EpShark

VERONIKA SUŠOVÁ-SALMINEN

Krize odhalují charaktery. Platí to nejen v životě, ale i v politice. Současná vládní krize vyvolaná výsledky krajských i senátních voleb odhaluje charaktery lidí, kteří jsou v české politice a utvářejí ji. Kromě toho je i poměrně výmluvným „předvolebním programem“ pro voliče, který by na to, co teď musí sledovat, neměl za rok rozhodně zapomenout.

Na prvním místě stojí za povšimnutí, do jaké míry řada členů dnešní vládní koalice (zejména Piráti), žila a existovala v paralelním světě, který nijak nesouvisí s volebními sliby a programy a ani s tím, co jim posléze měsíce a měsíce naznačovaly průzkumy veřejného mínění nebo celkem nedávno evropské volby. Konkrétně Piráti ukázali, že tíhu politiky nezvládli – a že v ní byli nikoliv z morálních nebo občanských důvodů (a pro voliče), ale spíše kvůli oné polní trávě – slávě, osobní prestiži, prospěchu. Už jen jejich vstup do současné vlády (poté, co v roce 2021 ztratili celkem 18 mandátů ve sněmovně)! Vrcholem této pirátské politiky se stal nyní už bývalý pirát Jan Lipavský. Pod heslem so far, so good hodil svoje bývalé kolegy přes palubu, aby mohl ještě rok zůstat ve funkci.

Dodejme k tomu, že nejen Lipavský, ale i další členové současné koalice, se snaží voliče pokrytecky přesvědčit o tom, že dělají „hodnotovou“ a „principiální“ politiku, která má být v nějakém ostrém (alternativním) rozporu s „populisty“. Čím blíže budeme k volbám, tím více se podobné kejkle budou v nejrůznějších podobách opakovat spolu s komunikační strategií, která se snaží tvrdit pravý opak toho, co je.

Nefunguje to. Alespoň ne v daný moment. A to je problém.

Základním trendem minulých měsíců a roků je vysoká podpora opozičního ANO či jeho pomalé posilování. Voliči se v pětikoalici do značné míry zklamali, zůstává jenom tvrdé jádro. Současná vláda nedokázala zvládnout krize, kterým země čelila, a měsíce se neohlížela na konsekvence své vlastní politiky. Znovu předvedla, jak je pravicová politika v ČR arogantní a bezohledná, místo aby hledala kompromisy a snažila se posilovat společenský konsensus. Jako vždy, s hlasitě medializovanými frázemi o morálce a hodnotách, pravice prováděla politiku přerozdělování zdola nahoru, z veřejného do soukromého a třídní války proti těm slabším a chudším. Znovu ukázala, jak moc jsou v české pravici zakotveny autoritářské vzorce myšlení a jak moc je normalizační myšlení zaryté v hlavách lidí narozených v 60. a na začátku 70. let, údajně kovaných demokratů, kterým jde jenom o to, aby demokracii ubránili před „dezoláty“, „populisty“ a „trolly“. Prohlašují se dokonce za její jediné nositele (nejen obránce). Mezitím ovšem pětikoalice popřela svoje vlastní sliby, konsolidaci veřejných financí například, a nedovedla nic skutečně úspěšně reformovat k lepšímu. A nejde zdaleka jenom o zpackanou digitalizaci v podání Pirátů. Nejrůznější „reformy“ k horšímu totiž souvisejí s hlavním principem pravicové politiky: s přerozdělováním zdola nahoru, které postupně paralyzuje stát v jeho základní funkci, tj. službě občanům a daňovým poplatníkům.

Co nás nyní asi čeká? Pětikoalice si rok před volbami uvědomila, že je na cestě ke ztrátě moci, což vedlo a vede k třenicím mezi koaličními partnery. Piráti byli v této koalici nejslabším článkem a už jsou z kola ven. Podle všeho se vydali cestou všech předchozích alternativně se tvářících politických projektů, které voličům nabízely v bleděmodré stále totéž, ovšem lépe. Voličům nebo valné části z nich bohužel stále nedošlo, že problém není v barvě, ale v onom tomtéž – v různě balené staronové politice přerozdělení zdola nahoru a tunelování veřejného sektoru ve jménu zájmů pár vyvolených. Cílem nyní bude, aby to dostatečnému množství voličů opět nedošlo.

S touto strategií bude nejspíš nějakým způsobem souviset i úterní oznámení o odchodu bývalého ministra financí (a hlavního obchodníka s tímtéž) Miroslava Kalouska z dalšího politického projektu, který současný koaliční projekt politicky zlikvidoval, z TOP09 (ne že by tato strana nevstupovala do současné vlády jinak než jako naprosto kádrově a programově vyprázdněná).

Dalším trendem budou nejspíše třenice uvnitř jednotlivých stran. První náznaky jsme sledovali v případě veřejné kritiky jihočeského hejtmana Kuby, který se od současné Fialovy ODS a jejího vládnutí už distancoval. Je docela možné, že na Petra Fialu čeká osud Pirátské strany – bude hozen přes palubu v rámci snahy o předvolební restart a přebarvení téhož na novou bleděmodrou.

Pokud se to stane, bude zajímavé sledovat, jak se ODS v nové post-fialovské éře postaví ke spolupráci s Babišovým ANO. Není úplně těžké si představit, že v novém volebním cyklu se právě ODS stane další obětí politického vyjídání menších koaličních partnerů ze strany ANO (tj. zopakuje se si osud ČSSD).

Voliči by všechny tyto možnosti měli zvážit, pokud se nechtějí znovu ocitnout v realitě staronového, otřepaného, ale nově natřeného téhož, které slouží jen málu a v konečném důsledku škodí většině. Bez ohledu na ideologické fráze a marketingové triky.

Veronika Sušová-Salminen

Článek vyšel na svobodny-svet.cz