Ford v Evropě propustí 14 procent všech zaměstnanců, sázka na mrtvého koně se mu vrací i s úroky

28. 11. 2024

Ford_Mustang_Mach-E_GT_Autobahn_video_ilu_01

PETR MILER

„2 000 zaměstnanců Fordu v Kolíně nad Rýnem slaví návrat legendy,” stojí v popisu hlavní fotky tohoto článku. Tušíme, že pouhé čtyři měsíce po jejím zveřejnění budou z tohoto „návratu legendy” šťastní o dost méně méně, také kvůli němu dostane velká část z nich padáka.

Je problematické pokoušet se na mrtvém koni cválat, ještě problematičtější ale je na něj vsadit úplně všechno. Přesně to před třemi roky udělal Ford zejména v Evropě, když se své už tehdy churavějící prodeje pokusil zachránit divokou sázkou na elektrický pohon. Kritizovali jsme to od té doby snad každý druhý týden, Ford si ale nedal říct, dokud s tímto nápadem nenarazil tak, že už neměl na výběr. Až letos v únoru tak šéf firmy přiznal, že celý tento nápad byla „pitomá vize” a v květnu potvrdil, že tato strategie padla i v Evropě.

Jak už jsme ale mnohokrát řekli, řízení automobilové firmy není rafting, je to kormidlování zaoceánské lodi. Rozhodnutí, která firma učinila před několika léty, ji tak ještě několik roků budou dohánět, navíc je třeba se ptát, jestli letošní otočení kormidlem je dost intenzivní na to, aby aspoň za dalších pár let podstatného něco opravdu změnilo. Jasnou odpověď na tuto otázku se dozvíme až časem, odpověď na otázku, co předchozí kroky dělají s firmou nyní, ale máme už teď: Pozvolna ji posílají ke dnu.

Modrý ovál totiž včera oznámil, že po nedávných 2 700 vyhazovech v Německu propustí další 4 000 lidí po celé Evropě. Stane se tak znovu zejména v Německu (dalších 2 900 lidí), ve Velké Británii (800 lidí) i ve zbylých zemích kontinentu (300 lidí, to už byste si spočítali). Jak upřesňují kolegové z Auto News, v Německu to schytají hlavně zaměstnanci ve výrobě v Kolíně nad Rýnem, dřívější tamní vyhazovy se dotkly hlavně továrny v Saarlouis. V jiných zemích jsou pak cílem tohoto kroku hlavně lidé pracující v administrativě, obchodu a vývoji. Tento krok se neodehraje naráz, ale bude rozložen na několik dalších let, konkrétní dynamiku (například jestli 3 000 lidí skončí hned a další tisícovka do svou let) Ford ovšem neupřesňuje.

Pátrat po hlavním důvodu nemusíme dlouho, je to samozřejmě slepá sázka na elektrická auta, ignorace technické i tržní reality a přehlížení preferencí zákazníků. V tomto kontextu se sluší říci, že si všímáme reakcí tvrdících, že tak to přece není, že elektromobily se pořád nějak prodávají, jejich odbyt nimi stagnuje nebo roste, ale prodává je někdo jiný než Ford. Takže to není problém elektrických aut, nakonec firmě padají prodeje těch spalovacích… To je ale značné nepochopení, neschopnost vnímat věci v širším kontextu.

Situace se přece nemá tak, že by Ford začal prodávat také elektromobily, neudělal to dost dobře, takže mu vzala vítr z plachet Tesla s Číňany a teď se vymlouvá. On se rozhodl vsadit vše na elektromobily, které tak dobře, aby tím oslovil všechny své dosavadní zákazníky, udělat ani nelze. Současně se vykašlal na to, co by lidé kupovali, a tak je ve stejné situaci jako většina ostatních – peníze nasypal do naprostou většinou trhu nechtěného, sebral je tomu chtěnému a pokazil vše, co mohl. Nezbylo mu v rukou téměř nic kloudného.

Fakt, že dnes neprodává ani ta spalovací auta, je dáno primárně tím, že už pomalu žádné významné modely ani nenabízí (jde už jen o Focus a také ten skončí) a na tom, co nabízí, je patrné, že se to dávno ocitlo mimo hlavní body jeho zájmu. Jsou to prostě spojité nádoby, nemluvě o tom, že každá tradiční automobilka významně operuje v rámci své loajální zákaznické skupiny, které se ani Ford vůbec neptal, co chce. Byly a jsou to všechno velmi vyzpytatelné sekundární následky nesmyslného strategického rozhodnutí a jedním slovem nás fascinuje, že modrý ovál musel dokráčet pod jeho taktovkou skoro až do hořkého konce, než jej přehodnotil.

Hlavním problémem ale zůstávají samotné elektrické modely, což ukázalo i nedávné omezení výroby poslední novinek včetně bizarního nového Capri, který se evidentně nedokáže prosadit ani krátce po příchodu na trh. Sama firma to nezastírá, problémy přičítá nezájmu o elektrická auta a hovoří též o „bezprecedentních konkurenčních, regulačních a ekonomických nesnázích“. Přistupuje tak k opravdu razantnímu opatření, neboť zmíněný počet zaměstnanců představuje téměř 14 % veškeré evropské pracovní síly firmy a 2,3 % jejího personálu po celém světě.

Přesto ve firmě není vše v pořádku, pokud na jednu stranu rozumně identifikuje „nesoulad mezi emisními cíli CO2 a poptávkou zákazníků po elektrických autech“, na tu druhou ale ústy finančního ředitele firmy Johna Lawlera volá po „zlepšení tržních podmínek pro elektromobily“ tak, že by politici podpořili „veřejné investice do infrastruktury nabíjení, smysluplných dotací, lepší konkurenceschopnosti a větší flexibility při plnění cílů v oblasti CO2“. Cože?

Čtete správně s námi – Ford v podstatě chce jen víc toho, co jeho i další firmy z oboru dostalo do současných problémů. Trdy víc investic do uměle protežovaných řešení, víc přerozdělování a jen trochu méně nařizování. Co takhle říci: „Nechte nás znovu dělat auta, která zákazníci chtějí, a všechno se vyléčí během pár let?“ Asi ne, to by byl moc jednoduchý požadavek, lepší bude konečně všem nařídit, co od začátku nechtějí, a všechno bude zaručeně fajn.