EpShark

LIBOR ČÍHAL

Exaktně orientovaný finančník Mario Draghi v posledních dnech v několika velmi silných vystoupeních bilancoval dvacetiletý vývoj Evropské unie, z přesvědčivé argumentace mu vyplývá celá plejáda stagnačních hrůz tohoto skomírajícího organismu. Nulový pokrok by byl ještě dobrý, ale EU se neřiditelně valí někam dolů. Zdálo by se, že je to správný muž na správném místě a velký adept na nejvyšší funkci v EU, ovšem není jasné proč se mu rojí hlavou halucinogenní fantazie o tom, že stačí pár reformních zásahů a z propasti historie znovu vyjede na vrchol polorozbitá evropskounijní mašina, živou vodou této renezance je mu tuhá centralizace a jak jinak než s Bruselem v čele. V článku ve Financial Times (FT) tvrdě nenapadl pouze stagnaci EU, ale zaútočil i na časté tyátry Evropské rady, které jsou obzvlášť odporné evropskému občanu, téměř týdenní mítinky vodových pohlavárů s nulovým efektem. Draghi ve FT detailně popsal hlavní strukturální nedostatky EU, které jsou zárukou předem prohnané války ve světovém konkurenčním boji. Trumpova cla jsou maličkostí ve srovnání s vnitřní krizí bez konce v EU. Po řadě měsících měkké kritické rétoriky, bývalý šéf Evropské banky přešel ke tvrdšímu výrazivu, pravděpodobně, aby ozřejmil závažnost problému, který graduje s druhou Komisí Leyenové. Evropský kontinent se stal velmi ohrozitelným v konkurenčním boji jakéhokoliv druhu s jinými oblastmi, o globálních výzvách přestala mít EU povědomí.

Prvním unijním problémem je neschopnost reflektovat své problémy, jednoduše je to nepřekonatelná byrokracie vnitřních bariér a normativních překážek, které přinesou všechno možné kromě konkurenceschopnosti. Podle Draghiho jsou tyto překážky mnohem škodlivější než jakákoliv cla a jejich škodlivost stále graduje. Podle odhadů MMF vnitřní unijní bariéry EU mají stejný efekt jako 45% cla na výrobu a 110% cla na služby. Bilance je tragická, podle Draghiho vnitřní obchod v EU má poloviční úroveň vnitřního obchodu mezi státy USA. Druhým škodlivým faktorem jsou normy bránící vývoji evropských technologií, které všechny technologické společnosti musí striktně dodržovat. Tyto regule snížily zisk firem o 12% a zablokovaly rozvoj nejinovativnějších sektorů ekonomiky. Evropa je závislá na Číně a USA, není schopná růst a je blokovaná vnitřními byrokratickými bariérami.

Nutná je radikální změna, je resumé Draghiho článku ve FT, ovšem absurdně volá po změně, která se v EU praktikuje už 20 let. Podle Draghiho byla unijní pravidla nastavena tak, aby zablokovala občanům přístup k novým technologiím a uvěznila je ve staré politické ideologii. Vyvozuje, že středobodem této unijní ideologie je národní stát, tímto závěrem Draghi neguje své předchozí analýzy, je to evidentně nelogické a neadekvátní dovození. EU možná jinými metodami než navrhuje Draghi vede dvacet let stejný boj s národním státem a to je jádrem její ideologie. Draghi nadřadil ekonomické parametry podstatnějším jevům, které reálně podmiňují vývoj, akumulace na úkor všech dalších potřeb národních států, jak navrhuje, může přinést Unii jistý izolovaný technologický efekt bez většího vlivu. EU je v krizi právě proto, že neguje polohu národního státu, ale jeho funkce nikdy nemůže převzít. Reformy, po kterých Draghi volá a které v nehomogenním kolosu typu EU neznamenají nic než mechanické aplikace abstraktních idejí, komplikované tělo i malého národní státu přirozeným způsobem vstřebává a vnitřně se regeneruje. Důkazem jsou malé státy jako Izrael, jižní Korea, Malajsie, Vietnam atd., které principy národního státu dovedly do poloh, které jsou monstru jako EU navždy uzavřeny.

V úterý se ve vystoupení v Evropském parlamentu Draghi soustředil spíš na nekoherentní vývody svých celkem správných analýz, tvrdil, aby se EU zachránila, musí se hluboce reformovat. Draghiho receptem na budoucí štěstí je důkladná reforma celé evropské společnosti, nic nebude ušetřeno.

Zmobilizujeme veřejné a privátní zdroje a investujeme je do rozhodujících globálních projektů, ať už je to společný obranný systém, energetická nezávislost, prostor čisté atomové energie s ekologickým přechodem nebo digitální budoucnost, která se dnes nazývá AI. Draghi v úterý v parlamentu predikoval, že po reformách se tu zrodí šampioni všech možných ekonomických sektorů, ne náhodou se okamžitě na jeho zprávu vrhla bývalá zelenosocialistická fanatička Riberová, o níž v Bruselu tvrdí, že poslední měsíce konzervativně prozřela. Riberová prohlásila, že ji to tak nadchlo, že bude všemi způsoby podporovat „meziskupinové agregační“ operace a tím naroste evropskounijní konkurenční síla.

Článek vyšel na svobodny-svet.cz