Tak tomu však nebylo vždy; z hlediska historie jsou zálohy na daně
vlastně novinkou. Dříve člověk platil naráz, což však bylo nevhodné z
hlediska PR, protože si lidé více uvědomovali, kolik vlastně státu
dávají; a netřeba připomínat, že tehdy to bylo daleko méně.
Dnes nás stát (započítáme-li všechny daně a povinné odvody) stojí více
než polovinu z toho, co vyděláme; proto dělá vše, aby tuto skutečnost
co nejlépe zakryl a platbu rozmělnil do mnoha různých daní. S tím
souvisí i užitý newspeak: Původní termín berně (od slova brát) byl
nahrazen slovem daně (od slova dávat). Tímto způsobem se stát snaží
vyvolat dojem, že daně nejsou něčím, co by nám bral, nýbrž platbou, již
mu (snad dokonce dobrovolně) dáváme.
Faktem, na který bychom navzdory veškeré manipulaci neměli zapomínat,
však zůstává, že kdo státu nezaplatí, tomu se stát pokusí peníze vzít
násilím; a bude-li svůj majetek bránit, se zlou se potáže. Je zajímavé,
že když někdo někomu vyhrožuje násilím, pokud mu nezaplatí, všichni to
pochopitelně odsoudíme; jen státu takové jednání tolerujeme, ba dokonce
schvalujeme a až absurdně někdy dokonce označujeme za zloděje toho, kdo
se státem nenechal oloupit. Obhajujeme si to různě; nejčastěji tím, že
stát lidem na oplátku poskytuje různé služby. Ale kdyby nám kterýkoliv
jiný lupič za uloupené prostředky něco dal, také bychom to omluvili?
Jen těžko.
Etatismus je nejrozšířenější náboženství
Stát má skvělé PR a ovládá celý vzdělávací systém, v němž nás naučí jej
uctívat již ve velice útlém věku; učíme se ctít vlajku, hymnu, státní
symboly, na zdi visí podobizna prezidenta a státní znak. Etatismus —
víra ve stát — je nejrozšířenějším náboženstvím současnosti; o to
nebezpečnějším, že jej nikdo za náboženství ani nepovažuje, ač vykazuje
všechny jeho znaky: rituály, nekritický obdiv a víra v něco, nad čím
většina lidí nikdy příliš nepřemýšlela, ale jsou si tím absolutně
jisti. Všichni „vědí“, že stát potřebujeme.
Jen zkuste někomu navrhnout, že bychom základní funkce státu nahradili
svobodným trhem; skoro každý během několika sekund namítne, že to přece
nejde. Ale jak si kdokoliv mohl něco tak složitého během té chvilky
promyslet, vzít v potaz ekonomickou teorii a nejrůznější historické
zkušenosti? Nemohl; a ani to nepotřeboval. On totiž dávno „ví“, jak to
je, protože vážně nad tím uvažovat znamená něco jako rouhání. Ostatně…
jak můžeme nad něčím kriticky přemýšlet, když se to nejprve naučíme
uctívat?
Okrádáte stát na daních?
Chápu, že se vám ten pohled může zdát naprosto šílený; i mně tak
připadal, když jsem se s ním poprvé setkal. Bezstátní společnost řízená
svobodným trhem? V takové přece nemůže existovat žádné právo, lidé
budou umírat na ulicích, bez zákonů se všichni povraždíme a civilizace,
jak ji známe, zanikne.
Na první pohled se to tak jeví. Ale čím déle o tom přemýšlím, hledám
informace, studuji a čtu, tím větší smysl mi to dává.
Není ovšem snadné uvažovat nezaujatě. Nejen berně se přátelsky nazývají
daně; ministerstva války po celém světě byla přejmenována na
ministerstva obrany, legalizovanému padělání peněz se říká
kvantitativní uvolňování a snad každá nepravost, kterou nikomu krom
státu netolerujeme, má nějaký speciální název, páchá-li ji vláda. To
proto, aby se představa, že je to vlastně totéž, jevila co
nejabsurdnější.
Když vám někdo vyhrožuje násilím, pokud mu nezaplatíte, a vy se z toho
vykroutíte, není na tom nic špatného; pokud tedy ten někdo náhodou není
vláda — pak jste za zloděje označeni vy; okradli (!) jste totiž stát na
daních tím, že jste odevzdali třeba „jen“ polovinu toho, co jste si
vydělali, místo požadovaných dvou třetin.
Píše 15. 4. 2018 Urza na
Reflex.cz
Článek vyšel na
svobodny-svet.cz