EpShark

PAVEL KOVAŘÍK

V době, kdy čeští občané bojují s historickou inflací a rekordním zdražováním, vláda našla svou prioritu – masivní investice do zbrojení. Premiér Petr Fiala žádá navýšení vojenského rozpočtu z dvou na tři procenta HDP. V překladu to znamená desítky miliard korun ročně navíc pro zbrojařské firmy. A kdo to zaplatí? Samozřejmě občané, kteří už teď sotva vycházejí s penězi.

Zatímco běžní lidé čelí prudkému růstu cen a průmysl se potápí do recese, jedna část ekonomiky vzkvétá. Zbrojařský průmysl má díky vládě garantované zakázky a jistý růst. Fiala a jeho kabinet tak vytváří dvourychlostní ekonomiku – jedna pro dodavatele zbraní, druhá pro zbytek společnosti.

Zatímco vláda plánuje zbrojení, lidé chudnou v přímém přenosu

Realita českých domácností je drsná. Kumulovaná inflace od roku 2022 překročila 27 %. To znamená, že lidem sebrala více než čtvrtinu jejich úspor a příjmů. A zdražování pokračuje tempem, které bere dech. V roce 2024 to bylo:

• • Nájemné: +6,3 %

• • Vodné a stočné: +10,9 %

• • Elektřina: +9,2 %

Zatímco lidé čelí zvyšujícím se nákladům, průmysl se potýká s dlouhodobým útlumem. V říjnu 2024 se výroba propadla o 2,1 %, přičemž pokles začal již v roce 2022, kdy rostoucí náklady a nejistota zasáhly zaměstnanost. Firmy přesto čelí zvýšené daňové zátěži (21 %), živnostníci pak extrémnímu růstu odvodů (40 % průměrného výdělku), které jim naordinovala právě vláda Petra Fialy. K tomu se přidává drahá energie a materiály, které ztěžují konkurenceschopnost českých podniků.

Priorita: Obranný průmysl místo ekonomiky?

„Posilování investic Evropské unie do obranného průmyslu je pro ČR výhodné, a to i ekonomicky,“ prohlašuje premiér Fiala. Tato slova dokonale ilustrují priority jeho vlády. Namísto řešení dramatického propadu životní úrovně občanů upřednostňuje zájmy zbrojařského průmyslu.

Ostatně není to poprvé. Fiala opakovaně prosazuje navýšení vojenského rozpočtu. Z dosavadních dvou procent HDP by se podle něj mělo jít až na tři procenta. To znamená další masivní přesun veřejných prostředků do rukou zbrojařského průmyslu.

Současná dvouprocentní hranice výdajů na obranu přitom vznikla jen jako politický závazek v NATO, nikoli na základě skutečných potřeb České republiky či na základě ekonomické analýzy. Další navýšení na tři procenta by přitom znamenalo zatížení už tak napjatých rozpočtů domácností a firem. Zatímco běžní lidé se budou potýkat s vyššími daněmi a poplatky, zbrojařský průmysl si může mnout ruce. Státní zakázky má díky Fialově vládě jisté.

Neefektivní armádní nákupy za astronomické částky

Vyšší výdaje na obranu neznamenají automaticky efektivnější armádu. Poslední roky ukazují, že investice do vojenské techniky probíhají často živelně, bez ucelené koncepce a s nejasnými přínosy:

• • F-35 – megalomanský projekt s astronomickými náklady na pořízení a údržbu přesahujícími 320 miliard Kč, které zatíží státní rozpočet na několik desetiletí dopředu. Každá letová hodina stojí statisíce korun.

• • Leopard 2A7 – moderní německé tanky, jejichž dodávky provázela zpoždění a nekontrolovaný růst ceny oproti původním odhadům. Podle posledních informací vyjde nákup těchto tanků na 53 miliard Kč. Příznačné je, že tanky bude česká armáda nakupovat cca. o 20 procent dráž než německý Bundeswehr.

• • UH-1Y Venom a AH-1Z Viper – americké vrtulníky za desítky miliard s nadprůměrnými provozními náklady, jejichž efektivita v českých podmínkách je více než sporná.

• • Pandur – obrněné transportéry spojené s korupční aférou, kde dodnes není jasné, kolik skutečně stály a kdo na nich vydělal.

Bezpečnost je důležitá, ale kdo ponese náklady?

Politici rádi hovoří o posilování obrany, ale méně už o tom, kdo zaplatí účet. Zatímco se zbrojní zakázky rozrůstají, běžní lidé čelí zvyšujícím se daním a rostoucím životním nákladům. Investice do armády jsou obhajovány slovy o bezpečnosti, avšak co bezpečnost těch, kteří každý měsíc počítají, zda jim vystačí na nájem a jídlo?

Školství, zdravotnictví i sociální péče zůstávají stranou. Místo stabilního a předvídatelného růstu, který by prospěl všem, vláda upřednostňuje směr, který slibuje jistoty pro úzkou skupinu firem. Odpověď na otázku, kdo to zaplatí, je přitom jasná: lidé, jejichž životní úroveň se neustále snižuje.

Článek vyšel na svobodny-svet.cz