EpShark

Protože Google ví všechno, je možné se ho zeptat na „dobrou cenzuru” a v druhém kroku prozkoumat, jak cenzura pomáhala společnosti posunout se kupředu.

Při zadání hesla „dobrá cenzura příklady” v angličtině je na první stránce použitelný pouze jediný odkaz. Vede na web pro studenty, kde je výukové video, ve kterém se říká, že „je to vždy o kontrole informací”. Výsledek hledání pro klíčové slovo „cenzura” je zajímavější.

Cenzura v Římě

Slovo cenzura pochází z latinského slova „censor”. Úřad censora byl ustaven v Římě v roce 443 před n.l. Jeho původním úkolem bylo registrovat obyvatele a jejich majetek. Postupně byla jeho role rozšířena o dohled nad dodržováním morálních pravidel. Odtud pochází současný význam slova.

Čínský masakr

Čínský císař Š‘-chuang-ti vyřešil v roce 213 před n.l. kritiku na svoji adresu tím, že nechal spálit téměř všechny existující knihy a zaživa pohřbít 460 konfuciánských učenců. Proto mají historici problém, když chtějí zkoumat dávnou historii Číny. Chybí jim písemné podklady.

Pozn. redakce: Měl to tehdy jednodušší.

Dobrák Caligula

V roce 35 n.l. zakázal římský císař Caligula čtení Homérova eposu Odysseia, který byl již v té době dílem starým stovky let. Důvod? Dílo popisovalo řecké ideály svobody.

Pozn. redakce: Je jedno, jak je kniha stará. Ideály svobody jsou vždy nebezpečné.

Nesmrtelný princip

V roce 1526 nechal londýnský biskup spálit všechny výtisky anglického překladu Starého zákona, který byl vytištěn v Německu a propašován do Anglie. Pouze církev má právo vykládat, co je v Bibli napsáno, tvrdili církevní hodnostáři.

Pozn. redakce: Koncept známý zjevně po staletí. Lidé si nemohou poslechnout, co někdo říká nebo píše, ale musí se svěřit nějakému zprostředkovateli, který jim vysvětlí, jak by to měli chápat. Dříve církev, nyní důvěryhodná média.

Nebezpečná konkurence

Pak přišel Martin Luther se svými „95 tezemi”, ve kterých kritizoval církevní politiku odpustků. Svými krátkými, a proto cenově dostupnými pamflety, zcela ovládl knižní trh v Německu. Když radní v Lipsku zakázali tisk jeho děl, způsobili tím krach obchodu s knihami ve městě.

Pozn. redakce: Svobodní lidé vždy a všude dávali přednost vytvoření si vlastního názoru před papouškováním něčeho, co jim řekl někdo jiný. I před pěti sty lety.

Zákaz lepší argumentu

V roce 1559 schválil papež „Index Librorum Prohibitorum”, seznam zakázaných knih, který byl během dalších staletí doplňován. O téměř 200 let později se na seznamu ocitl Robinson Crusoe, v dalším století novela Victora Huga Les Misérables.

Pozn. redakce: Jakmile se cenzura rozjede, těžko se zastavuje. Je to logické, protože zakázat je výrazně lehčí než přesvědčit.

Válečné dezinformace

V roce 1632 zakázali v Anglii na několik let publikování zpráv o třicetileté válce.

Pozn. redakce: Nyní má pro změnu monopol na pravdivý popis válečných událostí ukrajinské ministerstvo a média, která jeho zprávy přebírají slovo od slova. Každá jiná zpráva je „nebezpečná”, a kdo nevěří takovému zpravodajství, je také nebezpečný. Přesto se najde řada lidí, kterým to připadá normální.

Soukromá cenzura

Již v 16. století zadal anglický parlament cenzuru soukromé společnosti „Stationers’ Company”. Jejím úkolem bylo zaznamenat jméno každé osoby, která chtěla něco vytisknout, a zabavit jakýkoli skandální nebo lživý pamflet. Firma byla podle historiků velice úspěšná a fungovala více než sto let.

Pozn. redakce: Soukromí kontroloři dezinformací už ve středověku? Proč ne, vláda má čisté ruce.

Einstein se mýlí

Ve třicátých letech minulého století organizovali vědci v Německu přednášky, na kterých pálili knihy Alberta Einsteina, neboť jeho teorii relativity považovali za „židovskou vědu”. K nacistům se tehdy přidali i dva nositelé Nobelovy ceny za fyziku, Philipp Lenard a Johannes Stark. Albert Einstein na to tehdy reagoval slovy, že „k popření jeho teorie není nutný názor sta vědců, ale pouze jeden fakt”.

Pozn. redakce: Když se věda stane ideologií, která se bojí jiného názoru a zakazuje jej, dopadne to vždy stejně. Lidstvo zaplatí velkou až obrovskou cenu.

Post scriptum

Svoboda slova je nejúčinnějším nástrojem při hledání nejlepšího řešení nebo na rychlou korekci chyb, a proto to svobodný Západ dotáhl tak daleko. Aby posléze opět zapomněl, proč se tak stalo. Lidé budou platit velkou cenu za chyby arogantních vůdců, vždy to platí lidé, dokud si neuvědomí, že jejich svobody je jejich boj. Bylo to tak vždy a bude to tak i do budoucnosti.