EpShark

napsal Uzay Bulut
15. března 2018

Překlad původního textu: Why Turkey Wants to Invade the Greek Islands
Překlad: Jiří Hradecký

Je zde jedna otázka, na níž úplně shodně odpovídá vládnoucí turecká vládní Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP) i hlavní opoziční strana, Republikánská lidová strana (CHP): Přesvědčení, že řecké ostrovy jsou okupovaným tureckým územím a musí být dobyty zpět. Obě strany jsou velmi odhodlané a jejich lídři otevřeně hrozí invazí do Egejského moře.

Jediná oblast, ve které obě strany v této věci vedou spor je, která z nich voličům prokáže, že je silnější, vlastenečtější a má víc odvahy proměnit hrozby Řecku ve skutečnost. Zatímco CHP obviňuje stranu AKP prezidenta Recepa Tayyipa Erdoğana z toho, že Řecku dovolila obsadit turecké území, AKP napadá CHP, zakládající stranu tureckého státu kvůli tomu, že Řecku umožnila získat ostrovy prostřednictvím Lausannské smlouvy z roku 1924, dohod mezi Tureckem a Itálií z roku 1932 a Pařížské mírové smlouvy z roku 1947, která uznala ostrovy Egejského moře za řecké území.

V roce 2016 Erdoğan řekl , že se Turecko "vzdalo" ostrovů, které "bývaly naše" a jsou od Turecka vzdálené "coby kamenem dohodil". "Na ostrovech stále stojí naše mešity a naše svatyně," řekl s odkazem na osmanskou okupaci ostrovů.

Před dvěma měsíci na "Konferenci k nové bezpečnostní koncepci Turecka" Erdoğan prohlásil : "Text Lausannské smlouvy... nikdy nebyl posvátným. Samozřejmě, že o něm budeme diskutovat a budeme bojovat za lepší." Následně provládní sdělovací prostředky publikovaly mapy a fotografie ostrovů v Egejském moři, a nazvali je územím "o kterém Erdoğan říká, že jsme se jich vzdali v Lausanne".

Erdoğan si určil cíle, jejichž završením chce zanechat odkaz, který překoná odkaz všech předešlých tureckých vůdců. Cíle stanovil pro rok 2023 – k 100. výročí založení Turecké republiky a pro rok 2071 – k výročí 1 000 let od bitvy u Mantzikertu , během níž muslimští turkičtí džihádisté​​ ze Střední Asie porazili na Arménské vysočině křesťanské řecké síly Byzantské říše.

Myšlenkou, která spojuje tyto cíle, je vytvořit nacionalisticko-vlasteneckou národní soudržnost, jejíž hlavním cílem je připojit k Turecku další území . Pro změnu hranic Turecka však musí Erdoğan změnit nebo zrušit Lausannskou smlouvu. Je ironické, že před svou dvoudenní oficiální návštěvou v Řecku v prosinci - označenou za počátek nové éry v turecko-řeckých vztazích - Erdogan řekl řeckým novinářům , že Lausannská smlouva potřebuje revidovat. Během své návštěvy, která byla první oficiální návštěvou hlavy tureckého státu v Řecku po 65 letech, Erdoğan opakoval svou mantru o tom, že Lausannská smlouva musí být revidována.

Následující měsíc Erdoğan napadl předsedu CHP Kemala Kılıçdaroğlu a znovu obvinil jeho stranu, za jejíž vlády byla podepsána Lausannská smlouva, že se v průběhu jednání ostrovů vzdala. "Našemu národu o tomto řekneme," řekl Erdoğan . Toto prohlášení znamená, že Erdogan uznává, že ostrovy z právního hlediska patří Řecku. Současně ale nazývá řecké vlastnictví tohoto území "invazí" - zřejmě proto, že ostrovy kdysi patřily Osmanské říši - a nyní je chce vrátit zpět.

