EpShark

napsal Uzay Bulut
26. února 2018

Překlad původního textu: Turkey's "Peace Operations"
Překlad: Jan Kuta

20. ledna zahájilo Turecko v oblasti Afrinu v severní Sýrii vojenskou ofenzivu proti kurdské armádě, podporované Spojenými státy. Tato ofenziva s ironickým názvem "Operace olivová ratolest" byla mluvčím tureckého Parlamentu Ismailem Kahramanem s hrdostí popsána jako "džihád", svatá válka, bez které "nikam nepokročíme ".

Provládní i protivládní média podpořila invazi do Afrinu papouškováním podobných džihádistických sloganů. Jediné noviny, které tak neučinily, byl deník Afrika vydávaný v turecké části Kypru. Ten na titulní straně přirovnal ofenzivu v Afrinu k turecké invazi na Kypr v roce 1974, která také byla nazývána "mírovou operací".

Majitel a redaktor deníku Afrika Şener Levent ve svém sloupku kritizujícím tureckou invazi do oblasti napsal:

" Turecko vymýšlí pro své válečné operace skutečně pozoruhodné názvy. Ta na Kypru se nazývala 'mírová operace'. Ta současná v Sýrii se jmenuje 'Operace olivová ratolest'. Mírovou operaci jsme tu zažili. Z letadel na nás padaly jen bomby, žádné květiny. Jeden z vašich neohrožených pilotů dokonce bombardoval psychiatrickou kliniku v Nikósii. Sám jsem viděl mrtvé tělo zaklíněné mezi dvěma podlažími rozbombardovaného hotelu v Maraşu (kyperské město Varosha). Měl to snad být symbol té vaší mírové operace? Zajatci zastřelení popravčími četami... Znásilněné ženy... Nebo voják, který řezal svým obětem uši... To jsou skutečné symboly míru, že?"

"Teď jste to nazvali 'Operace olivová ratolest'. Ale z nebe na Afrin padá místo oliv jen zkáza."

Pobouřen těmito slovy nazval turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan Afriku"pochybným plátkem ze severního Kypru" a vyzval své "bratry ze severního Kypru... k patřičné odpovědi."

Následujícího dne, 22. ledna, Afrika vydala zprávu , že proti ní byla zahájena kampaň v sociálních médiích s cílem vyvolat protesty před budovou, kde noviny sídlí.

" Starosta z Büyükkonuk (kyperská vesnice Komi Kebir) přijel se všemi zaměstnanci radnice. Kulturní asociace Černé moře (The Black Sea Cultural Association) vydala prohlášení, kde uvedla: 'Velitel (Erdogan) promluvil... naši bratři... by teď měli adekvátně opovědět'."

Novináři z deníku Afrika se však nedali a napsali :

" Vy říkáte, že ofenziva v Afrinu je dobývání. My tvrdíme, že je to invaze. Vy voláte po válce, my chceme mír. Očekáváte, že budeme tleskat krveprolití? Budete čekat zbytečně. Vaše kultura lynčování nikdy nepředčí naší kyperskou kulturu."

Protesty se nicméně rychle zvrhly v násilnosti . Někteří protestující zaútočili na budovu, zatímco je ostatní povzbuzovali. Strhli a zničili ceduli s názvem novin a pověsili místo ní tureckou vlajku. Následně vyrabovali a zpustošili kanceláře uvnitř. Na videu z incidentu jeden ze zaměstnanců říká:

" Snažíme se chránit sami sebe, protože policie nezasahuje. Rozbíjejí všechna okna a policie jen nečinně přihlíží. Naše redakce je obklíčena bandou fašistů."

Deník Afrika popsal incident v článku s titulkem "Přišli zabíjet – podle příkazu z vyšších míst (Erdoğan)". V článku se píše:

" Přímo před očima policie na nás házeli kameny. Jediné okno ani dveře nezůstali celé. Vyšplhali po stožáru před budovou a vtrhli dovnitř přes balkon. Masakr zastavila na poslední chvíli malá skupinka obětavých policistů."

