EpShark

Prezident Obama a guvernérka Fedu Janet Yellenová jásají ohledně zlepšující se ekonomické kondice USA. Nezaměstnanost poklesla na 5,5 procenta a hospodářský růst v roce 2014 představoval 2,2 procenta. Žurnalisté a ekonomové poukazují, že tohle zlepšení je důkaz toho, že politika kvantitativního uvolňování zafungovala.

Hromadění dalšího dluhu

Bohužel, tento poslední boom je umělý a byl vytvořen hromaděním nového dluhu k tomu stávajícímu. Dluh domácností se zvýšil o 2,5 procenta v roce 2014 – nejvyšší úroveň od roku 2010. Půjčky na hypotéky se zvýšili o 1,5 procenta, studentské půjčky o 6,6 procenta, zatímco půjčky na nákup aut vzrostly o vysokých 9,6 procenta. Zlepšující se prodeje aut jsou vytvořeny převážně díky bublině rizikových půjček. Prodeje aut oživili, díky vzestupu půjček od lidí, kterých kreditní skóre bylo pod 620. Od roku 2010 se množství těchto půjček zvýšil o víc jak 100 procent a zvýšili podíl z původních 20 procent na 27 procent v roce 2013. Půjčky lidem s vysokým kreditním skóre, nad 760, minulý rok sotva stouply.

Rizikové spotřebitelské půjčky stouply na 189 miliard dolarů v prvních jedenácti měsících roku 2014. Pokud nepočítáme hypotéky, tak tohle tvořilo 41 procent všech spotřebitelských úvěrů. To je přesně ten typ půjček, který nás dostal do problémů před deseti lety a pro většinu spotřebitelů může tohle dopadnout jenom špatně.

Musíme se sami sebe zeptat: Je tenhle boom založen na solidních základech? Jinými slovy, jsme svědky prudkého růstu reálných mezd a produktivity práce?

Produktivita se zvýšila pouze o 1 procento v průměru za poslední 3 roky a reálné mzdy stagnují už několik dekád. Od roku 2007 do roku 2014, reálné mzdy poklesly o 4,9 procenta pro pracovníky se středoškolským vzděláním, také klesly o 2,5 procenta pro pracovníky s bakalářským vzděláním a stoupli pouze o 0,2 procenta pro lidi s vyšším vysokoškolským vzděláním.

Je boom založen na rozsáhlých investicích do nových továren a strojového vybavení? Současný průměrný věk továren a strojového vybavení v USA je jeden z nejstarších v historických záznamech co máme.

Navíc je teď zřejmé, že břidlicový boom byl pouze iluzí prosperity. Ceny ropy se propadly pod 50 dolarů za barel a někteří analytici předpovídají cenu pouze 20 dolarů za barel koncem roku. Jedná se o pokles z ceny víc jak 100 dolarů před rokem. Na mnoha těžebních místech je potřeba ceny nad 65 dolarů pouze k pokrytí nákladů na těžbu. Masivní propouštění v energetickém sektoru se teď stává jistotou. Pouze velice málo lidí si uvědomuje, že hlavní nárůst zaměstnanosti v USA od roku 2008 bylo v státech s ložisky ropy. Masakr ale není u konce. Povzbuzeni nízkými úrokovými sazbami, investiční banky půjčili přes 1 bilion dolarů energetickému sektoru. Dopad na finanční sektor ještě jenom ucítíme.

Nebyli jsme svědky skutečné korekce v sektoru bydlení

To samé je pravda ohledně současného nárůstu cen domů a cen výstavby. Po finanční krizi v roku 2008, by ceny nemovitostí měli klesnout mnohem více než ostatní ceny. Nová realita mezi nabídkou a poptávkou by vedla k podobné korekci, jakou vidíme teď u cen ropy anebo jakou jsme viděli u cen internetových společnosti po krachu dot-com bubliny. Ceny bydlení měli zůstat v propadu možná celou dekádu nebo víc až dokud nebude přebytek prázdných rezidentních a komerčních nemovitosti na trhu smazán.

Dnes je trh s bydlením zpět, ceny stoupají na úroveň před krachem realitní bubliny a výstavba opět začíná oživovat. Tohle zlepšení bylo vedeno profesionálními investory za účelem pronájmu nemovitostí. Motivováni byli historicky nízkými hypotečními sazbami pod 4 procenty. Ale nadbytek prázdných nemovitostí z předchozího boomu nezmizel. Ty zůstali opuštěné, protože politika předstírání bank byla umožněna masivním tištěním peněz ze strany centrálních bank za posledních šest let. Množství prázdných jednotek ve Spojených státech stále činí přes 18 milionů – úroveň z roku 2008-2009. V roce 2014 dosáhl počet nemovitostí držených mimo trh rekordní úroveň přes 7 milionů jednotek.

Vyřeší politika levných peněz všechno?

Současná politika ze strany Fedu vede k neustále se opakujícím cyklům boomu a následného krachu s nadějí, že krach může být zkrácen pomocí další dávky dluhu a levných peněz.

Ale jedna z hlavních příčin finanční krize v roce 2009 byla příliš mnoho dluhu – co vedlo k bailoutům financovaných penězi daňových poplatníků. Navzdory tomu, nejlepší věc, s kterou bylFed schopen přijít, bylo snížení úrokových sazeb za účelem podpory poptávky a povzbuzení domácností a firem, aby si nabrali ještě víc dluhu.

Zasahování do úrokových sazeb je ale nejvíce destruktivní politika. Ekonomika není auto a úrokové sazby nepředstavují plynový pedál. Úrokové sazby hrají kritickou roli k srovnání produkce ekonomiky s poptávkou společnosti v čase. Manipulování s nimi pouze vytváří neustále rostoucí vychýlení mezi poptávkou a nabídkou v čase, co následně vyžaduje stále větší a více bolestivé přizpůsobení.

Frank Hollenbeck

Z anglického originálu přeložil Mike

Text vyšel na webu mises.org