na pozice, jež byly v tisku ještě před dvěma lety označovány za extrémistický antiislamismus, premiér si z obrany proti uprchlické vlně vytvořil dokonce osu své zahraniční politiky. A když píšou novináři v mainstreamu o demonstraci Dělnické strany, což jsou fakt fašisti, neobjeví se v textu ani jedno slůvko jako „extremismus“, „ultrapravice“ nebo „neonacisti“.

Když jsem se nedávno bavil se známou, v zásadě konzervativní rozumnou paní, nemající v lásce žádné velké excesy a dobrodružství, vyjádřila hrůzu z imigrace. Přitom před dvěma lety mluvila o lidech, co mávají fanglemi s přeškrtnutými mešitami, jako o těžko pochopitelných pomatencích a kroutila přitom udiveně hlavou.

Dobře, to je povrchní čtení situace. A co to druhé?

Na prvním místě: Umíme trendy odhalit a vytvářet. Nemyslím tím aktivisty, ti jsou jen pěna na vrcholku vln. Mluvím o osobách a skupinách, soustavně se zabývajících analýzou a následnou praxí. Dokázali jsme to.

Za druhé: Pravicový posun společnosti je pro příští roky nezvratný. Levice dnes ve středoevropském diskursu v podstatě neexistuje a na tom se nic nezmění do doby, než téma imigrace zmizí. To bude trvat zhruba dva až čtyři roky.

Za třetí: Imigrace nikdy nebyla skutečný problém. Problémem byl postoj politické moci vůči imigraci. S imigrací se přinejmenším část evropských zemí a Evropa jako celek dokáže vypořádat rychle a efektivně, jen když bude mít vůli to udělat. Co byl problém, byl právě ten nedostatek vůle.

Žádná politická krize netrvá věčně. Stejně tak jako zmizelo téma korupce (a před ním další, dnes již zapomenutá), zmizí během příštích pár let z veřejné debaty a politické agendy i toto téma a bude nahrazeno jiným. Veřejnost se unaví, imigranti a jejich řádění se omrzí, lidé budou chtít mluvit o něčem jiném.

Tím novým tématem, jež dnes, stejně jako dříve odpor proti neomarxismu a imigraci, přežívá zatím jen kdesi v zastrčených koutech internetu, v hlavách lidí, považovaných za blázny, novým trendem, zatím obecně neviditelným a nevnímaným, který se chystá vynořit z hlubin společnosti, je masivní ztráta pracovních příležitostí v důsledku technologických změn.

Vím přesně, jak to zní v roce 2018, v měsících plné zaměstnanosti, kdy hlad po pracovnících pociťují všechny průmyslové obory. To však není podstatné. Stejně tak neuvěřitelně vypadal strach z problémů, jež dnes představují osu veřejného diskursu, ještě před dvěma roky.

Za čtyři roky se euroamerická civilizace propadne do hrůzy z budoucnosti bez práce. Samořiditelná auta a umělá inteligence začnou likvidovat pracovní místa tempem, jež nebude mít v historii obdoby. Zhruba za čtyři až šest let zmizí z pracovního trhu nejméně třetina příležitostí, aniž by za ně vznikla náhrada. Co víc, trend se nezastaví, v příštích deseti až dvanácti letech se bude stupňovat. V roce 2022 a dalších budeme stát před něčím, co se v těchto dnech jeví jako dokonalé šílenství — před vizí společnosti, v níž už nebude práce vůbec žádná.

A bude to víc, než jen vize. Bude to čistá realita. Nezvratná krize, dokonalý problém. Ne něco, co lze změnit restrukturalizací politické agendy. Neexistuje žádný způsob, jak tomu zabránit.

Vítejte v roce 2030. Ve světě, který vás nepotřebuje.

Píše na FCB pan Viktor Lošťák

Článek vyšel na svobodny-svet.cz