EpShark

napsal Robbie Travers
21. ledna 2017

Překlad původního textu: The "Fake News" Censorship Industry
Překlad: Jan Holenda

Jmenujte jednu osobu nebo organizaci, které důvěřujete, aby kontrolovala vaše projevy. Komu byste důvěřovali natolik, aby kontroloval to, co můžete číst, nebo rozhodoval o tom, co je pro vás pravda a co lež? Komu důvěřujete, aby hlídal to, co si myslíte?

Německá vláda si myslí , že přesně ví, kdo by měl být arbitrem pravdivosti a jaké články byste měli mít možnost zveřejnit. Ona sama!

Poté co němečtí zákonodárci navrhli zákon hrozící pokutou až 500 000 € (522 tisíc US dolarů) za zveřejnění "Fake news (falešných zpráv)", se Facebook rozhodl použít služeb organizace Correctiv , (označované jako německá nezisková organizace pro kontrolu skutečností), aby rozhodla, zda se jedná o "pravdivé"nebo "falešné" zprávy o událostech.

Tento systém by pak povzbuzoval jednotlivé uživatele Facebooku, aby nahlašovali příspěvky jiných uživatelů společnosti Correctiv. Facebook by pak mohl označit nálepkou Correctivu některý z článků jako "Fake news", tak jak to uzná za vhodné.

Dokonce ani tato navrhovaná reakce Facebooku nebyla pro německé zákonodárce dostatečně tvrdá. Požadují, aby články, které jsou vládou považovány za Fake news byly odstraněny do 24 hodin, jinak hrozí Facebooku pokuta 500 000 €. Tento krok nepochybně povede k tomu, že někteří jednotlivci opustí Facebook a přejdou na jiné sociální sítě, nebo, což je více pravděpodobné, se s nimi Facebook rozloučí. Německé pokusy ohlídat Facebook mohou skončit bezvýsledně; mnoha lidem se tento plán zdá podezřelý, jde spíše jen o strategickou lest s cílem získat peníze.

Vytvoření centralizovaného útvaru policie sledujícího projevy ( "speech police") by vedlo k monopolizaci mediálního průmyslu. Jedna nebo dvě velké platformy by dominovaly veřejné diskusi; okrajové hlasy by byly ignorovány nebo odloženy.

Pokud existuje organizace vytvořená k soudnímu rozhodování o "pravdě", jaká bude možnost tuto organizaci kritizovat? Zřízení organizace, která nemá žádný mechanismus umožňující její kritiku, nebo jen takový, který je založen pouze na "systému cti" při sebekritice, by měly bezpochyby spustit poplašné zvonky.

Zdroje zpráv, odmítnuté vládami, mohou možná často říkat pravdu. Co když mají pravdu? Cenné zprávy mohou přicházet i ze zdrojů mimo media hlavního proudu.

Začněme konstatováním, že současná etablovaná média zatím nezískala zvlášť velkou důvěru; jak by tedy bylo možné, aby cenzura nepoškodila důvěru ve zpravodajství ještě víc? V případě jakéhokoliv sporu by si menší společnosti nemohly dovolit platit drahým právníkům, aby bojovali proti německé vládě. Jak dlouho by trvalo, než by se vyprázdnily pokladnice uživatelů sociálních médií, ve srovnání s prakticky nevyčerpatelnými zdroji německého státu?

Kromě toho, jak bude v těchto kontrolujících policejních sítích zajištěna neutralitu zaměstnanců, o kterých se předpokládá, že budou rozhodovat o správnosti článků? Kdo má dohlížet na policii? Přistižený Facebook, už musel propustit ty, kteří kupili tendenční zprávy, když se ukázala jejich neúnosná politická zaujatost pro uprchlická témata a jejich běžné potlačování konzervativních materiálů, se kterými nesouhlasili.

Facebookový "Trending News Team" zakázal lidem , aby psali o džihádistech, ale povolil stránky oslavující násilí proti policistům a stránky propagující protiizraelský terorismus. To je docela výkon v oboru novinařiny.

Jednotlivci, aniž by vyvolávali násilí, byli Facebookem nespravedlivě cenzurováni. Bývalé dopisovatelce Gatestonu, Ingrid Carlqvistové, obstavili účet; dopisovateli Gatestonu Douglasu Murrayovi byly Facebookem cenzurovány jeho články; a tomuto autorovi zablokovali Facebook kvůli jeho anketě o Black Lives Matter ( na životech černochů záleží). Všichni zakázaní autoři napadali politicky korektní revize událostí.

Celý ten cenzurní průmysl je přímo otevřen k zneužívání; to je pravděpodobně to, o co v případě cenzury jde v první řadě. Co zastaví opakovanou stigmatizaci článků jednotlivých autorů? Rovněž algoritmy a sofistikované počítačové programy mohou články umlčet. Přicházejí nové informace, které mění statistické údaje nebo skutečnosti o kterých se v dané době věřilo, že jsou správné. To všechno vyvolá stížnost na "falešnou zprávu", tímto označením se pošpiní pravdivý článek - a tím je poskvrněn i novinář, ať už z politických důvodů, ze zlomyslnosti nebo prostě omylem. Dokonce i algoritmy bývají chybné. Lidé by mohli začít být na pochybách, jakou zprávu mají uvádět, aby nebyla považována za "falešnou zprávu". Je to ten správný druh tisku, který svobodný svět chce?

Německá vláda by mohla začít pokutovat jako "falešné zprávy" politické názory, které považuje za "nevhodné" - dokonalý způsob, jak ukončit diskusi.

Žádná vláda by neměla rozhodovat o tom, co je vhodné a co není vhodné ke zveřejnění. Novinářské agentury často zveřejňují události, o kterých si vlády možná myslí, že nejsou v národním zájmu. Je příliš snadné vyhlásit událost za "falešnou zprávu", protože se možná neshoduje s politickými zájmy. To je metoda, kterou používají diktatury; je to po právu nazýváno autoritářským zneužíváním.

Nejlepší způsob, jak čelit falešným zprávám, je nechat lidi mluvit svobodně, zkontrolovat fakta a pak předložit protiargument. O osudu zprávy pak rozhodne trh idejí.

Robbie Travers, politický komentátor a konzultant, je výkonným ředitelem společnosti Agora, bývalým mediálním manažerem v Human Security Centre a studentem práv na univerzitě v Edinburku.

Pro další podobné články navštivte českou verzi Gatestone institutu