Rétorika CHP byla mezitím stejně agresivní, když Kılıçdaroğlu řekl v tureckém parlamentu, že Řecko "okupovalo" 18 ostrovů. Když řecký ministr obrany Panos Kammenos toto tvrzení označil jako "nepříjemné", zástupce předsedy CHP pro zahraniční věci Öztürk Yılmazodpověděl: "Řecko by nemělo pokoušet naši trpělivost." Údajně také prohlásil, že "Turecko je mnohem víc, než jen jeho vláda"a že jakýkoli řecký ministr, který provokuje Turecko, bude "praštěn palicí do hlavy... Pokud [Kammenos] nahlédne do historie, nalezne mnoho příkladů."

Ve skutečnosti je historie plná příkladů Turků, kteří prováděli vražedné útoky proti anatolským Řekům. V jednom případě byl útok, který byl součástí genocidy řeckých a arménských křesťanů v Izmiru v roce 1922, zdůrazněn v řeči , kterou v parlamentu přednesl předseda Strany národního hnutí (MHP) Devlet Bahceli:

"Jestli [Řekové] chtějí být opět zahnáni do moře - pokud budou znovu chtít utíkat před pronásledovateli - tak prosím. Turecký národ je připraven a má dost víry pro to, aby to udělal znovu. Někdo by měl řecké vládě vysvětlit, co se stalo v letech 1921 a 1922. Jestli se nikdo takový nenajde, my, Turci, víme, jak se jako kulka snést na Egejské moře, padat z nebe jako déšť svatého vítězství a víme, jak o dějinách zas a znovu poučit všechny nositele ahl al- salib [lid kříže, křesťany]."

Turečtí propagandisté ​​také překrucují fakta a snaží se vylíčit Řecko jako agresora. Například Ümit Yalım, bývalý hlavní tajemník [secretary-general] ministerstva národní obrany řekl : "Řecko přetvořilo jím okupované ostrovy na zbrojnice a vojenské základny, které použije při svých budoucích vojenských operacích proti Turecku."

Zdá se, že turečtí politici mají své vlastní důvody pro posedlost těmito řeckými ostrovy: tradiční turecký expanzionismus, poturčování helénských zemí, neo-osmanismus a hlavní motivaci muslimů pro další dobývání - džihád. Existují také strategické důvody, proč chtějí na ostrovy provést invazi, což lze odvodit z prohlášení místopředsedy vlády Tuğrula Türkeşe o kontrole Turecka nad Kyprem od roku 1974:

"Informace o tom, že Turecko má zájem o Kypr, protože tam žijí Turci, je nesprávná... I kdyby na Kypru žádní Turci nežili, Turecko by stejně mělo s otázkou Kypru problém, protože Turecko se Kypru nemůže vzdát."

Stejný postoj i mentalita platí u Turecka i pro ostatní ostrovy v Egejském moři. Ačkoli Turecko ví, že ostrovy jsou z právního a historického hlediska řecké, turecké úřady je chtějí obsadit a poturčit, pravděpodobně jako pokračování boje za zničení Řeků - stejně jak tomu bylo v Anatolii mezi lety 1914 a 1923 a i poté. Zničení veškerých zbývajících připomínek existence řecké kultury v Malé Asii před tureckou invazí v 11. století je téměř dokonáno. Dnes je v Turecku méně než 2 000 Řeků .

Vzhledem k tomu, že Turecko v roce 1974 brutálně napadlo a obsadilo Kypr , jeho současné výhrůžky Řecku - z obou stran tureckého politického spektra - by neměly být Západem brány na lehkou váhu. Západní civilizace se zrodila právě v Řecku. Turecko sousedí s Evropskou unií. Jakýkoli útok proti Řecku by měl být považován za útok proti Západu. Je načase, aby se Západ, který [kdysi] tváří v tvář tureckým zvěrstvům mlčel, Ankaře postavil.

Uzay Bulut, je turecká novinářka, narodila se a vyrůstala v Turecku. V současnosti pracuje ve Washingtonu, D. C.

Pro další podobné články navštivte českou verzi Gatestone institutu