EpShark

PETR MILER

Je to obrovská masa, jejíž sílu vedení koncernu zřejmě tak úplně nedoceňuje, je ale třeba se ptát, čeho vlastně může reálně dosáhnout. I kdyby se zaměstnanci postavili na hlavu, takto nic nezmění na cestě, kterou míří celý automobilový průmysl v Evropě s Volkswagenem v čele.

Situace ve Volkswagenu dál eskaluje. Jak jsme vás včera informovali, stávkuje se v 9 z 10 jeho německých fabrik, přičemž jedinou výjimkou je ta, které se nedotýkají kolektivní vyjednávání, o která při těchto protestech jde. Teoreticky by se tak mohlo ke stávce aktivně připojit až 120 tisíc lidí a nezdá se, že by „stávkokazů” bylo mnoho. Odborová organizace IG Metall spočítala (popravdě řečeno nevíme jak, tedy alespoň s takovou přesností), že se aktuálních dvouhodinových stávek v rámci každé směny v každém podniku zúčastnilo 98 650 zaměstnanců.

To je vážně obrovské množství lidí. Jsou to celé České Budějovice, víc jak celá Praha 5, víc jak polovina Plzně. Kdyby se tolik lidí sešlo někde v Česku na demonstraci za cokoli v rámci směřování celé země, bude to mít vliv, tady se ale bavíme o protestu lidí proti zamýšleným krokům vedení jedné velké firmy. Máme pocit, že management VW tak úplně nedoceňuje sílu této masy, a to nejen v tomto ohledu – nezapojení téměř všech německých zaměstnanců do pracovních aktivity bude mít i ohromné ekonomické dopady.

Jak připomíná Reuters, nespokojení zaměstnanci se tak staví proti záměrům automobilky výrazně snižovat platy, propustit desetitisíce lidí a zavřít několik továrny, což by se stalo vůbec poprvé v 87leté historii. Chápeme jejich odpor, ale co čekají? Že si to automobilka prostě rozmyslí a pojede se dál? Něco takového je zcela nereálné.

Máme obavu, že se pod taktovkou špatných lidí, kteří vůbec nepochopili situaci, perou za věci, jež vůbec nejsou dosažitelné. Pokud se postoj VW má změnit, musí se změnit prostředí, ve kterém VW působí. To je dnes diktováno politikou, jež odbory dál podporují, a byť nesmyslné postoje manažerů VW Group, kteří se i za této situace staví za mechanismy EU vedoucí k úplnému zákazu prodeje spalovacích aut, mají na zkáze společnosti významný podíl, zrovna v této věci se shodnou. Je to jako kdyby se parta lidí prala za své přežití, současně se ale všichni shodovali na tom, že je třeba si nejprve prohnat kulku hlavou. Nejde to dohromady.

Pokud se nic nezmění v tomto základním rozdání karet, je celkem zbytečné protestovat proti propouštění a zavírání fabrik, které dnes VW nejsou a ani nemají být k ničemu. Velmi výmluvný směrem k budoucnosti je v tomto ohledu aktuální průzkum německého výzkumného institutu Ifo ohledně nálad firem působících v automobilovém průmyslu. Ten je dnes dokonce ještě horší než na vrcholu koronavirové pandemie.

Společnosti nyní hodnotí svou současnou situaci jako výrazně horší než letos v říjnu a jsou ještě pesimističtější následujících příštích šesti měsíců. Indikátor obchodního sentimentu klesl na -33,9 bodu po výsledku -29,0 v říjnu, v případě očekávání směrem k nejbližší budoucnosti jsme na -30,4 bodu z -28,2 v říjnu. Problém je upadající trh jako celek, který negeneruje dostatečné množství objednávek čehokoli: „Nové objednávky přicházejí, ale není jich dost na to, aby firmy využily své současné kapacity,“ stojí v komentáři Ifo.

Též poptávka po práci je na dlouhodobých minimech – ukazatel očekávání zaměstnanosti se aktuálně dosahuje -34,1 bodu. „Mnoho společností v automobilovém průmyslu se brání najímání nových zaměstnanců nebo diskutuje o rušení pracovních míst,“ uvádí dále Ifo. Je-li situace takováto, navíc se i mnoho jiných společností zdráhá najímat zaměstnance anebo dokonce propouští (Continental, Bosch Schaeffler…), může VW jednat jinak? Pokud se situace ve firmě má změnit, musí se změnit směřování celé Evropy, která musí opustit svou současnou ideologii. K ničemu takovému ale vývoj nesměřuje.

Petr Miler

Článek vyšel na svobodny-svet.cz