EpShark

Za svůj sociální stát Evropa platí pomalým hospodářským růstem, chronicky vysokou nezaměstnaností a obrovským dluhem. Tento dluh odpovídá válečnému stavu, aniž by se v Evropě zatím ještě válčilo, říká ekonom Pavel Kohout.

„Evropský sociální stát bují jako rakovina.

V Evropské unii žije necelých 8 % světového obyvatelstva. Na Evropskou unii připadá necelých 25 % světové hospodářské produkce. ALE na Evropskou unii připadá 58 % veškerých sociálních dávek, které se na světě vyplácejí. To je gigantický nepoměr! Průměrný evropský zaměstnanec odevzdá 45 % svých mzdových nákladů státu.

K dovršení všeho, členské státy i samotná Evropská unie, pokračují v chrlení stále nových zákonů, předpisů, regulací, direktiv, vyhlášek, které rovněž brzdí hospodářský růst a dusí ekonomiku. Stát ještě nikdy neměl v Evropě tak obrovskou moc, jako má v současné době, a to dokonce ani v období totalitních režimů.

Je přitom falešný argument, že evropský sociální stát je tradiční, osvědčený. To není pravda, protože evropský sociální stát v současných rozměrech se začal rozmáhat a bujet teprve někdy v druhé polovině sedmdesátých let. Za svůj sociální stát Evropa platí pomalým hospodářským růstem, chronicky vysokou nezaměstnaností a obrovským dluhem. Tento dluh odpovídá válečnému stavu, aniž by se v Evropě zatím ještě válčilo.

Hospodářský význam Evropy v celosvětovém měřítku přitom neustále upadá. Pokud tento trend bude pokračovat, naše děti budou v lepším případě dělat turistické průvodce bohatým turistům z Číny, z Koreje, z Indie, z Ameriky a z dalších částí světa. V horším případě budou sloužit, nebo budou dělat otroky docela jiným cizincům.

Žádná významná politická síla v Evropské unii zatím nehodlá léčit tuto rakovinu sociálního státu, protože řešení by bylo nepopulární. Zatím je to stále ještě dobré. Zatím to ještě nebolí. Ale ani skutečná rakovina zpočátku nebolí. Nádor začne opravdu bolet, až když je pozdě.

Již nyní je pro mnoho jiných, vyspělých západních zemí možná již pozdě. A až za deset, nebo možná dvacet let vyspělá část Evropy bude v kritické, smrtelné fázi, pak bude třeba intenzivně myslet na naši vlastní bezpečnost. Tou dobou bude lepší být na periferii Evropy, spíše, než v epicentru krize.

Zároveň bychom měli vyhnat z politiky naše vlastní škůdce, včetně těch, kteří se drží na čelných místech v žebříčku politických preferencí. V každém případě je třeba zabránit dalšímu růstu nádoru jménem sociální stát.“

Pavel Kohout

Článek vyšel na svobodny-svet.cz