Afrika a její vydavatel Levent nejsou pod nátlakem a obtěžováním ze strany tureckého režimu poprvé. V článku v deníku New York Times z roku 2003 se píše:

" Levent již ztratil přehled o všech soudních sporech, které jsou proti němu vedeny. 'Myslím, že těch soudních sporů je v současné době více než 100. U občanských i vojenských soudů', řekl."

" Byl již dvakrát ve vězení a bylo mu vyhrožováno zabitím. Zkonfiskovali mu vybavení a v jeho tiskárně vybuchla bomba. Nic z toho však Afriku neumlčelo. Naopak to pana Leventa a jeho dva bratry, kteří mu s provozem nezávislých novin s 20 zaměstnanci pomáhají, zocelilo. "

Levent deníku New York Times také řekl: " Můžete tady (v Tureckem okupovaném severním Kypru) žít normální život. Pokud jste potichu a nemluvíte o tom, že žijeme pod tureckou okupací, a že velká část našeho území je vojenskou zónou, kam se nesmí. "

Turecko se stalo členem NATO v roce 1952. O 22 let později, v roce 1974, zahájila turecká armáda brutální vojenskou invazi na Kypr. Invazi do doslova bezbranné země, která až na malou národní gardu neměla žádnou armádu, loďstvo ani letectvo.

Všechny výzvy k zastavení bojů ze strany OSN Turecko ignorovalo a turecká armáda pokračovala v ofenzivě. Podle Evropské komise pro lidská práva bylo zabito nejméně 5 000 Kypřanů a další tisíce byly uvězněny v koncentračních táborech . Kyperské ženy všech věkových kategorií od 12 do 71 let byly znásilněny . Ve snaze zničit historickou helénskou a křesťanskou identitu ostrova likvidací jeho kulturního dědictví bylo zničeno mnoho kostelů. Další kostely byly přeměněny například na mešity, stáje nebo vojenské sklady.

Turecká armáda brutalitou a terorem donutila nejméně 170 000 rodilých kyperských Řeků k útěku do svobodné jižní části ostrova, zabavila jejich majetky a nahradila je ilegálními osadníky z Turecka. Tímto způsobem, s pomocí armády, která je zde od té doby pořád, Ankara násilím stvořila tureckou většinu v severní části ostrova.

Turecko stále okupuje 38 procent území Kyperské republiky poté, co zde v etnické čistce odstranilo populaci kyperských Řeků. Okupované území bylo kromě názvu kompletně přeměněno na tureckou provincii.

V článku z roku 2009 s názvem " Gender a genocida: Arménské a řecké ženy hledají pozitivní stránku hrůzy ", vědci Artemis Pippinelli a Ani Kalayjian píšou:

"40 000 tureckých vojáků stále setrvává na Kypru a jejich přítomnost zabraňuje zajistit lidská práva kyperským Řekům. Turecko bylo Evropskou komisí a Soudem pro lidská práva shledáno vinným z masového porušování lidských práv včetně práva na život, práva vlastnit majetek, práva na svobodu, bezpečí, svobodu myšlení, svědomí, náboženství a práva nebýt diskriminován ."

Turecko navzdory všemu stále o událostech z roku 1974, během kterých se odehrály hromadné vraždy, mučení, únosy, znásilňování a během kterých se z desítek tisíc Kypřanů stali uprchlíci ve své vlastní zemi, mluví jako o "mírové operaci". Zároveň se Turecko pokouší umlčet každého, kdo se odváží tuto operaci a zločiny kritizovat.

Úroveň tureckého "doublethinku" a "newspeaku" by šokovala nejspíš i George Orwella.

Uzay Bulut je turecká novinářka. Narodila se a vyrostla v Turecku. V současné době žije ve Washingtonu D.C.

Pro další podobné články navštivte českou verzi Gatestone institutu