EpShark

Mýtus o strojích, které nám berou práci, představuje ekonomický analfabetizmus, který asi nikdy neumře. Momentálně se nacházíme pravděpodobně v počátcích nové vlny neo-luddismu, pokud to tak můžu nazvat. Bastiatova petice výrobců svíček zodpověděla na tuto otázku už dávno, ale dnes se pokusím o další myšlenkový experiment podobný tomu Bastiatovu.

Představme si, že tajuplný Al Yankovič vynalezne stroj schopný vytvořit všechno pouze stisknutím tlačítka. První věcí, které udělá se svým strojem, je vytvoření množství stejných mašin a jejich následný prodej za spousty peněz. Podivný Al je teď milionářem a na světě jsou tisíce strojů, co dokáží vytvořit všechno. Technologie se tak masivně rozšiřuje do světa. A stroje podivného Ala budou masově produkovány v Číně, Brazílii nebo třeba v Mozambiku. Nakonec máme teda na světě množství těchto zázračných strojů.

Co se stane s pracovními místy? Vše vytvoří stroj za téměř nulovou cenu. Takže všechna pracovní místa v produkci zmizí. Stále nám zůstává množství pracovních míst – starostlivost o děti, zahradníci, muzikanti… Ale produkční zaměstnání úplně zmizela – něco kolem 20 procent pracovních míst, možná dokonce 50 procent, pokud nahradíme jednoduchá povolání kapitálem (samořídící auta, roboti-prodavači…). Pojďme ale přehánět a řekněme, že 90 procent pracovních míst zaniklo. Nikdo nemá práci mimo oborů jako vychovávatelky v dětských školkách, herci, muzikanti… Nastane tak konec světa, ne?

Klíčem je, že když všechno teď uděláme pouhým stisknutím tlačítka, všechno je tak zároveň extrémně levné. Například šestnástipokojový dům nebo Lamborghini nestojí skoro nic. Řekněme, že stojí pouze 10 centů.

Hlavním výdajem na tomto světě bude výdaj za nákup pozemku. Kam bychom mohli umístit dům a všechna auta. Zabere to trochu času, než se vyčerpají všechna volná místa na zemi, ale pokud rozdělíme svět mezi všechny lidi, dostaneme osm hektarů pro čtyřčlennou rodinu. Pokud přidáme oceány (plovoucí ostrovy nestojí nic), plocha se ztrojnásobí. Skončíme tak s plochou, kterou dokáže pokrýt 300 domů pro jednu rodinu.

Co se bude dít se všemi nezaměstnanými lidmi? Pokud dům, nebo jídlo na celý rok stojí pouze desetník, lidé budou ochotní pracovat velice levně. Budou ochotni pracovat za třeba za jeden cent denně. Koneckonců tato výplata znamená nový dům, nebo jídlo na celý rok každé dva týdny.

Kdo zaměstná tyto lidi za jeden cent denně? Množství lidí bude ochotno zaměstnat někoho za tak nízkou mzdu. Pokud pracovník stojí cent, zaměstnám jich několik pro mé děti. Jenom aby se nenudili. Najmu si dalšího na vaření, dalšího k čistění, dalšího pro vyběhávání úřadů, další bude sledovat moje emaily, jiný bude zaznamenávat změny na mém facebooku. Za jeden cent klidně zaměstnám 100 lidí a vy také – 1 dolar denně neznamená nic.

Takže těch deset procent lidi co si udrží svou práci, dětské chůvy, muzikanti, estrádní baviči – budou chtít klidně, každý z nich zaměstnat sto pracovníků. Za jeden cent je rádi zaměstnají a ti budou vydělávat ohromnou mzdu – desetinu domu denně! To je ekvivalent 15 000 dolarů v dnešních cenách.

Samozřejmě ti co si udrží pracovní místa, taky zaznamenají pokles mezd. Například takový barman, co vydělával 12 dolarů za hodinu za starých časů, bude muset bojovat o svoje pracovní místo se spoustou nezaměstnaných lidí. Možná jeho mzda poklesne taky na jeden cent denně. Ale pamatujme si, že cent má kupní sílu 15 000 současných dolarů.

Až kouřová clona zmizí, všichni lidé budou pracovat za extrémně nízké mzdy – kolem centu denně. A tyto extrémně nízké mzdy budou mít obrovskou kupní sílu – 15 000 dnešních dolarů za den. Což znamená roční příjem několik milionů dolarů v dnešních cenách. Pár šťastlivců bude vydělávat třeba dolar denně – pravděpodobně lidé, kteří budou dobří ve věcech, co stroje nedokážou napodobit: starost o děti, schopnost vyprávět vtipy a bavit lidi, zpívání… Za dolar na den, super-bohatá elita excelující v lidských schopnostech – jako například schopnost lidi pobavit – by tvořila nejbohatší vrstvu společnosti – miliardáře podle dnešních standardů.

V každém případě, v tomhle světě nebude nic vzdáleně podobné chudobě. Bude tady nerovnost, ale pouze nerovnost ve smyslu: Já mám 200 Lamborghini a ty pouze 40.

Podstatou je, že mzdy poklesnou, ale cena produkce poklesne ještě víc. Samozřejmě tenhle příklad je založen na směšném stroji podivného Ala. Proč jsem vybral tenhle přiklad? Abych ilustroval nejhorší možné scenário, kdy stroje dokážou vyrobit všechno za téměř žádné náklady.

Co jít o krok dál a představme si, že stroje zničí všechna pracovní místa – dokážou vytvořit všechno zboží při skoro žádných nákladech a zároveň dokážou nahradit lidi v povoláních jako baviči, muzikanti, spisovatelé…

Případovou studii tady už máme – slunce. Dává na teplo a světlo zadarmo. A jak na to reagujeme? Sedíme pod ním a líně si ho užíváme. Takže stroj co by nahradil všechna pracovní místa, znamená, že nikdo už nemusí pracovat – život představující non-stop party, procházky po lese následovány večerním posezením u ohně.

Měli bychom být šťastní, pokud by se strojům podařilo sebrat nám všechnu práci.

Peter St. Ogne

Z anglického originálu přeložil Mike

Text vyšel na webu mises.org